Stanislav Zapletal: Černý pátek naší skvělé soudní moci

29.11.2020 11:07

Napsal jsem krátkou glosu o chudákovi soudci, který se v očích policie až tak nezachoval, že mu až cosi zabavila. A postavil jsem se na jeho stranu, že to třeba bylo tím, že měl podle jeho soudu malý plat na to, aby nebyl úplatný či chamtivý.

Stanislav Zapletal: Černý pátek naší skvělé soudní moci
Foto: hns
Popisek: Ilustrační koláž
reklama

A v pátek večer u naší nerozborné České televize jsem s hrůzou pozoroval rozhovor naší údajně zatím jen nejkrásnější moderátorky s novinářem Wolnerem, o němž šíří ČT chýr úžasného investigativního novináře. On ten pan Wolner, zřejmě s početnější tlupou kamarádů, vyrazil před veřejnost před jedenácti (!) lety s objevem, že se v Praze krade, jako kdyby šlo o cosi zcela výjimečného. Jenže rozměr kauzy byl takový, že i v té pro policii nikterak slavné době se toho policie chytila a nakonec z toho vznikla hlavně kauza Rittiga-Dvořáka (Dvořák je byvší ředitel MHD Praha).

Nu a ta kauza, jak jsem uvedl, se už táhne od roku 2011, takže to bude v příštím roce už deset let. Nebylo by špatné, kdyby pan Moravec přišel v neděli, potom, co se před jeho Otázkami on sám vyšílí na schodech ČT a dočmárá tam ve vzduchu své grafy, aby přišel s grafem, který by nás informoval, jak se ta kauza Rittig-Dvořák toulala po českých soudech těch deset let. Aby na každém z těch soudů prosila, aby si místní Spravedlnost sundala ten svůj hadr s očí a konečně vynesla rozsudek, který obstojí.

V pátek jsme se tedy dozvěděli, že tůhle, tůhle bábenec, žádný konec kauzy nebude. Poslední soudce na konci řady jiných, kteří v kauze také zazářili, se, jak to jenom říct aspoň trochu slušně - vybzdil na vyšší soud, který mu kauzu vrátil s doporučením, jak v ní pokračovat, a skoro desetileté abiturienty kriminálu - zase osvobodil. Od pana Wolnera a jeho krásné moderátorky jsme se dozvěděli, že v poslední době to ten nižší soud vyvedl tomu vyššímu už podruhé.

Před časem jsem se obrátil na Nejvyšší soud s připomínkami, že to přece v působení soudní moci nemůže jít už takhle dál. A předložil jsem závažné připomínky nikoli k práci soudů, ale k práci soudní moci jako takové.
Jedním z bodů byla kritická připomínka, jíž jsem ukazoval na to, že soudců u nás bude stále málo, protože si soudy kdykoli vyrobí mnoho práce protahováním kauz, že pořád nebudou vědět, kde jim hlava stojí.
Nu a myslím, že kauza Rittig-Dvořák by mohla sloužit jako příklad.

Tedy,

vážená dnešní soudní moci.

Jsem občan se zkušeností, nabytou chozením po soudech za minulého režimu, tedy za slovutného totáče. A jak to dnes pozoruji, musím bohužel konstatovat, že jsem si u Sloupu Nejsvětější Trojice v Olomouci s celou rodinou včetně tří dětí vyzvonil soudní moc, nad níž se mi někdy protáčejí panenky. Pokud se totiž za totáče dostal někdo před soud a okresní výbor partaje na něj neměl pifku, soudili soudci, z nichž mnozí ještě pamatovali své vychování za první republiky, opravdu podle svého nejlepšího svědomí. Dokonce bych mohl pochválit nesmírně poctivého soudce na jednom okresním soudu, absolventa dělnické přípravky, jenž měl nahradit ony ošklivé soudce z první republiky, který na mě udělal ten nejlepší dojem, když ovšem v koutku duše nevím, zda jsem k jeho infarktu za pracovním stolem nepřispěl také já. A byli velmi zkušení soudci, ještě z první republiky, i na tehdejším krajském soudě, kteří sic mě pěkně švihli přes záda, když na nich viděli šrámy osmašedesátníka, leč po několika letech dokázali vynést ten pro mě nejkrásnější rozsudek, jakmile do řízení vstoupil Dr. Plzák se svým posudkem.

Když tedy zasahování pochopů vlády lidu do mé kauzy ustalo. Ostatně proto také jsem už před časem uvedl, že kdybych se nedej bože dnes dostal před soud a mohl si vybrat, že bych byl v každém případě pro ten soud totalitní. Soudních stupňů tam bylo málo. Soudní řízení trvala rozumnou dobu. A jak jsem uvedl, pokud delikvent nebyl v seznamu politických skřetů, soudily soudy poměrně spravedlivě. Však jsem měl na nejvyšší prokuratuře svého spolužáka z gymnázia, v pozici důležitého prokurátora, za jehož poctivost bych dal ruku do ohně, který mi sic nabízel pomoc, ale já toho nevyužil, abych mu pozici nekomplikoval.

Takže soudní cirkus Rittig-Dvořák bude pokračovat dál. Kauza se opět vrátí tam, kde už byla. Možná už pokolikáté, to by nám mohl vyzkoumat pan Moravec a příjít s tím do svých Otázek. Aby do nich konečně přišel s něčím rozumným. Jak se zachová vyšší soud, aby si zachoval tvář, na to jsem sám zvědav. Já být na tom soudě, tak bych začal studovat umění, jak se vyvléct z vlastní kůže. Neboť se státní zástupce, naštěstí, opět odvolal.

Nebo že by to celé bylo tím, že mají soudci pořád nízké platy? Jak jsem o tom psal včera? Vyjádří se veřejně k věci pan Rychetský, ovšem tak, že neuteče k přednášce o lidských právech, ale před očima veřejnosti skloní hlavu, aby se podíval, v jakém soudním marasmu si šlape? Skloní hlavu? A s ním oněch patnáct soudců Ústavního soudu včetně paní JUDr. Šimáčkové, co hrozila uštvané koronavirové vládě prstem, že na ni "ONI" budou muset být přísnější? Když chce postoupit paní doktorka v Evropě vejš!? A když se soudní moc nemá podle Ústavy nad výkonnou mocí vyvyšovat?

Nu - počkáme si. Obávám se, že hora bude rodit myš...

Obává se
občan Zapletal

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

reklama
autor: PV
reklama


Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Ivo Fencl: Karel Rada - Živote, zvuč. Mezi prsty neproteč

15:33 Ivo Fencl: Karel Rada - Živote, zvuč. Mezi prsty neproteč

Zatímco - ve znamení panny rozený - Jan Sojka (*13. 9. 1973) pojal vlastní „koronavirovou knihu“ Rod…