A v pátek večer u naší nerozborné České televize jsem s hrůzou pozoroval rozhovor naší údajně zatím jen nejkrásnější moderátorky s novinářem Wolnerem, o němž šíří ČT chýr úžasného investigativního novináře. On ten pan Wolner, zřejmě s početnější tlupou kamarádů, vyrazil před veřejnost před jedenácti (!) lety s objevem, že se v Praze krade, jako kdyby šlo o cosi zcela výjimečného. Jenže rozměr kauzy byl takový, že i v té pro policii nikterak slavné době se toho policie chytila a nakonec z toho vznikla hlavně kauza Rittiga-Dvořáka (Dvořák je byvší ředitel MHD Praha).

Nu a ta kauza, jak jsem uvedl, se už táhne od roku 2011, takže to bude v příštím roce už deset let. Nebylo by špatné, kdyby pan Moravec přišel v neděli, potom, co se před jeho Otázkami on sám vyšílí na schodech ČT a dočmárá tam ve vzduchu své grafy, aby přišel s grafem, který by nás informoval, jak se ta kauza Rittig-Dvořák toulala po českých soudech těch deset let. Aby na každém z těch soudů prosila, aby si místní Spravedlnost sundala ten svůj hadr s očí a konečně vynesla rozsudek, který obstojí.

V pátek jsme se tedy dozvěděli, že tůhle, tůhle bábenec, žádný konec kauzy nebude. Poslední soudce na konci řady jiných, kteří v kauze také zazářili, se, jak to jenom říct aspoň trochu slušně - vybzdil na vyšší soud, který mu kauzu vrátil s doporučením, jak v ní pokračovat, a skoro desetileté abiturienty kriminálu - zase osvobodil. Od pana Wolnera a jeho krásné moderátorky jsme se dozvěděli, že v poslední době to ten nižší soud vyvedl tomu vyššímu už podruhé.

Před časem jsem se obrátil na Nejvyšší soud s připomínkami, že to přece v působení soudní moci nemůže jít už takhle dál. A předložil jsem závažné připomínky nikoli k práci soudů, ale k práci soudní moci jako takové.
Jedním z bodů byla kritická připomínka, jíž jsem ukazoval na to, že soudců u nás bude stále málo, protože si soudy kdykoli vyrobí mnoho práce protahováním kauz, že pořád nebudou vědět, kde jim hlava stojí.
Nu a myslím, že kauza Rittig-Dvořák by mohla sloužit jako příklad.