Demokracie je rozdat zbraně lidu, řekl kdysi Fidel. Do soukromí revolucionářů, komunikace milenců, právníka s klientem či do zpovědního tajemství státu nic není. Naprosto opačně to ovšem musí být ve vztahu stát – občan, respektive stát – firma. Pětadvacet let po Velké listopadové kapitalistické revoluci by bylo už fajn začít chovat se ke státu a podnikat poctivě a transparentně. To jsou dnes zbraně v rukou lidu. Jediné.

Prý musíme mít za sebe odpovědnost, děla po Velkém listopadu vítězná politická pravice. A tak se zhaslo. Podnikání bez kapitálu předběhlo zákony. Výsledkem Klausovy éry byly šedá ekonomika, švarcsystém (dodnes i v parlamentu), nedobytné úvěry, optimalizované daně a majetky v daňových rájích. Státu zbyly jen náklady. Skrytý dluh na infrastruktuře je za 25 let už více než 2000 miliard. Silnice, mosty, vodovody, kanalizace... Privatizovat další státní majetek? Omezit státu funkce? Ne. Vybrat daně.

Právo podnikat je zakotveno v Listině základních práv. Za to Bohu chvála. Podnikání ale není přirozené právo, je regulováno. Je to výsada udělená státem po splnění mnoha podmínek. Občan se musí registrovat, musí archivovat a vykazovat pravdivě příjmy i výdaje. Musí – tedy měl by – platit daně. Je tomu tak od středověku, kdy právo užívat půdu, vařit pivo, vyrábět nábytek, tkát látky či kovat koně patřilo jen těm poctivým. A já chci dnes vědět, která firma je poctivá.

Nyní je administrativa zátěž pro podnikatele, neb musí (na rozdíl od zaměstnance, kterému daně automaticky vyřizuje zaměstnavatel), splnit řadu povinností sám. Stát mu neulehčil nic. Naopak. Přitom si ho platí. Vyplňovat stále stejné kolonky v desítkách tiskopisů obtěžuje. Těším se na dobu, kdy nebudu muset vyplňovat daňové přiznání vůbec. Kdy všechny informace si stát získá sám, na základě mé evidence vypočítá a sám si i strhne inkasem z mého účtu daň. Oženil jsem se a mění se mi odpustky na vyživovanou osobu? Stát, který registruje manželství, zajistí, aby změnu už v další minutě měla každá instituce, která ji potřebuje. Měním bydliště? Proč bych si měl pamatovat, komu všemu jsem tento údaj poskytl v daleké minulosti a měl ho znovu a znovu sám nahlašovat, když to za mě může udělat státní počítač?

Chceme-li úspěšně fungující stát, chovejme se zodpovědně. I vůči němu. A nuťme ho přitom, aby nám sloužil. Výpočetní technologie jsou od toho. Měly by propojit všechny registry státu bezpečně do efektivního celku. Neexistuje deset samostatných států (ministerstev), ale jeden stát. Dejme státu jednou přesné informace a nuťme ho s těmito informacemi zacházet. Čiňme tak i s rizikem, že poskytnuté informace mohou být někdy v budoucnu zneužity stejně, jako byly zneužity seznamy Židů při nástupu fašismu či seznam živnostníků při znárodnění provedeném komunisty. To je riziko samotné existence státu, předejít mu nelze. Chceme-li neefektivitu a později rozpad státu, následně všechnu moc sovětům či anarchii, šiďme stát. Chvíli to funguje. Hospodští inkasují v hotovosti a papírově mají restaurace prázdné. Kraďme, okrádáme sebe. Protože my všichni jsme stát. Odpírejme státu informace či mu dejme informace zavádějící, výsledkem budou neefektivní investice či nedostatečné péče a veřejné služby.