Istanbul má v myslích islámských teroristů svébytné a vysoce symbolické místo. V apokalyptických textech některých z Muhammadových nástupců se totiž právě v „Konstantinopoli“ odehraje bitva s „Římany“ čili „Byzantinci“, která určí osud lidstva, neb to bude boj o „poslední Řím“, který byl ještě před dvanácti stoletími hlavním městem křesťanství. Lze tímto starým proroctvím vysvětlit nedávný teroristický útok na istanbulském letišti, zatímco se nabízí i spousta jiných motivů? A vysvětluje to skutečnost, že se těžiště teroristických útoků v Turecku přesouvá právě do Istanbulu? A kdo vlastně za tento – zatím poslední -- masakr nese reálnou odpovědnost? Daeš, který se až s hujerovským nadšením snaží hlásit se snad ke každému většímu krveprolití kdekoli ve světě, totiž najednou mlčí a poukazuje na něj jen turecká vláda.

Nejasný motiv teroristického útoku v Istanbulu ale není jedinou neznámou. Další otázky například vyvolává Ahmad Čatajev, muž, jemuž turecké bezpečnostní síly připsaly organizaci masakru. Například český mainstream připomíná, že je to „jeden z nejhledanějších zločinců ze severního Kavkazu“, který „z Ruska utekl před 12 lety do Rakouska, kde získal status uprchlíka a později i občanství, které ho později zachránilo před deportací do Ruska“. Právě v tamním vězení mu totiž prý usekli ruku, čímž si získal přezdívku „jednoruký Ahmad“. „Před osmi lety byl Čatajev ve švédském přístavním městě Ystad odsouzen za pašování zbraní na 16 měsíců vězení. Do země měl propašovat automatickou zbraň, dvě ruční střelné zbraně, munici a tlumiče. Podle soudních dokumentů, které má k dispozici agentura AP, Čatajev do Švédska přicestoval trajektem z Německa. U soudu tvrdil, že jel do Norska rybařit s přáteli a o zbraních schovaných v rezervě v kufru nevěděl. Z vězení ho pustili v lednu roku 2009,“ popisuje iDnes.cz.

Chráněný bojovník za svobodu

Ruská i západní média nabízejí poněkud širší obrázek, k němuž patří i námitka, že Čatajev o ruku nepřišel ve vězení, ale byla mu amputována poté, co byl zraněn v bojích, které tzv. Kavkazský emirát v čele s nebožítkem Doku Umarovem vedl s ruskými bezpečnostními službami. Za dosud nevyjasněných okolností se v roce 2001 ocitl na svobodě a o dva roky později se i s rodinou vynořil v Rakousku, kde získal statut uprchlíka okamžité poté, co proti němu bylo v Rusku v nepřítomnosti zahájeno soudní řízení.

Už coby legální „rakouský uprchlík“ byl v roce 2008 zatčen a uvězněn ve Švédsku za zmíněné „nevědomé“ pašování zbraní, a v lednu 2010 byl na Ukrajině zatčen na základě ruského mezinárodního zatykače za financování teroristů na Kavkaze a dodávky zbraní tamtéž. Nakonec ale z vydání do Ruska sešlo poté, co Amnesty International přes Evropský soud pro lidská práva vyzvala Kyjev, aby od deportace upustil. Argumentovala tím, že má Čatajev azyl v Rakousku a vztahují se na něj ženevské konvence i konvence OSN o uprchlících, zatímco v Rusku by mu hrozily nespravedlivý soud a mučení a amputovaná ruka posloužila jako hmatatelný důkaz. Kyjev vedený oranžovými lídry, prezidentem Juščenkem a premiérkou Tymošenkovou, tehdy Čatajeva, za něhož se postavili i lídři budoucího Pravého sektoru, propustil, a to bez ohledu na to, že se v jeho mobilu našly instrukce na výrobu náloží nebo fotografie obětí pumových útoků. Za necelý rok poté byl ozbrojený Čatajev zatčen na bulharsko-turecké hranici, ale obavy „z nespravedlivého soudu“ v Rusku k jeho osvobození přiměly i soud v bulharském Plovdivu.