Je součástí nejen liberálních demokracií, ale i socialistických, lidově demokratických či komunistických systémů, ale též konstitučních monarchií, ba dokonce i fašistických systémů.

Puncovaní liberálové, třeba ti z Liberálního institutu v ČR vždycky považovali za zastupitelskou demokracii pouze tak zvanou liberální, čili ústavní demokracii, což je podle nich politický systém charakterizovaný nejen již zmíněnými volbami a soutěží politických stran, ale rovněž vládou práva, rozdělením státní moci na ony známé tři pilíře a ochranou základních svobod.

Opírají svůj názor o text Fareeda Zikarii z roku 1997 nazvaný Vzrůst neliberální demokracie, kde autor doslova píše, cituji: „Téměř po století se na Západě pojmem demokracie myslela liberální demokracie – politický systém značený nejen svobodnými a spravedlivými volbami, ale také vládou práva, rozdělením státní moci a ochranou základních svobod slova, sdružování, vyznání a majetku. Ve skutečnosti tento druhý balíček svobod – který můžeme nazvat ústavním liberalismem – je teoreticky a historicky odlišný od demokracie“. Konec citace. Za příklady ústavního liberalismu považuje Zakaria jak doslova pradávnou Magnu Chartu libertatum, tak třeba Ústavu USA, či Helsinskou deklaraci, ale prý i Ústavu ČR.