Kdy to začne…? Už to začalo…?

Scénáristické ad hoc úpravy se stále nějak nečekaně objevují, nyní dokonce už není jasné, zda se první obraz vůbec uskuteční ve staré dobré Anglii. Dokonce není vůbec jisté, zda největší „hodnotová“ komedie už vlastně neběží, poněvadž bruselský zřízenec obsluhující při tomto představení svolávací gong (věčně opilý strýc Juncker) se tak namazal, až usnul…

Zavři oči, brouku…

Tak už mohlo žasnoucí poloprázdné publikum v Británii i ostatní Evropě vidět jakési dozvuky poslední generálky, kdy nácvik budoucího odchodu Rakouska z pangermánské svěrací kazajky prostřednictvím přímo voleného prezidenta byl na poslední chvíli znemožněn pomocí posledního hitu bruselských komediantů – tzv. korespondenčním hlasováním.

Tento „umělecký“ vynález spočívá v jednoduchém, tedy geniálním triku. Jelikož hrozí, že publikum snadno odhadne, jakým směrem se bude odvíjet nejbližší děj, je mu z pódia hozena vějička v podobě výzvy, aby na chvíli zavřelo oči. Potom prý diváci budou překvapeni. A ke skutečnému překvapení, překvapené obecenstvo je po otevření očí nelíčeně, až k vyděšení překvapeno. Tak to jsou ty „korespondenční“ volby.

Raději tu o fialové krávě. Hop switz…!

Ale pořád se ještě ten děj nějak nemůže dostat do Británie. Konec uváděné generálky (nebo snad první obraz…?, kdo ví…?) a následný program má tak dlouhou přestávkovou prodlevu, že bohaté švýcarské publikum, dříve vděčný konzument všech evropských komedií, začíná masově vracet před téměř čtvrtstoletím zakoupené permanentky, a raději se v poklidu svých dobře chráněných, protože vyzbrojených rodinných krbů věnuje starým, osvědčenějším alpským kusům.