VE ZMĚNÁCH BARVY JE ODBORÁŘSKÝ CHAMELEÓN LEPŠÍ, NEŽ TEN PŘIROZENÝ

Po rozpadu komunistických odborů a masovém zahazování rudých knížek si tehdejší bossové rozdělili bleskově sesle nově vzniklých „odborových svazů“, hbitý bafuňář se rozkoukal hned v tom nejsilnějším – KOVO. Citlivý nos mu poradil, že dobré uplatnění získá ve zcela bezpáteřním ráji ČSSD a tak mohl s úžasem pozorovat, jak jej neznalost čehokoli, absence vlastních myšlenek a oddanost nové fangli dovedla přes to odborové „prezidentství“ až na post druhého nejvyššího ústavního činitele – předsedy Senátu PČR.

V přepychové odkládárně zhrzených či nepotřebných aparátčíků se pansoudruhpříteli vede dobře. Těch několik úkolů, co mu občas nejvyšší pansoudruhpřítel Sobotka svěří, plní rychle a tajemnictvem napsané „projevy“ se mu daří víceméně plynule deklamovat, protože díky socialistickému školství se číst a psát naučil. Více se od něj nečeká a též by jakékoli více bylo nad jeho síly.

„OBLBNOUT A NEURAZIT, JO? TAK MI TO NĚKDO NAPIŠTE A JÁ TO TAM TEDA ŘEKNU…“