Ústava ukládá státní správě, aby garantovala všem občanům stejnou dostupnost úplné a kvalitní zdravotní péče a zajišťovala fungování veřejného zdravotního pojištění, z kterého se tato péče hradí. Státní správa může část svých úkolů přenést na územní samosprávu, ale ne na soukromý subjekt. Tyto skutečnosti dávají jakémukoliv reformování veřejného zdravotnictví pevný rámec, který nesmí být porušován.

Ministerstvo zdravotnictví, do jehož kompetencí uvedené povinnosti patří, se odchyluje od Ústavy ČR již delší dobu a v poslední době jeho ignorování ústavy dosahuje vrcholu.

Zajišťování dostupnosti zdravotní péče, za kterou spolu s kraji odpovídá, a jejíž úplnost musí garantovat zákon, svěřuje cestou vyhlášky zdravotním pojišťovnám, kterým to nepřísluší, a dává jim úplnou libovůli, jak tuto dostupnost omezit.