Sofie Chrtková: Na církevní restituce peníze jsou

Samozřejmě spěchá, protože to musí se svoji 115 stihnout, než skončí její čtyřleté zákonodárné řádění. Církevní restituce jsou takovou „velkou domů“ pro ty, kdo se radostně činí jako úspěšné likvidační komando našeho státu a církve se přidávají. Podvedli občany a založili zcela neprůstřelnou a nedemokratickou vládní koalici a církevní majetek se nyní hodí vrátit svým „sestrám“, které po staletí měly ve zvyku podvádět věřící a naivní občany. Když se zdráhali, byl vymyšlen zákon, inkvizice, vyvlastnění – zkrátka, pod mocí státní nebo církevní, se vesele kradlo a okrádalo. Že by „návrat k tradicím“?

Různá rozhodnutí vlády, kterou odmítá cca 80% občanů, včetně jejích „nových zákonů“, se odehrává v naprosto zkorumpovaném státě, plném zkorumpovaných politiků. Diletanti a nedoukové rozhodují o miliardách a miliardových majetcích, které hodlají bezprecedentně darovat bohatství chtivým církvím. To spíše napovídá, že můžeme očekávat další podvod či tunel prostřednictvím církevních restitucí. Vláda nemá skutečný občanský mandát, aby rozdávala miliardy církvím, resp. Vatikánu. Pokud jde o množství a velikost církevního majetku – i to je sporné a nebylo nikdy dostupně pro občany zveřejněno. Další otázkou by měla být samotná morálnost těchto restitucí a to jak pro vládu a PS, tak pro samotné církve.

Lidé po staletí odmítají hromadění církevního bohatství a majetku zcela oprávněně. Vždy platilo – chudá církev – dobrá církev i z historického hlediska. Zcela jistě se pak lépe chudé kláštery věnovaly věcem duchovním, nikoli dobyvačně a obchodně světské honbě za majetkem a lépe byli pochopeni potřební, chudí a nemocní. Nabytí majetku církvemi, zejména římskokatolickou, je velmi sporné, protože majetek získávala většinou násilím, konfiskací nebo vydíráním. Již Josef II. rušil kláštery, pokud nesloužily veřejnému zájmu a T.G. Masaryk dal mnohý majetek církvím pouze do pronájmu ve veřejném zájmu a ostatní, zejména půdu a lesy, k obhospodařování sedlákům a lesákům. Budovy sloužily jako školy, nemocnice nebo chudobince, pod menším či větším státním dohledem nebo kontrolou. Jak dnešní občané vůbec církve vnímají a budou vnímat, pokud se třesou na majetky, kdy je navíc sporné, zda jim opravdu patří v rozsahu, jak nedůvěryhodná vláda zcela od boku, uvádí? Chybí dostatečné podklady a pokud jde o různé výpočty, vláda se velmi často mýlí.

Pokud by vůbec mělo dojít k církevním restitucím, mělo by být veřejně známo, o jaký skutečný a nezpochybnitelný rozsah jde, ale také, jak se získaným majetkem hodlají církve dále naložit. Z hlediska tohoto, by stát možná ušetřil miliardy právě tím, kdyby se církve o majetek začaly soudit, protože by mnohé vyšlo najevo i historicky, soud by musel rozhodovat na základě skutečných faktů, tedy cen, rozsahu, nabytí apod. Zapojily by se obce i jednotlivci, znalci, historici a další osoby a instituce. Církevní restituce by se staly věcí veřejnou, nikoli jednostrannou mezi současnou vládou a nejvyššími činiteli církví. Slova o tom, že by nás soudy s církvemi stály cca 160 miliard za ušlý zisk církví či různé spory, lze považovat za účelovou lež a v podstatě výhrůžku, již tak šetřením a škrty zdecimovaným občanům, kdy by tuto sumu museli zaplatit – tedy další strašení za účelem získání majetku rozkrádáním státu a okrádáním občanů. Je spíše pravděpodobnější, že se soudů ve skutečnosti vláda i církve bojí.

Církvemi hlásaná láska k bližnímu, morálka, starost o potřebné a křesťanské zásady, dostávají jaksi přímo „na zadek“, pokud církve i vláda hovoří o ušlém zisku. Mimochodem, rozhodnutí vlády o vyvlastňování pozemků pro veřejný zájem, kdy vlastníkovi jsou sebrána v podstatě veškerá práva a získané finance za vyvlastněný pozemek jsou zhruba třikrát menší, je ve své podstatě další zcela „čistý“ vládní úmysl, opět schovaný za „ušlechtilé“ cíle veřejného zájmu – tedy nahrání majetku firmám, lichvářům a zlatokopům za hubičku. Kolik se asi postaví nových silnic a dálnic a dalších „veřejných“ staveb, které nebudou nikdy dokončeny, peníze na stavbu budou utraceny možná dříve, než dojde k prvnímu kopnutí či pouze k devastaci krajiny a přírody a z České kotliny zůstane nakonec jen zničená zem, rozrytá pouze účelově započatými silnicemi a dálnicemi – nikoli skutečně potřebnými stavbami. Je zde předpoklad, že jak tímto vyvlastňovacím zákonem, tak církevními restitucemi, jde opět o rozkrádání státního či soukromého majetku, který připadne nakonec jednotlivcům, v jejichž zájmu vláda tyto zákony schvaluje. Na zamezení různých podvodů tohoto druhu, však zákony nepamatují a pokud ano, miliardové podvody se zásadně v Česku nevyšetřují. Zrovna na církevní restituce by byl potřebný zákon o referendu, nikoli však v podobě, jak jej navrhla současná vláda: referendum-nereferendum.

Vláda odebírá pod falešnými záminkami těm nejpotřebnějším, údajně nejsou peníze na provoz státu, nemocnic, škol, policie, hasičů, není údajně na důchody, odebírají se miliardy postiženým, není na podporu podnikání ani na podpory v nezaměstnanosti, bere se porodné a potřebné sociální dávky, není na byty sociálně slabších, jež čekají nikoli na byty, ale bezdomovectví – to vše jsou důsledky „odpovědných“ rozhodnutí této vlády, nikoli však odpovědných politiků, ale „úctyhodných“ likvidátorů. Zkorumpovaní politici ve zkorumpovaném a rozkradeném státě, diletanti a nedoukové, nyní rozhodují o miliardách a miliardových majetcích, které hodlají skutečně a bezprecedentně darovat bohatství chtivým církvím, převážně římskokatolické, sídlící ve Vatikánu. To je dar pro církve a kořist pro zlatokopy. Na rozdělení miliard církvím však peníze jsou.

Jaký je asi duchovní rozměr římskokatolické církve, když si sice přijde ke svému majetku, který jí daruje současná vláda, která však musí poslat proto další občany do chudoby, bezdomovectví, mnohé dokonce i na postupnou smrt, protože nebudou mít na léky ani ošetření či pobyt v nemocnici a zadluží stát i občany na další desítky let, kdy by tyto miliardy i majetek mohly sloužit potřebnějšímu a křesťanštějšímu účelu, než hromadění majetku nebo obchodováním s ním církvemi. K jak velkým a nenapravitelným škodám dojde, až se zjistí, že církvím byl dán i majetek, na který neměla nárok, což je velmi pravděpodobné?

Této vládě nejde o nic jiného, než o státem posvěcené zlodějny a podvody, na které si vymyslí potřebné zákony. Pokud by se vláda chovala opravdu odpovědně a státnicky, s vizí do budoucna a s ohledem na občany našeho státu, jednala by zcela jinak. Denně se odvolává na cizinu – ovšem jen tam, kde se jí to hodí, jednostranně a k účelu, aby podpořila zlatokopy, lichváře a podvodníky všeho druhu. Jak vést odpovědně stát, se ani největší Profesor světa přes ekonomiku a státnost, za dvacet let dosud nenaučil. Místo odpovědného vedení státu, jsme svědky různých afér a kauz, rozhádaných politiků a vládních stran – to jediné jim jde opravdu skvěle a pohromadě je drží jen vidina snadného získání majetků. O moc se permanentně perou. Aby měli čas na osobní půtky a honbu za majetkem a nebáli se možného svědomí a morálky, najali si „experty“, kdy mnoho z nich pochází z politiků 90.let, tedy z dob divoké, „osvědčené privatizace“ a mladé a „nezkušené“ demokracie. Odborníci byli odstraněni a nahrazeni různými expertními kamarády a „trafikanty“ se stejným zájmem – jak co nejrychleji a nejefektivněji dokrást Česko.

Publikováno se svolením vydavatele.