Svým způsobem to bylo v posledních měsících čím dál jasnější. V prosinci americký viceprezident Joe Biden přímo v Kyjevě tamním „špičkám“ sdělil, že jsou „nejzkorumpovanější vládou na světě“, načež jinak státotvorný deník Ukrajinská Pravda konstatoval: „Problémem Ukrajiny není to, že další moc prokázala svou naprostou neschopnost řešit naléhavé problémy státu a společnosti“, ale v tom, že „neefektivní vláda nemá efektivní alternativu“. V únoru pak ukrajinská oligarchie prokázala svou sílu, když zabránila Evropské unii odvolat už zcela zdiskreditovaného premiéra Arsenije Jaceňuka, načež Západ nad „svou“ Ukrajinou znovu zlomil hůl.

Důkazů svědčících o realitě začalo přibývat. Kyjev prohrává v nizozemském referendu o asociaci s EU, další ranou je fakt, že některé členské státy EU trvají na „přehodnocení“ protiruských sankcí, a jediným partnerem Kyjevu se ukazuje být turecký prezident Recep Erdogan, spojenec v protiruském „boji“, s nímž chce ukrajinský prezident Petro Porošenko ambiciózně „stabilizovat region, obnovit respekt k mezinárodnímu právu a předejít dalšímu porušování lidských práv na Krymu, na Donbasu, v Sýrii a tak podobně“. Do toho všeho Spojené státy a Mezinárodní měnový fond tiše přiznávají, že znovu vsadily na špatné loutky a avízují změnu v čele kyjevské vlády – Jaceňuka by prý „už co nevidět“ měla nahradit dosavadní ministryně financí Natalia Jaresková, držitelka amerického pasu. Co se tím pro Kyjev změní, není jasné.