Nenávidím horko a sním o tom, že jsem v severním Norsku na souostroví Svalbard, kousek od Severního pólu. Jenomže sedím doma a jediné, co udělám, je, že zapnu klimatizaci, čtu si… a pochopitelně o vlně horka a globálním oteplení.
Téma se stalo čtenářským bestselerem. Teplota nad 50 stupňů pomalu ani nikoho nevzruší, je něčím běžným v perimetru od Arabských Emirátů k jižnímu Íránu, v částech Indie, v Údolí smrti. Zjišťujeme, že budoucnost je mnohem pesimističtější a problémem netrpí jen pouštní oblasti. Někteří vietnamští zemědělci se rozhodli, že přes den spí a v noci pracují.
Pokračující klimatický trend oteplování planety ohrožuje region s největší hustotou obyvatelstva na světě, který se táhne od Pekingu k Šanghaji. Je „výrobnou“ potravin a hrozí, že bude neobyvatelný. Může zde dojít ke smrtonosné kombinaci teploty a vlhkosti vzduchu, což hrozí tepelným stresem. Když teplota tzv. vlhkého teploměru (WBT -wet bulb temperature) dosáhne teploty 35 stupňů, lidské tělo se nebude moci ochladit potem a nastane situace, že i lidé v dobré fyzické kondici, budou vysílení sedět ve stínu a do šesti hodin zemřou.
Co se to s námi děje? Jsme stále více svědky nejistoty naší budoucnosti, jako jsou: katastrofální zemětřesení, možnost zásahu velkým steroidem, smrtonosná tepelná vlna a je tu konec. Gilbert Keith Chesterton napsal: „Odstraňte nadpřirozenost a zůstane vám nepřirozenost.“ Měli bychom tuto poučku dokázat, ale kontradiktoricky, nikoli, jak to napsal Chesterton. Měli bychom akceptovat, že příroda je „nepřirozená“ a je excentrickým nepředvídatelným jevem bez jakékoliv vnitřního uspořádání. Zdá se, že se to projevuje stále více a více.
Díky globálnímu oteplování si uvědomujeme, že i přes naši duševní a praktickou aktivitu, jsme na té základní úrovni na planetě Zemi pouze a jen dalším živočišným druhem. Naše vlastní přežití závisí na určitých přírodních podmínkách, které ale považujeme za samozřejmost.
Globální oteplování nám dalo lekci, že svoboda člověka je možná pouze na pozadí a základě stálých přírodních podmínek života na Zemi (teplota a složení vzduchu, dostatek vody a energie apod.). Lidé, ať činí a dělají cokoli, ale pouze do té míry, že zůstanou marginálními, aby nenarušili základní podmínky života. Vzhledem k tomu, že naše svoboda se rozpíná a ovlivňuje okolí, potom odpovědí přírody je omezování naší svobody. „Příroda“ jako taková se stává společenskou kategorií.
Naše věda a technologie nejen napomáhají pochopení a reprodukcí přírodních procesů, ale také mají vliv na tvorbu nové dimenze života, což nás ale může velmi překvapit. Cílem již není dominance nad přírodou (takovou jaká je), ale vytvoření něčeho nového, silnější než obyčejná příroda a pochopitelně my jsme do toho zahrnutí. Tím se myslí obsese umělou inteligencí, jejímž cílem je vytvoření výkonnějšího mozku, než je lidský. Sen inspirující naše technologické úsilí rozhýbal nenávratný proces, který exponenciálním růstem sebe sama reprodukuje a žije svým životem.
Pojem „sekundární příroda“ je dnes relevantnější než kdy jindy, a to v obou jeho smyslech významu. První: doslovný význam – to je uměle vytvořená příroda, jak si představujeme například deformované krávy nebo stromy. V pozitivním smyslu, si představujeme sen – geneticky manipulované organizmy vylepšené směrem, který nám vyhovuje.
Další význam je „sekundární příroda“ ve standardním pojetí autonomizace výsledků naší práce. Je to fenomén, kdy díky naší činnosti a jejich výsledků jsme ovlivňovaní, kdy si monstrum vytváříme z vlastního života. Údiv z nepředpokládaného důsledku naší vlastní činnosti vyvolává šok a strach z bezmocnosti přírody, která se vymkla naší kontrole.
Proces, kdy nám hrozí, že přestáváme mít kontrolu, již není pouhým společenským procesem ekonomického a politického rozvoje, ale stává se novou formou přírodních procesů hrozící od nukleární katastrofy až po globální oteplení a nepředvídatelné důsledky biogenetické manipulace. Umíme si vůbec představit možné nepředpokládatelné důsledky vyplývajících z nanotechnologických experimentů: nové formy života – je to jako rakovina, která se vymkne jakékoli kontrole.
Dostáváme se do nové fáze, kdy vše ustálené valem mizí ( Žižek v tomto myslí na přírodu a použil citaci z angl. verze Marxova Komunistického manifestu „All that is solid melts into air, all that is holy is profaned, and man is at last compelled to face with sober senses his real conditions of life, and his relations with his kind. – zde je uveden český překlad „vše ustálené valem mizí“ ) a nejzávažnějším důsledkem vědeckých objevů v biogenetice je konec přírody. Z toho nám plyne až neočekávaný smysl plynoucí z Freudova díla Das Unbehagen in der Kultur – Nespokojenost v kultuře) . S nejnovějším vývojem se nespokojenost z kultury přenáší na přírodu. Příroda již není „přírodní“, sebevědomé, pevné pozadí našeho života. Stala se křehkým systémem, který každým okamžikem může explodovat nefalšovanou katastrofou.
Když přemýšlím o vlnách extrémního tepla a ztrácím se v teoretických spekulacích, nakonec jsem vlastně zapomněl na skutečnou mizérii, že mi je nesnesitelně horko. Spadl jsem do pasti, což Freud nazývá fašistickým odmítnutím. To znamená, že si to vše velice dobře uvědomuji (o jaké vážné ohrožení se jedná), ale přesto to neberu dostatečně vážně a ve skutečnosti ani tomu nevěřím, že něco takového nastane.
Bohužel nás možná teprve šok z opravdové katastrofy probudí. Potom si uvědomíme absurditu válčení mezi našimi zeměmi, snaze „America first“ nebo Brexit, když se stejně vlastně celý náš svět pomalu ale jistě rozpadá a pouze gigantické a kolektivní úsilí nám může přinést naději.
(vybral a přeložil Mirko Radušević; Slavoj Žižek: Why being a philosopher in the heatwave is so particularly unbearable ZDE)
Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami. Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
