Tiskovka – umění „korektního“ lhaní

Jeho tisková konference „osvětlující“ pozadí bestiálního islamistického vraždění muslimského fanatika v Mnichově byla neskutečnou bažinou mlžení podstaty  džihádu, jenž proti Evropanům vede muslimský svět. Bavorskou policii totiž ani ve snu nenapadlo věnovat se jasné, horké a i pro laika snadno viditelné islámské stopě. Naopak. Vlastně ani tímto směrem vyšetřovat nezačala.

Zato se při prohlídce vrahova bytu zaměřila na hledání indicií, které by jí „korektně“ umožnily vyrukovat s teorií o „příklonu k násilí“, či „psychické labilitě“ vraždícího monstra. Dotazy krotkých německých žurnalistů se v rámci takto nastaveného diktátu  rovněž nesly ve stylu kalení vody a opíjení posluchačů, diváků či čtenářů rohlíkem. Na jednoho z té žumpy smrdutě dýchla domácká atmosféra českých médií.

Takže jsme se nedozvěděli, zda se příkladně šíitský fanatik ve své „integrované“ rodince náhle posunnil nebo zůstal věrný šíitskému výkladu Koránu a vyslal tak Evropě jasný vzkaz, že v nenávisti vůči křesťanům šíité i sunnité jedno jsou, ale vyložených konin bylo v podání bavorského „Tuhého“ k mání dost. Například „objevný“ nález literatury, jež svědčí o „nepochopitelném“ příklonu nešťastné, citlivé, integrované dušičky k násilí. No, ono totiž páchat vraždění civilistů bez jakéhosi „příklonu k násilí“ snad ani nejde, či ano?