Situace dospěla na prahu třetího tisíciletí tak daleko, že společnost či pozitivně chápané kolektivní hodnoty byly potlačeny na úkor preference individua, tedy konkrétního člověka chápaného zejména jako konzumenta a subjekt přebujelého hédonismu. Autor v tomto kontextu zaujímá vyhraněné stanovisko, když mluví o upřednostnění těchto lidských „výmyslů“, jejichž jednostranné protěžování může nakonec zahubit svět i celé lidstvo. K těmto neblahým prognózám vede paradoxně stav, kdy se člověk zbavil tlaku přirozeného prostředí a nemusí již řešit otázky každodenního přežití. Sám o sobě tento stav dává obrovský prostor pro dynamický a pozitivně chápaný rozvoj, a to nejenom v duchovní oblasti. Místo toho však nastupuje adorace jednotlivce ve smyslu přehnaného důrazu na jeho smyslové a materiální požitky. Jednak může jít o formu sociální korupce, kterou si mocní získávají souhlas příslušníků masové společnosti, a jednak se tento přístup může odrazit do individuální a vnitřní prázdnoty. A ve svém důsledku roztáčí spirálu osobní nezakotvenosti a neuspokojení, které nakonec vede k další konzumaci čehokoliv zdánlivě hodnotného. A toto, ve svých důsledcích, může vést k destrukci přirozeného způsobu života a v delší perspektivě k jeho neudržitelnosti doslova v planetárním kontextu.