Padesátiprocentní voličská účast z prvního kola se smrskla na zhruba čtyřicetiprocentní, poněvadž jen menšina z Harabinových voličů vyrazila o víkendu volit zřejmě toho menšího ze zbývajících dvou eurohujerských kandidátů Zuzany Čaputové a Mariana Šefčoviče.

Tradiční rodina už asi není ta pravá „hodnota“

Takže stoupenci tradičních slovenských rodin, slovenských tradic jako takových, zkrátka slovenští vlastenci se raději věnovali v krásný jarní den svým rodinám, snad i tradicím, k nimž začíná tak jaksi patřit i cílený bojkot voleb.

Inu, volba nohama je také volba. Copak asi (ne)voliči budou říkat na to, jestliže se na ně v budoucnu bude hrnout ze všech myslitelných médií záplava „hodnotových“ tezí o prospěšnosti homosexuálních „sňatků“ pro výchovu osiřelých dětí, o „pokrokovém“ pronajímání zdravých děloh nemajetných Slovenek kvůli nošení dětí bohatých jinosexuálů, aby byla naplněna jejich „práva“, nebo třeba o nepřijatelnosti xenofobních postojů, když jim bruselský soud ve své bánskobystrické filiálce udělí pokutu za to, že do policejního protokolu uvedli, že je např. „ten cigán v supermarkete okradol...“?

Ale nemalujme čerta na zeď, ještě se tak neděje. Pouze nová slovenská paní prezidentka jasně před volbami deklarovala, jak ona vidí „právo“ na sňatek a rodinu.

A za obecné znechucení slovenských voličů, kteří jsou k politice ještě skeptičtější, než ti čeští, mohou ti, kteří dopustili rabování slovenské ekonomiky podobně jako té české, kteří dopustili usídlení a beztrestnost zločineckých mafií, zametání kriminálních kauz pod koberec, korupční politický standard. Jsou to tzv. tradiční politické strany, na Slovensku stejně jako v České republice. Jediná dobrá zpráva, zdá se, je, že Štefan Harabín nic nezabalil a pracuje pro Slovensko usilovně, možná usilovněji než dosud.