Ministr obrany Martin Stropnický přijal cíl spořit. Nemohl se vyhnout ani této oblasti. Zvláště považoval-li téměř před rokem fungování Univerzity obrany (UO) za tak katastrofálně neefektivní, že se rozhodl zrušit stavbu kampusu a uvažoval o personálních změnách.

Ministrovi se nelíbí, že rozpočet UO s několika stovkami lidí; činí přes miliardu korun, stejně jako Vysoké školy ekonomické, která má dvacet tisíc studentů. Proto uložil rektorovi školy brigádnímu generálovi Bohuslavovi Přikrylovi připravit „byznys plán“, který musí obhájit. Bakalářské a magisterské studium by vojáci mohli např. absolvovat na Vysokém učení technickém. UO by organizovala jen postgraduální nebo specializované studium.

Jde o zásadní rozhodnutí, které nemůže realizovat rezort, jen záměr navrhnout, jeho řešení je na politické úrovni. Už i proto, že o osud UO se zajímá mnoho politiků i jiných subjektů. Rektor UO se tak ocitá ve dvojím ohni: na jednu stranu je jeho povinností univerzitu rozvíjet, na druhou stranu se od něho očekává, že předloží návrh, který ve svém důsledku může vést k faktickému konci UO jako akademické instituce. Vojenské školství má vazby přesahující pravomoci ministra obrany a navíc mnoho netušených souvislostí, které žádný z ministrů v komplexu nepojal.