Na pozvání nadace oligarchy Viktora Pinčuka, který je zetěm prvního ukrajinského prezidenta Leonida Kučmy a mimo jiné také štědrým sponzorem Hillary Clintonové, měla na programu „veřejnou přednášku“, z níž se ovšem nakonec stalo vystoupení neveřejné a na veřejnost se z něj dostal jen krátký abstrakt. V zásadě přítomným vysvětlila, že nemají od své vlády čekat zázraky, a ti, kteří si neustále na situaci v zemi stěžují, by si „měli zajet do Libérie, kde je životní standard mnohem nižší, a budou pak rádi za to, co mají“. Mimochodem, není to poprvé, kdy někdo v souvislosti s Ukrajinou mluví o Africe – loni v září oděský gubernátor Michail Saakašvili „při vší úctě k Africe“ ukrajinsku ekonomiku přirovnal k té gabonské.

Condoleezza Riceová rovněž slíbila, že se Krym vrátí Ukrajině, ale může se tak stát třeba až az padesát let, zdůraznila, že na rozdíl od Obamovy vlády by ona sama Ukrajině zbraně dodávala, ale i tak NATO posiluje svou přítomnost proti ruské agresi, přičemž ujistila přítomné, že USA ponechávají v platnosti své protiruské sankce až do „navrácení Krymu“, což v praxi z hlediska dohlédnutelné budoucnosti znamená „navždy“. Příznačným ovšem je, že v následném rozhovoru pro Ukrajinskou Pravdu Condoleezza Riceová zdůraznila schopnost spolupráce USA s Ruskem, a to na příkladu Íránu či změn klimatu. „Nemyslím si, že najdeme shodu v otázkách týkajících se Ukrajiny a nemyslím si, že budeme mít stejný přístup i k dalším otázkám týkajícím se Evropy, ale přesto jsme našli společný přístup k příměří v Sýrii. Existují zkrátka problémy, na jejichž řešení mohou velké síly pracovat společně.“ Tím lze mimochodem vysvětlit skutečnost, že na rozdíl od těch evropských jsou americké sankce proti Rusku nastaveny tak, že vzájemný obchod mezi oběma zeměmi bez ohledu na restrikce roste a Kreml otázku sankcí příští týden, kdy do Moskvy přijede americký ministr zahraničí John Kerry, ani nehodlá nastolovat.  

V obou případech, tedy v projevu i v rozhovoru, pak Condoleezza Riceová sice ujistila Ukrajinu americkou podporu, ale zároveň vyzvala Ukrajince, aby už se vyvarovali dalších povstání a převratů: „Smyslem této naší podpory je pomoci vám konečně začít řídit stát. To je klíčové. Nelze žít v neustálé krizi. Za pětadvacet let jste tu měli tři revoluce – získání nezávislosti, oranžovou revoluci a Majdan z roku 2014. Takže byste už tedy mohli konečně začít řídit stát?“ A k tomu Ukrajince nečekaně povzbudila: „Na pasové kontrole na letišti Borispol jsem viděla malé nálepky s prostým nápisem v angličtině „Úplatek je trestný čin“. A už to mě naplňuje nadějí. Je to skvělá ilustrace toho, že si Ukrajinci uvědomují, že korupce ničí demokracii. Takže cosi se tu opravdu mění.“

Najdou se ovšem i tací, kterým nálepky na letišti coby znamení pokroku nestačí. Například náměstkyně ministra zahraničí USA Victoria Nulandová, která kdysi svým slavným „Fuck The EU“ rozhodla, že v čele kyjevské vlády stane dnes „neodvolatelný“ Arsenij Jaceňuk, nyní mluví o „špinavých penězích a špinavé politice“, které ochromují vládu. Ukrajinská prokuratura obrázek dokresluje oficiálními odhady – za rok počínající loňským únorem se celková částka, o niž stát přišel v důsledku korupce, znásobila pětatřicetkrát a dosáhla bezmála tří miliard hřiven. I proto Mezinárodní měnový fond sice oficiálně neruší spolupráci s Ukrajinou, ale „vyčkává“ s vyplácením dalších půjček, v době kdy zahraniční zadluženost Kyjeva klesla na šest procent HDP.