Vlastně cosi probublávalo už nějakou dobu. Zatímco saúdský král Salmán na počátku října jednal s Vladimirem Putinem v Moskvě, jeho bezpečnostní síly po desítkách zatýkaly nepohodlné „disidenty“, kteří na sociálních sítích „podněcovali veřejné mínění“. Ve vězení skončila i řada novinářů, kleriků i intelektuálů, kteří si za nedostatečné patolízalství vůči trůnu vysloužili nálepku „kritiků“. Obyčejní občané byli vyzváni, aby na sebe navzájem donášeli, prorežimní duchovní fatwou zakázali v Saúdské Arábii jakékoli protesty a palácový propagandista Džamal Kašúggí zcela vážně vysvětlil: „My Saúdové posloucháme příkazy a plníme je. Stát řídí a vydává příkazy a my je následujeme a jsme vždy loajální vůči vládě, kterou podporujeme.“ Podpořil i zákaz protestních akcí: „Naše království je modelem úspěchu. Potřebuje reformy, ne revoluce.“
Represe bývají výrazem obav a ty jsou v případě saúdské vládnoucí kliky zcela na místě. Král Salmán ani jeho syn, korunní princ a faktický vádce Muhamad bin Salmán (MbS) nemají žádnou sociální základnu a jakýkoli otřes – třebas i jen informace o superluxusní panovníkově dovolené za 100 milionů dolarů -- může nastartovat otevřené protesty.
Přesto, nebo právě proto, o měsíc později už vladař a jeho syn zacílili mnohem výš.
Od okamžiku, kdy bylo o víkendu oznámeno ustavení nového „výboru pro boj s korupcí“ v čele s MbS, uplynulo jen pár hodin, než policie začala – znovu po desítkách – zatýkat různé prince, ministry a další významné osoby, včetně třebas šestého nejbohatšího muže planety, prince Al Valída bin Talála. Bezpečnostní složky dohlédly na to, aby z letiště v Džiddě neodstartovala žádná soukromá letadla a vysoce postavené „terče“ nemohly uprchnout ze země. Uzavřením jedné z největších saúdských cestovních agentur Al Tayyar Travel, jejíž majitelé rovněž skončili v rukou policie, se výrazně ztížila možnost překročení hranic. Jedním z mála, komu se povedlo uprchnout, byl princ Mansúr, zástupce guvernéra provincie Asír, ale jeho vrtulník zanedlouho „spadl“ v oblasti u jemenských hranic. A další princ, Abdal Azíz, prý zahynul v přestřelce s bezpečnostními orgány, když se vzpíral zatčení… Výstražná zpráva pro všechny nespokojené.
Bez rukavic
Nový protikorupční výbor je v rámci „aktivní reformní agendy“ vybavený drakonickými pravomocemi, stojí mimo „zákony, regulace, instrukce a nařízení“ a jeho úkolem je vyhledávat „zločiny, přestupky, osoby a entity zapojené do veřejné korupce“. A princ MbS má pravomoc vydávat „zatykače, zakazovat cesty do zahraničí, odhalovat a zmrazovat účty a portfolia, sledovat toky peněz a přijímat preventivní opatření“…
Zkorumpovanost je úhelným kamenem snad všech oligarchií a ta saúdská není samozřejmě žádnou výjimkou. Nicméně, pokud by nyní mladému MbS opravdu šlo o boj s korupcí, tak by v první a už uzavřené fázi zátahu museli „v železech“ v luxusním hotelu Ritz skončit i vyhlášené „typy“ jako donedávna supervlivný Bandar bin Sultán. A jachtu za skoro půl miliardy dolarů si MbS loni koupil jen tak, z kapesného? Přitom se objevily i zprávy, podle nichž MbS uplatil Donalda Trumpa miliardou dolarů „cash“, aby si získal americkou podporu v letošních vnitropalácových čistkách. Mimochodem, americký prezident nyní prince MbS podpořil s tím, že „v něj má velkou důvěru“, neboť „ví, co dělá“.
Logičtější je ovšem předpokládat, že rozsáhlé razie proti princům a bohatým podnikatelům nemají s korupcí nic společného. Za to je lze vysvětlit snahou MbS rozbít dekády fungující dynastický princip vládnutí a dostat pod kontrolu rozsáhlé finanční zdroje a média, které působí doma i v zahraničí. MbS se prý už roky snažil koupit síť televizí MBC TV, ale jejich vlastník a švagr někdejšího krále Fahda Al Valíd Ibrahím odmítal; nyní je jedním z vězňů v luxusním rijádském hotelu Ritz a nelze vyloučit, že své televize princi MbS nakonec neprodá, ale „s radostí daruje“. Zatčen byl i majitel televize OSN Sálih Kámil. A vlastně totéž platí pro už zmíněného miliardářského prince Al Valída bin Talála a jeho švagra Ibrahima Assáfa. Al Valída, který vlastní podíly v americkém Disneyho studiu nebo ve 20th Century Fox, s MbS pojí mnohé: Oba chtějí proměnit Saúdskou Arábii v „sekulárnější“ společnost, oba odmítají demokracii a liberalismus a oba nejsou proti, aby o Saúdech a jejich bohatství rozhodovaly USA, i když se MbS současně „vzdorovitě“ poohlíží i po Rusku a Číně. Princ Al Valíd ale odmítl zaplatit „díry“ v churavějící saúdské ekonomice, a tak byl zbaven svobody. Zatčen byl ostatně i Bakr bin Ládin, Usámův bratr a šéf mamutí stavební společnosti Saudi Binladin Group, která ročně dosahuje obratu přes 30 miliard dolarů. Mimochodem, saúdské banky začaly zmrazovat účty všech zatčených už v pondělí.
Zkrátka, zastrašovací vzkaz, který MbS saúdským „elitám“ vyslal, je vcelku jasný: „Zaplaťte, nebo skončíte ve vězení.“ Obecně jej lze ale „číst“ i jinak: V boji o dosažení absolutistické politické moci a zajištění cesty na trůn MbS s konečnou platností odhodil rukavice.
Záda mu má přitom pokrýt výměna vrchních velitelů Saúdské revoluční národní gardy (SANG) i saúdské armády. Je kuriózní, že SANG vznikla z rozhodnutí krále Abdalláha v 50. letech minulého století a jejím hlavním úkolem bylo ubránit královskou rodinu před případnými vojenskými puči, které by vzešly z armády regulérní, ale i tak sehrála klíčovou roli při sesazení krále Saúda, který byl v roce 1964 donucen předat trůn králi Fajsalovi. Asi 100 tisíc mužů SANG je aktuálně rozmístěno v hlavním městě Rijádu, v Mekce a Medíně a podél hranic království. Pravidelná armáda (Královské saúdské pozemní síly, RSLF) má dvojnásobek mužů s asi tisícem tanků a je dislokována převážně podél hranic Saúdské Arábie, přičemž MbS je z pozice ministra obrany jejím civilním velitelem. Obě síly jsou velmi nákladné, přičemž ve hře není jen jejich supermoderní vybavení západními zbraněmi, ale i očividná snaha královské rodiny zaplatit si poslušnost vojáků – loni saúdské výdaje na obranu dosáhly 87 miliard dolarů, což království staví na třetí místo ve světě, vysoko nad členy NATO (s výjimkou USA) nebo Rusko.
Slova, halucinace a agrese
Možná, že obě ozbrojené složky budou s to dvaatřicetiletého MbS pro dohlednou budoucnost ochránit, ani to ale neznamená, že v případě brzkého skonu jeho otce, krále Salmána, který už roky trpí demencí, bude předání moci a tím i nástup MbS na trůn nějak „hladký“. A co víc, vlna zatýkání vlivných a bohatých může vyvolat rychlý odliv kapitálu ze Saúdské Arábie, což ve finále „bumerangově“ ohrozí „reformy“ mladého prince, mezi nimiž v poslední době upoutal největší pozornost projekt výstavby zcela nového města NEOM (Neo jako nový, M jako medína, v arabštině město) za 500 miliard dolarů. Megalomanský projekt dokonce počítá s územími Jordánska a Egypta a zatím není jisté, zda o tom vlády obou zemí alespoň dopředu věděly, nebo zda je to ze všeho nejvíc jen doklad princova nazírání světa, v němž je všemocným...
Neuchopitelnou přitom zůstává část projevu, v němž MbS celý až příliš fantaskní projekt NEOM oznámil. Na saúdské straně nového města bude alkohol zakázaný, ale pokud se turisté budou chtít napít, přejdou podle plánů MbS jen po mostech buď do Egypta nebo do Jordánska. Současně totiž MbS avízoval, že „zničí extremismus“ a navrátí království k „umírněnému islámu, který bude otevřený světu a všem náboženstvím“. Jistě, projev byl adresován hlavně Západu, a to s cílem odstranit ve vztazích všechny překážky, ať už bude řeč o svobodě podnikání, liberalismu nebo islámu. Ostatně, nedlouho předtím oznámené „slavné“ rozhodnutí, že ženy v Saúdské Arábii budou moci snad už od příštího roku řídit auta, není z jiného soudku. I když, udělením saúdského občanství robotovi Sofii, který tak v království plném uvězněných oponentů získal více práv než saúdské ženy, MbS přece ve snaze prokazovat světu svou modernost přece jen přestřelil…
A nejspíš přestřelil i s oním „umírněným islámem“, neboť saúdská královská rodina se už několik dekád tradičně opírá o ultrakonzervativní náboženský establishment, v němž lze najít nejen kořeny Daeše, ale který i v době princových „reforem“ dál vypouští „perly“ typu oslavy polygamie, neboť „ženám, na rozdíl od mužů, dochází trvanlivost“. Možná tedy Saúdskou Arábii pod vedením MbS čeká jakási obdoba Maovy „kulturní revoluce“, ale spíš ne. Spíš vše zůstane v rovině vějičky současně pro Západ i jeho vlastní občany, kteří už mají života v nenávistném středověkém wahhábismu dost. Vějičky, která mu má jen zajistit mocenské přežití. Vše totiž napovídá tomu, že ani sám MbS to s oním „umírněným islámem, který bude otevřený světu a všem náboženstvím“ nemyslí vážně.
Nedlouho poté, co odvolal libanonského premiéra Saada Harírího totiž MbS obvinil libanonský Hizballáh z pokračujících spiknutí proti království, naučil Harírího, co má o údajném spiknutí dál říkat, přičemž Rijád konstatoval, že prý Libanon Saúdům rovnou „vyhlásil válku“. Raketa z Jemenu, která byla sestřelena nad Rijádem, se pro změnu rovná válce, kterou měl vyhlásit Írán, což podle expertů zapadá do snahy MbS rozpoutat válku proti Íránu. Prozatím ale MbS „jen“ vypsal vysoké odměny za hlavy jemenských rebelských vůdců, nechal do domácího vězení zavřít "svého" jemenského exilového prezidenta Hádího a vyhlásil blokádu všech jemenských přístavů a letišť, čímž v rámci „kolektivní viny“ prohlubuje humanitární katastrofu v chudičké zemi, kterou už více než dva roky bezúspěšně bombarduje… K tomu ve prospěch Íránu prohrál nejen Libanon, ale i Sýrii (a tak nechal uvěznit i dva lídry syrské exilové opozice) a Irák, saúdská ekonomika kvůli špatně propočítané ropné cenové válce churaví, Katar se dál odmítá před Saúdy sklonit, a snad jen Izrael s několika západními státy dělá Rijádu radost svým „největším mezinárodním leteckým cvičením“, které simuluje „skutečnou válku“…
Agresivita na všech stranách stíhaná (prozatím jen na většině stran) neúspěchy. Jejich počty budou ale narůstat s tím, kolik „míčků“ ještě MbS vyhodí do vzduchu, aniž by už nyní stačil chytat ty padající. Saúdská Arábie pod vedením Muhammada bin Salmána vstupuje do nejméně stabilní éry za posledních více než padesát let.
Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
