Někdejší britský premiér David Cameron, který před pár dny prý nadobro odešel z politiky, razil „oportunistickou politiku změny režimu“ a nesl „plnou odpovědnost za neexistenci jasné strategie“, konstatuje zpráva britského parlamentu o západní agresi do Libye v roce 2011, která podle poslanců přispěla k chaosu, ve finále vedla k rozšíření Daeše na sever Afriky a prospěch přinesla i pašerákům lidí do Evropy.

Stejně jako v případě nedávné Chilcotovy zprávy, která (trochu ve stínu Brexitu) potvrdila podvody a lži premiéra Tonyho Blaira při obhajobě agrese do Iráku, ani po nové studii Davidu Cameronovi za lži a podvody kolem agrese do Libye v roce 2011 nehrozí – jako už tradičně -- žádný trest, ale na závěrech studie to nic nemění. Libye je dnes jeden velký chaos. A Západ podniká – nejspíš pro „velký úspěch“ z roku 2011 – vše pro jeho uchování a prohloubení.

V posledních týdnech Pentagon a jeho libyjští spojenci avízovali blížící se dobytí Syrty, aktuální libyjské bašty Daeše, byť jedno takové vojenské vítězství dokáže za současného stavu věcí sice zařídit palcové titulky v západním mainstreamu, v libyjské realitě ale může vše jen zhoršit. Spojené státy na počátku srpna zahájily nálety na pozice Daeše v Libyi, údajně na žádost Bunján Marsús (BM), milicí, které operují převážně z Misuráty, i když mluvčí Pentagonu přímé dotazy novinářů o motivu náletů důsledně obcházel. Jen Barack Obama konstatoval, že opakované a časově neomezené bombardování Libye je v „zájmu národní bezpečnosti“ USA. Milice BM udržují spojenectví s islamistickou Vládou národní shody (GNA), která má podporu OSN, a na Syrtu útočily už od konce května. Utrpěly sice značné ztráty, ale s americkou leteckou podporou – nálety zničily dvě obrněná vozidla a jeden tank -- přece jen došla až na okraj města.   

Washington tvrdí, že obnovení náletů pomůže posílit legitimitu GNA, nicméně v libyjské realitě může být pravdou pravý opak. Daeš v Syrtě zlikvidován není, ale o to více sílí rozpory mezi GNA, která sídlí v Tripolisu, a soupeřící, převážně sekulární „vládou“, která si říká Sněmovna reprezentantů (SR) a sídlí v Tobrúku na východě země. Proti GNA se postavil i přední libyjský islámský duchovní, velký muftí Sádek Gharlání, podle něhož jsou americké nálety ilegální, což je paradoxně i tématem žhavých diskusí ve Washingtonu.

Navíc není jasné ani to, jak dlouho vydrží koalice BM s GNA. Pojí je sice společný zájem na dobytí Syrty, nicméně většina misurátských milicí spadala pod střechové protizápadní a proislamistické hnutí Libyjský úsvit, které v roce 2014 ovládlo Tripolis a zahájilo válku proti SR a antiislamistické Operaci Hrdost, kterou na východě Libye zahájil generál a agent CIA Chalífa Haftár. Značné ztráty BM ve vleklých bojích o Syrtu a více méně jen slovní podpora, které se milicím po celou dobu dostávalo od GNA, může vést k rozkolu uvnitř BM a tím i rozpadu jejich loajality vůči Tripolisu. Nemluvě už o tom, že někteří velitelé brigád BM mohou využít své aktuální místní popularity a proměnit se ve vojenské diktátory, kteří se na nově osvobozených a „znárodněných“ územích postaví proti všem…