Už několik měsíců Francie prožívá masové protesty proti reformě zákoníku práce, který předložila ministryně nominálně socialistické Hollandovy vlády Myriam El Khomriová. Její návrh, který má parlament začít projednávat až v dubnu příštího roku, bývá přirovnáván k neoliberálním reformám Margaret Thatcherové či Ronalda Reagana, a ačkoli podle všeho nedosahuje skutečně destruktivních neoliberálních maxim, pro Francii zdá se být dostatečně nepřijatelným průlomem do konzervativních pracovních vztahů. V kostce návrh počítá s tím, že by soukromí zaměstnavatelé mohli snáze propouštět zaměstnance a nařizovat jim práci přesčas bez příslušných příplatků, stejně jako navrhuje omezit pravomoci odborových centrál a pracovních rad a umožňuje zaměstnavatelům a zaměstnancům obcházet zákonem stanovené podmínky a uzavírat individuální smlouvy.

Faktem je, že francouzská ekonomika už dvě desetiletí stagnuje, míra nezaměstnanosti neklesá pod 10 procent a koncem února bylo bez práce 3,6 milionu Francouzů, což bylo nejvíc za posledních 15 let. Emmanuel Macron, který se loni v srpnu stal ministrem hospodářství, okamžitě po nástupu do funkce zmínil možnost zrušení pětatřicetihodinového pracovního týdne – „největšího to sociálního výdobytku“ vlády Lionela Jospina z roku 2000. Podle Macrona smysl dává jen ekonomická strategie drastických škrtů a deregulace pracovního trhu podle Bruselu či Berlína. Podniky prý jen tak získají svobodu dělat to, co potřebují, a jen díky tomu se Francii podaří vyjít z ekonomické slepé uličky. A právě Macron je tvůrcem plánu, který je oficiálně přičítán rodačce z marockého Rabatu Myriam El Khomriové.

Francouzi si navykli žít a pracovat v systému takřka dokonale hájícím práva zaměstnanců, a tak s vládními plány nesouhlasí podle průzkumů asi 70 procent z nich, neboť je považují za „historický regres“. Do čela protivládního odporu se postavila největší odborová ústředna v zemi, CGT, která na konci května už vyhlásila stávky v domácím jaderném průmyslu, na ropných terminálech v přístavech, do časově neomezené stávky vstoupili železničáři, CGT dokázala zabránit vytištění deníků, které odmítly publikovat prohlášení stávkujících, a stávku na dobu blížícího se mistrovství Evropy v kopané oznámily i aerolinky Air France.