Co nejrychlejší přijetí nového památkového zákona, který by nahradil nevyhovující právní úpravu z roku 1987, je nezbytným krokem k zajištění správně fungujícího systému státní památkové péče. Zástupce veřejné ochránkyně práv Stanislav Křeček proto vítá, že ministerstvo kultury na novém zákoně intenzivně pracuje, a v rámci jednání poradního sboru uplatnil své poznatky získané z šetření konkrétních případů.

Nový zákon by měl upravit možnosti dotací vlastníkům nemovitostí v památkových územích a posiluje pravomoci Památkové inspekce, což koresponduje s dřívějšími doporučeními ochránce Poslanecké sněmovně. Zástupce veřejné ochránkyně práv rovněž vítá, že připravovaný zákon počítá s tím, že se památkově chráněná území stanoví opatřením obecné povahy, což zaručí větší míru zapojení veřejnosti a dotčených vlastníků.
Pro účinné zajištění ochrany kulturních památek je však podle zástupce ochránkyně zásadní, aby nový památkový zákon zajistil podmínky pro výrazný posun v oblasti náhradního výkonu rozhodnutí orgánů státní památkové péče v případech, kdy vlastníci nemovitých kulturních památek dlouhodobě neplní své povinnosti a nechávají památku chátrat. Takových případů jsou stovky, stačí nahlédnout do seznamu nejohroženějších památek v České republice, nebo připomenout v poslední době medializovaný případ bývalého obchodního domu Ostravica, kterým se zástupce ochránkyně zabývá z vlastní iniciativy. „Jsem přesvědčen, že má-li stát zájem na památkové ochraně, musí být schopen vyšší intervence,“ míní zástupce veřejné ochránkyně práv Stanislav Křeček a dodává: „Pokud je veřejným zájmem, tedy zájmem státu, udržet památku v dobrém stavu a uchovat její hodnotu, musí být schopen v případě nezájmu vlastníka památky zasáhnout, postarat se o její záchranu a náklady pak po vlastníkovi důsledně vymáhat.“

V souvislosti s památkovou ochranou se však opakovaně objevují případy architektonicky cenných staveb, pro něž se dodatečně hledají důvody pro prohlášení za kulturní památky v situacích, kdy stavbám hrozí demolice. Známým příkladem je demolice bývalého obchodního domu Ještěd architektů Karla Hubáčka a Miroslava Masáka v centru Liberce, kterou se v roce 2007 zabýval i veřejný ochránce práv. Podobným příkladem ze současnosti je aktuálně probíhající řízení o prohlášení železničního nádraží v Havířově za kulturní památku. Tyto případy svědčí o nedostatcích v systému státní památkové péče, kdy jsou opakovaně podávány návrhy na prohlášení objektu za památku, aniž by hned napoprvé došlo ke komplexnímu a jednoznačnému posouzení památkové hodnoty. Výsledkem jsou pak opakované návrhy, které hledají další důvody a přinášejí nové skutečnosti svědčící o veřejném zájmu na zachování objektu.