Válka totiž nikdy neskončila

Už více než 70 let se vede válka za revizi výsledků té poslední. Začala ihned se skončením výstřelů v Berlíně, jen konvenční zbraně byly nahrazeny poněkud nekonvenčním arzenálem ekonomických transakcí, paragrafově „ošetřených“ podvodů, pseudofilozofických tezí o humanismu a lepší budoucnosti pro všechny. Prý demokracie…

Ve skutečnosti „Rvačka kvůli zájmům, maskovaná jako zápolení kvůli zásadám.“, jak vizionářsky definoval politiku své země již před více než 150 lety americký básník Ambrose Bierce. Výsledky? Zdánlivě skvělé. Německu se bez výstřelu zdařilo podmanit si Evropu tak, jak o tom generace Germánů vždy snily. Zároveň však spěchem na „konečné řešení“ bylo ambicióznímu projektu od počátku souzeno, aby (naštěstí) opět tradičně neuspěl. Na splasknutí bubliny je dobře zaděláno.

„Velká trojka“ na hausbótu. Že by si zkoušeli bezpečnější bydlení?

Na válečnou loď osvědčeného italského satrapy se spolu pétainovským prezidentem Hollandem uchýlila Angela Merkelová. Válečná porada Německa, Francie a Itálie ignorantsky vyloučila z tajných brebentění o „historickém poslání“ všechny evropské protektoráty. Už jen tato facka do tváří Sedmadvacítky se Mutti Merkel vymstí. Pohrobci první říše, nad níž slunce nezapadalo Španělé se cítí dotčeni, rádoby velmocensky se pachtící Polsko, jemuž jistotu státní existence a pevnější ukotvení dříve amébovitých hranic zajistil až Stalin, přímo uraženo. Tak na co se vlastně führerin před svou inspekční cestou může vlastně spolehnout?