Sofie Chrtková: Eurohujeři

Jak věřit vůbec českým politikům, kteří své sliby nejen neplní, ale jednají v zájmu cizích mocností, nikoli vlastních občanů? Z těchto důvodů také své sliby postupně mění. Ke „hloupým a zcela nekompetentním názorům“ obyčejných lidí, se zásadně nepřihlíží – to je ta pravá demokracie „po česku“, kde hlavní slovo mají lháři, lotři a podvodníci – ti byli vždy užiteční pro každou kolonizaci. Kdyby tomu bylo naopak, nebylo by možné, aby se rozrostl korupční a parazitický systém, kdy denně vycházejí na světlo milionové a miliardové podvody a zlodějny naší spřátelené politické a podnikatelské „elity“, pod vedením našich „úžasných“ politiků a stran od r. 1989. Skutečně demokratičtí politici by neschvalovali zákony, které podvodníkům a grázlům nahrávají a obyčejné občany zcela záměrně dusí a okrádají a kdy, namísto, abychom jako stát v EU bohatli, chudneme rozkrádáním a rozprodáváním státního majetku, a to většinou do rukou našich podvodníků nebo ku prospěchu EU. Politici své sliby neplní a jdou přímo proti vůli a přání občanů. My se nepřibližujeme demokratické   Evropě, ale koloniím minulých století nebo banánovým republikám, což sice nevyhovuje českým občanům, ale EU ano.

Neměli bychom opomíjet, jak se občané zásadně neshodují s významnými kroky našich politiků ohledně zákonů, ale i nakládáním se státním majetkem a financemi, kupř. církevními restitucemi, což možná bude také v zájmu a diktátem EU. Několika našimi politiky má být dokončeno české područí EU a odebrán status suverénního státu – bez vůle potvrzené našimi občany referendem. Dohled EU nad českým rozpočtem a podepsáním fiskálního paktu znamená, že vše bude řízeno čistě z EU, která bude de facto rozhodovat o všem, co je na státní rozpočet navázáno – a to je naprosto vše. Můžeme doplácet tvrdě na politiku a ekonomiku EU, můžeme skončit hůře než Řecko, aniž bychom měli vlastní možnost a schopnost cokoli ovlivnit. Nejen, že nedostáváme dostatek potřebných informací, ale naši politici nedodržují své sliby a léta nám lžou. Nejsou tedy ani dostatečně důvěryhodní, aby podepisovali bez občanského referenda   důležité smlouvy. Je pochopitelné, proč se politici referendu ze všech sil brání, čímž brání i demokratickému rozhodování občanů i vzhledem k EU. Občanské referendum je do doby naprosté ztráty naší suverenity, naprosto politicky nežádoucí, vzhledem k zájmům EU, kterým tak dobře slouží naši eurohujeři: „ ještě pár majetečků z naší české zahrádky“. A pak by hrozilo, že, eurohujeři by mohli být odvoláni.

Odmítání referenda snižuje důvěryhodnost v naše politiky. Tyto eurohujeři nedokážou říci občanům, o co jde ve skutečnosti – vše se tají a zamlžuje, což je politickým podvodem na našich občanech. A pokud to pravda není, ať politici uzákoní referendum a nalijeme si čistého vína – ať rozhodují o vážných věcech občané spolu s politiky – tomu se říká demokracie!

My bychom se měli především ptát, co nám vlastně EU dala a vzala, jak si EU vede a jak dopadají státy pod jejím vedením, a to zejména státy bývalého východního bloku, kde se rozšiřuje především moc oligarchů. Zájem EU je především ovládnout státy bývalého východního bloku a jejich postupnou kolonizaci, nikoli vytvoření rovnocenných a suverénních států – to v jejich zájmu není, protože by to nejmocnější státy EU celkově oslabovalo – zisk musí proudit z kolonií k mocnostem. Proto bylo třeba některé státy i nové státy EU oslabit zevnitř a místo suverenity a prosperity, jim vnutit totální závislost na EU a pořádně je zadlužit, u nás zejména na Německu – děkujeme, jeden protektorát jsme již měli a naši eurohujeři nás tlačí do „nového“, tentokrát pod hvězdami EU. Nehledejme složitosti, kde nejsou.

Pokud by se našim politikům pod taktovkou EU, nepodařilo zblbnout občany a svévolně nerozdělit Československo, mohl by možná po „sametu“ následovat i „nesametový majdan“ , ačkoli tato alternativa „B“ by se možná u nás neujala, ale kdo ví. Spíše se přikláním k názoru, že kdyby se naši politici chovali jinak, měli jsme šanci tím suverénním a soběstačným státem být, nikoli současnou kolonií EU s eurohujery ve vládě. T.G.Masaryk nezaložil náš stát, aby se stal opětovně, tentokrát „novou formou“ protektorátu Německa, před kterým v r. 1947 Beneš varoval.

Za zdárné pomoci našich politiků od listopadu 1989, byla naše zem rozkradena a rozprodána. Našim občanům bylo našimi politiky znemožněno, aby se stali vlastníky našeho českého majetku – tuto výsadu mělo zřejmě jen pár nynějších miliardářů a „velkých ryb“, kteří jsou v pozadí za rozprodáním a rozkradením našeho státu, kdy cca 75% firem již není českých – a o to šlo. Veksláci si vzali do rukou rozprodání a rozkradení státu – a opravdu jim to vyšlo. Zbývá jen kousek – zcela se zřeknout naší suverenity v rámci podmínek a smluv s EU, kupř. fiskálním paktem a je toho jistě více, ale o tom se nikde nemluví, co nám naši eurohujeři domluvili za našimi zády a bez nás. Tato zdárná a povedená politická „výpomoc“ pro EU, musela být něčím také pořádně zaplacena s dostatečnou finanční motivací. Zničit stát lze právě a velmi dobře pomocí korupce a ovládnutí země a politiků oligarchy. Při budování skutečné demokracie západního střihu, by se kolonizace Česka a Slovenska pravděpodobně tak snadno nepodařila.

Poslední schůzky mocných EU, včetně účasti našich rozesmátých eurohujerů, se pravděpodobně týkaly především plánů s Ukrajinou. Tato nebezpečná velmocenská akce se musela připravovat delší čas, a že je připravená, o tom se diskutovat nemusí. Zejména angažovanost našich politiků ohledně Ukrajiny a zájmů EU o ní, včetně USA, je nepřehlédnutelná. Co si může dovolit EU a USA, si dovolit na stejné úrovni Rusko nemůže. Média nám předkládají, co se jim hodí a co je v zájmu EU a USA, bez ohledu na pravdu. Stejně, jako většina občanů správně vnímá naši politickou scénu – tedy zcela pravdivě, vnímá i situaci ohledně „ukrajinské revoluce“. Chceme-li někoho soudit, je třeba nestranně naslouchat oběma stranám a nasbírat i dostatek důkazů. Nemusíme si vůbec myslet, co nám druzí nařizují, že si myslet musíme. http://www.blisty.cz/art/72360.html

Je zajímavé, jak ti, co napomohli rozdělení Československa, jsou nyní proti rozdělení Ukrajiny. Nás se nikdo neptal a nikdo tento akt nekomentoval jako zásah do státní suverenity. Západní mocnosti nejednají v zájmu občanů Ukrajiny, ale aby provokovaly Rusko a zatáhly Ukrajinu do možné občanské války nebo válečného konfliktu velmocí, kdy si každý urve, co uzná za vhodné a pak si to všichni „schválí“. Co by asi udělali Američané, kdyby měli přijít o strategickou základnu na cizím území? Samozřejmě – ihned by tam poslali svá vojska a letectvo a ještě by toho náležitě využili! Může se jednat právě o Krym a snahu Rusko z Krymu vyhnat přes „revoluci“ na Ukrajině. O Ukrajinu má zájem EU a jistě i USA – stačí se podívat na mapu. Ukrajina je strategicky položená jak pro EU, tak USA – politicky, vojensky, hospodářsky, ale rovněž i pro Rusko.

Žádná velmoc si nenechá sahat na své území nebo dopustit, aby byla přímo na hranicích ohrožována bezprostředně druhou velmocí. Evropské země bývalého východního bloku, do kterého patřilo i Československo,   tvořilo nárazníkovou zónu mezi dvěma mocnostmi a po II.světové válce byly takto hranice mocností rozděleny – za souhlasu obou velmocí – USA a Sovětského svazu a v Evropě byl klid. V r. 1968 vojska varšavské smlouvy pozvali naši politici – o tom se dnes nemluví a v současné době, kdy máme ÚSTR a propagandistickou politiku jiných mocností, se úplnou pravdu nedovíme, jen se rok 1968 dobře hodí k nynější propagandě proti Rusku. Nyní je snaha oslabit všemožně Rusko, což je hra s ohněm, která může vyústit v pořádný válečný konflikt. Jen doufejme, že se velmoci nějak dohodnou a další šílenci nerozpoutají válečné peklo v Evropě.

Ukrajinci by si měli situaci vyřešit sami s Ruskem a vyřešili by si to nejlépe – je to jejich země. Nám by zase nejlépe slušela neutralita i vzhledem k naší poloze. Můžeme se našim politikům jen divit, že se nechávají zatáhnout do této velmocenské hry a nedrží se raději v pozadí, či si nenechávají zadní vrátka a neudržují neutrální postoj. Zatahují Česko někam, kde být nechceme. Napadají Rusko, že se vměšuje do politiky Ukrajiny, ale oni se pod hlavičkou EU snad nevměšují? Bohatě stačí, kam nás politici dovedli hospodářsky a ekonomicky za 25 let. U nás je takový marasmus, že by se měli politici soustředit především na domácí problémy a netancovat podle muziky EU jinde a nedělat ze sebe před občany lokajské kašpary. Svoji pomoc by se měli snažit uplatnit na naší domácí půdě a věnovat se našim problémům a ne se zapojovat pod eskalaci problémů na Ukrajině, aniž by věděli, jak vše dopadne a jaký vývoj situace nabere. Svoji dočasně získanou moc musí zřejmě nějak „důležitě“ prezentovat i v mezinárodních konfliktech, ale nemají ani na to, aby si vyřešili domácí problémy. Možná je to i dobrý důvod, proč domácí problémy opět neřešit, přičemž ty zahraniční už nevyřeší vůbec.

EU totálně překopala dosud fungující zemědělství a průmysl ve slabších a nových státech EU. Silné země, kupř. Francii , notně dotuje – vzbouřená Francie by znamenala rozpad EU. Tímto překopáním všeho, co doposud fungovalo, způsobilo v mnoha zemích ohromnou nezaměstnanost a spousty sociálních problémů. Stovky let se ve státech Evropy tvořilo vlastní zemědělství, později i průmysl, založený na vlastních zdrojích a možnostech, toho kterého státu. Takový hrubý zásah si nedovolila ani RVHP, ta využívala místních zdrojů, soběstačnosti zemí ohledně zemědělství a spolupráce průmyslové, kdy se využívalo především vlastních zdrojů a potenciálu zemí příslušných k RVHP a čile se obchodovalo s celým světem – východ-západ. EU je pokus o vybudování něčeho podobného s tím, že překopala vše a všude a přemisťuje průmysl a zemědělství snad jen podle momentální nálady a rychlých zisků, aniž by přemýšlela. Politika EU se tím samozřejmě hroutí a státy, včetně občanů, chudnou. Vydělávají na tom jen nejbohatší státy EU. Pochopitelně, že tento systém nefunguje a nemůže fungovat, protože v mnoha zemích je zásadně rozvrácen původní průmysl i zemědělství. Rovněž nelze země dotovat a zadlužovat donekonečna a ze zemí, kde fungovalo zemědělství a průmysl, dělat země, které jsou na dovozu potravin závislé a z dosud průmyslových zemí dělat laciné montovny. A vždy, když se něco vyčerpalo nebo přestalo fungovat a krachovalo, vymyslela se revoluce nebo válka. Nyní se Merkelová nechala slyšet, že se EU bude muset „zrekonstruovat“. Jistě, protože EU pochopitelně nefunguje a hrozí obrovské, a zejména sociální problémy, na které Evropa nebyla po II. světové válce zvyklá. Ukrajina může na čas odvrátit pozornost od problémů EU, ale může je také zhoršit i k válečnému konfliktu, pokud se budou neuváženě velmoci šťourat do Ruska a popichovat Ukrajinu k řešení: buď EU nebo Rusko. A naši nezodpovědní a krátkozrací politici se k tomuto nezodpovědnému popichování připojují.

Původní plán, vybudovat schopnou EU, špatný nebyl, pokud by se z ní nestal nástroj ke kolonizaci a rostoucí chudobě států EU s tím, že budou snahy kolonizaci rozšiřovat, ať to stojí třeba i životy, aby bohatly jen nejsilnější státy EU, nikoli, aby všeobecně prosperovaly všechny státy EU. Výsledky a politika EU, se od původního plánu zcela odklonila, státy jsou zadlužené, z dosud prosperujících států se staly státy závislé a plné sociálních problémů, včetně nezaměstnanosti a ve státech bývalého východního bloku se navíc rozrostla korupce a vyrostli noví oligarchové, kteří nastolují nahnědlou totalitu, místo skutečné demokracie. A pokud budeme mít euro, tak rovnou také stejné platy, důchody a ceny, jako mají kupř. v Německu – pak si můžeme připadat jako rovnocenný stát, nikoli kolonie.

Nemůžeme z naší malé české pozice zásadně ovlivnit velmocenské zájmy, nicméně, přímo do zadnic jim naši politici lézt nemusí a nemusí se chovat poníženě vůči EU svoji lokajskou a eurohujerskou politikou. Nic nebrání našim politikům, aby vytvořili i za těchto podmínek a rozdělení světa, fungující český demokratický stát. Za vším děním totiž stojí především konkrétní lidé a jejich zájmy.

Velmi zajímavé bylo vystoupení premiéra v dnešní Partii, když bere násilně vytvořenou vládu lidí z ulice, kdy násilně vzali revolucionáři parlament útokem a přišlo o život mnoho lidí a bez voleb, za zcela legitimní ukrajinskou vládu. A nedávno horlivě zastával názor, že legitimní vláda je jen ta, která vzejde pouze z demokratických voleb, přičemž neuznával ani dočasnou vládu Rusnoka, neboť nezískala důvěru PS. Jaký by měl asi názor, kdyby naši občané této politiky a politiků měli také dost, tuto vládu násilně odstranili, utvořili by si ihned vlastní parlament, schválili pod kulomety své zákony a dosadili i nového (byť dočasného) prezidenta – a to vše bez voleb? Byla by tato vláda legitimní a uznávaná EU, NATO a USA stejně, jako ta nynější ukrajinská a uznal by ji tedy i současný náš premiér? P.Punčochář tuto otázku nesměle nastínil, leč bylo mu vyhýbavě odpovězeno, že na Ukrajině je pouze tato vláda, se kterou se dá jednat.