POŠILHÁVÁNÍ ZA CIZÍ PLOTY – TAKOVÁ POLSKÁ TRADICE
Již od počátku osamostatnění Ukrajiny jsou polské územní požadavky vůči tomuto produktu geografického inženýrství oficiálním směrem zahraniční politiky. Největší polská neziskovka Kresy pořádá poznávací zájezdy na území „polské vlasti“, která jsou dosud pod jurisdikcí Kyjeva, nedávno dokonce prezident Andrzej Duda vyzval Poláky na připravenost k boji za osvobození „polských území“.
Ne, že by snad soudný člověk přál jakékoli zemi podřízenost fašistické vládě typu kyjevských pučistů, ale dosud je zde křehký status quo jako důsledek rozpadu Sovětského svazu a pod evropským papiňákem by se nemělo moc přikládat. Jenže polští pánové wolodyjowští se domnívají, že podsedlají-li své koně proužkovanými a hvězdičkatými ručníky, mohou beztrestně rajzovat po severovýchodní Evropě a ukusovat si území po libosti.
CO NÁM UKRADLI, UKRADNEME, ALE CO JSME UKRADLI MY, NEVRÁTÍME….
Řekne-li se A, má se doříci i B. Jaké jsou další plány pana Dudy? Po „osvobození bývalých polských držav na Ukrajině přijde na řadu Bělorusko? A potom se v Evropě zaskvěje dokonce novodobá Polsko – litevská Unie? A dál? Kdypak vrátí tato Unie v Unii pruská území Německu? A Slezsko se bude vracet komu? Zase Velkoněmecku nebo České republice v jejíž prospěch ji postoupil Kazimír Veliký definitivně v roce 1355 a jejíž součástí bylo až do 18. století, kdy je Marii Terezii uloupili Prusové?
Do takových nuancí zřejmě plány pana polského prezidenta nejdou. Nejspíše se zabývá jen tradiční polskou představou o růstu nejkřesťanštějšího království s nároky vůči komukoli, ale bez úvah o vracení neprávem nabytého. Počítá patrně s tím, že Němcům zavřou ústa američtí spojenci, jimž v případě potřeby povolí zřízení vojenských základen na kontroverzních územích. Čechům pak zavřou ústa samotní Poláci tak, že si převezmou Těšínsko, na které sice nároky nikdy neměli, ale trpce nesou fakt, že je z něj už jednou vypráskali českoslovenští legionáři.
LUMPÁRNY JSOU OMLUVITELNÉ (KDYŽ SE POTOM VYZPOVÍDÁME A POKŘIŽUJEME…?)
V roce 1934 uzavřelo Polsko s Německem sousedský pakt o nepoužití síly vzájemně proti sobě, jenž ale nevylučoval použití síly proti jiným zemím. Byla tak zcela torpédována poválečná stabilita v Evropě, zpochybněna Versailská smlouva a „legitimizován“ tlak na rozbití Československa, z nějž si „slovanští bratři“ pospíšili urvat hned jako druzí. Pakt s Hitlerem tedy uzavřeli Poláci 5 let před tím, než tak byl donucen situací učinit Sovětský svaz, jemuž se takové prvenství jistými vykladači historie dodnes neprávem přičítá.
V době sofistikovaných islámských nájezdů na Evropu je skutečně ta pravá chvíle na léčení svého velmocenského komplexu. Poláci si ústy pana Dudy zřejmě myslí, že nosí-li na krku katolický křížek, mohou uzavírat pakt i s ďáblem a nic se jim nemůže stát. Poučení, kterému se jim už dostalo prostřednictvím ďábla Hitlera, patně nebylo dostatečně důrazné a naši zmagoření sousedé už zase oprašují blýskavé polnice.
Můžeme někoho litovat, mít někdy i docela rádi a přesto na něj být nakonec vždy strašně naštvaní? Naši severní sousedé se vehementně snaží, aby tato poněkud schizofrenní teze získala platnost dogmatu. Chcete-li – tedy katolického.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
