Politika, lidský vynález, původně sloužící k praktikování filozofie, pravolevé prostředí potřebuje. Když se jej zbaví, zůstane z ní jen skořápka, výtah k bezpracnému užívání si, zkrátka politikaření. A přesně v tomto žijeme. Terminologicky bychom takový stav mohli též nazvat třeba moneykracií, čili bezuzdnou vládou peněz.

Jen pro sebe a možná pro všechny nebo pro všechny a také pro sebe?

Pravicové vidění světa vychází z individualistického postoje. Z přijetí odpovědnosti za svůj život, práci a blahobyt, což podmíněno morálkou a vírou vede i k prosperitě celku. Pravicově smýšlející člověk vidí sebe jako nositele odpovědnosti, stále majíc na zřeteli, že jeho osobní vývoj úzce souvisí s vývojem okolí.

Vrcholným pravičákem je třeba Exupéryho Vladař z jeho díla Citadela. „Rozhodl jsem se učinit svůj národ šťastným i proti jeho vůli“. Tak to je zhruba pravice.

Levice zosobňuje kolektivistický přístup k životu. Důležitý je celek, osobní štěstí je plně dosažitelné až se štěstím těch posledních v komunitě. Individuum je důležité tehdy, když pracuje ve prospěch celku. Nejde o žádnou nesvobodu, jde o postoj k odpovědnosti, kde se osobní užitečnost pro kolektiv klade výše, než osobní zájem na individuu. A zde je též podstatná morálka získaná skrze víru. Klasickým levičákem je proto Ježíš Kristus.