Nenávidím horko a sním o tom, že jsem v severním Norsku na souostroví Svalbard, kousek od Severního pólu. Jenomže sedím doma a jediné, co udělám, je, že zapnu klimatizaci, čtu si… a pochopitelně o vlně horka a globálním oteplení.

Téma se stalo čtenářským bestselerem. Teplota nad 50 stupňů pomalu ani nikoho nevzruší, je něčím běžným v perimetru od Arabských Emirátů k jižnímu Íránu, v částech Indie, v Údolí smrti. Zjišťujeme, že budoucnost je mnohem pesimističtější a problémem netrpí jen pouštní oblasti. Někteří vietnamští zemědělci se rozhodli, že přes den spí a v noci pracují.

Pokračující klimatický trend oteplování planety ohrožuje region s největší hustotou obyvatelstva na světě, který se táhne od Pekingu k Šanghaji. Je „výrobnou“ potravin a hrozí, že bude neobyvatelný. Může zde dojít ke smrtonosné kombinaci teploty a vlhkosti vzduchu, což hrozí tepelným stresem. Když teplota tzv. vlhkého teploměru (WBT -wet bulb temperature) dosáhne teploty 35 stupňů, lidské tělo se nebude moci ochladit potem a nastane situace, že i lidé v dobré fyzické kondici, budou vysílení sedět ve stínu a do šesti hodin zemřou.

Co se to s námi děje? Jsme stále více svědky nejistoty naší budoucnosti, jako jsou: katastrofální zemětřesení, možnost zásahu velkým steroidem, smrtonosná tepelná vlna a je tu konec. Gilbert Keith Chesterton napsal: „Odstraňte nadpřirozenost a zůstane vám nepřirozenost.“ Měli bychom tuto poučku dokázat, ale kontradiktoricky, nikoli, jak to napsal Chesterton. Měli bychom akceptovat, že příroda je „nepřirozená“ a je excentrickým nepředvídatelným jevem bez jakékoliv vnitřního uspořádání. Zdá se, že se to projevuje stále více a více.

Díky globálnímu oteplování si uvědomujeme, že i přes naši duševní a praktickou aktivitu, jsme na té základní úrovni na planetě Zemi pouze a jen dalším živočišným druhem. Naše vlastní přežití závisí na určitých přírodních podmínkách, které ale považujeme za samozřejmost.