Socialismu se ve 20. století nepodařilo zopakovat ekonomické, politické a občanské úspěchy kapitalismu. Počátkem devadesátých let se socialismus v Sovětském svazu a ve Východní Evropě rozpadl zevnitř a zanechal za sebou ekonomickou bídu a intelektuální prázdnotu. Přesto se socialismus znovu objevuje v Evropě a Severní Americe.

Existují však některé významné rozdíly mezi socialismem ve 20. století a současným vývojem. Abychom tyto rozdíly a jejich důsledky posoudili, musíme si připomenout původ a také hlavní rysy kapitalismu a socialismu ve 20. století.

Socialismus byl vynalezen v 17. a na počátku 18. století francouzskými učenci, kteří měli své následovníky v Owenovi v Anglii a Debsovi ve Spojených státech. Věřili, že existuje spravedlivá a harmonická společnost. Úkolem intelektuální elity bylo najít pravidla, aby taková společnost mohla vzniknout. Politická elita měla pak přijmout a prosazovat tato pravidla. Zrušení soukromého vlastnictví bylo dominantním pravidlem. Vzestup socialismu se měl odehrát směrem shora dolů. Nakonec byl realizován v roce 1917 v Rusku a ve východní Evropě ve čtyřicátých letech minulého století.

Na šíření socialismus ve dvacátém století měly rozhodující vliv spisy Karla Marxe. Ten souhlasil s tím, že hlavní ideou socialismu je zrušení práva soukromého vlastnictví. Nicméně v té době existovali rozdíly v pojímání socialismu.

Marx kritizoval německé socialisty za to, že trvají na zrovnoprávnění příjmů a vadili mu francouzští socialisté, kteří brali socialismus pouze jako nástroj k dobytí světa. Podle Marxe má kapitalismus svoji historickou funkci, jeho vznik a zánik nezávisí na vůli člověka. Lenin otočil Marxovy myšlenky a zavedl socialismus do země, která teprve začínala s kapitalismem. Po skončení druhé světové války J. V. Stalin zavádí a šíří socialismu uplatňovaný metodou shora.