Ministr obrany Martin Stropnický přijal cíl spořit. Nemohl se vyhnout ani této oblasti. Zvláště považoval-li téměř před rokem fungování Univerzity obrany (UO) za tak katastrofálně neefektivní, že se rozhodl zrušit stavbu kampusu a uvažoval o personálních změnách.
Ministrovi se nelíbí, že rozpočet UO s několika stovkami lidí; činí přes miliardu korun, stejně jako Vysoké školy ekonomické, která má dvacet tisíc studentů. Proto uložil rektorovi školy brigádnímu generálovi Bohuslavovi Přikrylovi připravit „byznys plán“, který musí obhájit. Bakalářské a magisterské studium by vojáci mohli např. absolvovat na Vysokém učení technickém. UO by organizovala jen postgraduální nebo specializované studium.
Jde o zásadní rozhodnutí, které nemůže realizovat rezort, jen záměr navrhnout, jeho řešení je na politické úrovni. Už i proto, že o osud UO se zajímá mnoho politiků i jiných subjektů. Rektor UO se tak ocitá ve dvojím ohni: na jednu stranu je jeho povinností univerzitu rozvíjet, na druhou stranu se od něho očekává, že předloží návrh, který ve svém důsledku může vést k faktickému konci UO jako akademické instituce. Vojenské školství má vazby přesahující pravomoci ministra obrany a navíc mnoho netušených souvislostí, které žádný z ministrů v komplexu nepojal.
Stropnickým navrhovaná řešení nejsou nová. Jde o převod Fakulty vojenských technologií pod VUT Brno a Fakulty vojenského lékařství pod UK, kde kdysi už byla. Pokud by se tak stalo, UO jako vědecké pracoviště by v podstatě zanikla. Zbylá Fakulta vojenského leadershipu vlastní vědní obor, který by odpovídal hlavnímu profilu fakulty, zatím nemá. Tím by škola ztratila univerzitní statut, protože podmínkou je úplný bakalářský, magisterský a doktorandský program.
Myšlenka vytvoření jakési Univerzity bezpečnosti není nová
Srovnáváme-li UO s VŠE, UO nejen platí všechny zaměstnance, ale i vojenské studenty, kteří jsou vojáky z povolání s platem podle platového řádu. Problémem je i šíře studijních specializací na UO. AČR ve většině technických oborů nepožaduje stovky absolventů, počty jsou někdy menší než deset a dokonce ani ne každoročně. Aby škola v daném oboru získala akreditaci, musí mít studijní program a studijní obory garantované odpovídajícím pracovištěm, zpravidla na úrovni katedry.
Určité řešení existuje na nadrezortní úrovni, a to např. spojením UO s Policejní akademií, která má podobné problémy. Myšlenka vytvoření jakési Univerzity bezpečnosti není nová, jen se za ni nikdo nepostavil. Ať to dopadne jakkoliv, stát by neměl monopol na přípravu příslušníků svých ozbrojených sil ztratit.
Nezajímal bych se o toto téma jen proto, že jsem kdysi vojenské školství reformoval, byl jsem i ředitelem Institutu pro strategická studia. Ten ministr Antonín Baudyš zrušil a poté byl čtyřikrát znovu právě v UO pod různými názvy obnovován. Narušilo to kariéru vědeckovýzkumných pracovníků, stálo peníze a narušilo výzkum. Dobré vědecké poznatky se obvykle dosahují po pěti letech existence ústavu. Podobné problémy by mohly nastat i nepromyšlenými zásahy do systému vojenského školství.
Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami
autor: PV