Tereza Spencerová: Co když Daeš padne v Rakká, Dejrizoru, Mosulu i Fallúdži?

31.05.2016 15:38 | Zprávy

Čtyři souběžné ofenzívy proti Daeši v Sýrii a Iráku nutně vyvolávají spekulace o spolupráci mezi „oficiálními nepřáteli“, ale otazníků je mnohem víc.

Tereza Spencerová: Co když Daeš padne v Rakká, Dejrizoru, Mosulu i Fallúdži?
Foto: wikipedia
Popisek: Vlajka Islámského státu

Vrchní velitel amerického Centrálního velení, generál Joseph Votel, zavítal v posledním květnovém týdnu – z hlediska mezinárodního práva ilegálně, ale podle USA naprosto legitimně – na sever Sýrie, prý aby se setkal s americkými „vojenskými poradci“, kteří pomáhají tzv. Syrským demokratickým silám (SDF), koalici asi 25 tisíc kurdských a pěti tisíc arabských bojovníků. To ještě zdůrazňoval, že američtí vojáci jsou v Sýrii jen v roli poradců a neúčastní se žádných bojových operací. Jen pár dní na to už byli američtí vojáci vyfoceni s insigniemi syrskokurdských Lidových obranných oddílů (YPG), které jsou sesterskou organizací čím dál vojensky úspěšnější „turecké“ Strany kurdských pracujících (PKK). Ankaru, která má PKK i YPG na svém teroristickém seznamu, to rozdráždilo do maxima: Obvinila Spojené státy z „pokrytectví“ a „nepřijatelného chování“.

Pentagon poslechl a nařídil svým vojákům kurdské emblémy z uniforem sundat, protože je to obecně „proti armádním předpisům“. Mezitím už ale „nebojový“ příslušník amerických Zelených baretů komanda stihl do kamery Russia Today slíbit, že „bude zabíjet všechny“. To už se ale anglicky hovořící vojáci objevili po boku kurdských pešmergů i u iráckého Mosulu, kde začaly boje o město, z něhož obyvatelstvo prchá už i do nedaleké Sýrie, zatímco íránské Revoluční gardy spolu s Hizballáhem si spolu s iráckou armádou berou „na starost“ iráckou Fallúdžu (Spojeným státům to dělá „starost“) a syrská armáda postupuje u Dejrizoru nedaleko od Rakká…

Už to samo o sobě je hodně zamotané a vyvolává spekulace o míře oficiálně odmítané „nepřiznané spolupráce“ mezi oficiálně znepřátelenými stranami, ale zpět ke generálu Votelovi. Jeho ilegální překročení syrských hranic bylo totiž všeobecně považováno za oficiální zahájení amerického – respektive hlavně prostřednictvím SDF prováděného – útoku na Rakká, „hlavní město“ Islámského státu v Sýrii. Obyvatelé Rakky si pod nadvládou Daeše vytrpěli své a důkazy o tom podával většinou sám Daeš, když zveřejňoval videa lidí shazovaných ze střech, lidí masově popravovaných, hromadně znásilňovaných školaček, lidí nucených k otrocké práci… Rakká se stala synonymem hrůzy a totálního středověkého porobení. Daeš si Rakká za své „hlavní město“ nevybral náhodou – v okolí jsou ropná pole a rafinérie a kousek za nimi i státní hranice, což zajišťovalo (a zajišťuje) Daeši olbřímí zisky. Pro Spojené státy a jejich „koalici proti Islámskému státu“ by dobytí Rakká bylo největším (protože skoro jediným) hmatatelným úspěchem v „boji proti terorismu“, a Barack Obama by si na poslední dny v Bílém domě alespoň něco takového jistě přál, tím spíš, že jediný další „triumf“ z této kategorie – zabití Usámy bin Ládina – provází spousta nejistot, spekulací a vládních manipulací (nebo lží, chcete-li). Dobytí Rakká by bylo významné i v tom smyslu, že by symbolicky znamenalo konec „chalífátu“ a určitou, byť jen formální delegitimizaci samozvaného „chalífy“ Abú Bakra Bagdádího – jeho „chalífát“ by se zase vrátil do různorodých myšlenkových zákoutí a do virtuálního světa sociálních sítí… A zároveň by tím mohly USA konečně „vyslat signál“ všem možným syrským džihádistům, že s Daešem se „nemluví“ (a že „chalífát“ je smrtelný), a posléze postoupit i k tomu, že se nemluví ani s Al Kajdou, čili její syrskou frančízou Frontou al Nusrá. Washington to ostatně Moskvě slíbil už poměrně dávno.

Ta mediální smršť vychvalující americký úspěch by byla zcela jistě naprosto ohromující: „USA dobyly hlavní město Daeše!“ Nebo lépe: „Osvobodily!“ Jistě, skutečný výsledek by až tak skvělý nebyl, protože Daeš už před útokem dopředu „vypouští/evakuuje“ z Rakká své lidi, dokonce vypustil i několik místních rodin, posléze uzavřel všechny silnice z města a vzhledem ke svému charakteru se jen – než zničí vše kolem -- operativně přesune jinam, do Sýrie, Iráku, ale třebas i do Libye. Jinými slovy, dobytí Rakká žádné velké vítězství v boji proti Daeši Spojeným státům nepřinese, ale alespoň i to propagandistické, jaké jim v rámci „spolupráce“ už nějakou dobu nabízí Rusko, bude mít svou cenu.

Nicméně, po pěti letech a při už zahájené ofenzívě proti Rakká se syrský konflikt nejenže nedostává blíž k řešení, ale spíše vstupuje do další komplikované politické šachové partie.

Tento článek je uzamčen

Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PL

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

autor: PV

Ing. Klára Dostálová byl položen dotaz

To jako celou EK a vůbec celou EU řídí jeden člověk?

Vy tvrdíte, aspoň jsem si to zde přečetla, že podle vaší frakce by Ursula von der Leyen měla skončit, aby se Brusel vrátil nohama na zem a pracoval pro občany, ne proti nim. To její odvolání ovlivní celé fungování a politiku EU, které, souhlasím s vámi, je třeba změnit?

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:
Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Zbyněk Fiala: Celní tsunami je tady

15:49 Zbyněk Fiala: Celní tsunami je tady

Největším ekonomickým nákladem je prudký nárůst nejistoty, co bude dál s exportním průmyslem. Pomůže…