„Lidé často můj styl přirovnávají k Johnu F. Kennedymu, ale ve skutečnosti se cítím být blíž k Atatürkovi nebo Ben Gurionovi nebo generálu de Gaullovi, lidem, kteří museli budovat národní státy,“ cituje Michaila Saakašviliho portál Antiwar.com s tím, že pokud by měl člověk bývalého gruzínského prezidenta charakterizovat jedním slovem, pak bylo to byly pojmy jako „úlisný“ nebo méně vznešeně „pokrytec“.

Absolvent Washingtonské univerzity a práv na Columbii vyniká především schopností říkat to, co chtějí američtí politici slyšet, připraven neustále omílat pojem „demokracie“, a to i tehdy, kdy to nedává už vůbec žádný smysl, jako když v rozhovoru pro New York Times za „demokratičnost“ pochválil jednu kavárnu na Manhattanu. V rétorice se zdokonaloval už dlouho a dopracoval se přitom až k tomu, že ho John McCain a Hillary Clintonová v roce 2005 dokonce nominovali na Nobelovu cenu za mír, krátce předtím než vyprovokoval válku s Ruskem, v níž nejenže prohrál, ale odtržením Jižní Oseti přišel o čtvrtinu území, zavinil stovky lidských obětí a tisíce lidí proměnil v uprchlíky.

Doma v Gruzii přitom čelí obviněním z řady zločinů, včetně možného podílu na vraždách. (Sám Saakašvili o nich vypovídat v Gruzii odmítá, Ukrajina zase odmítá gruzínské žádosti o jeho vydání a nové informace gruzínských médií napovídají tomu, že po Saakašvilim a jeho lidech stopy „uklízeli“ přímo agenti americké FBI. Jediné, co nyní Gruzii zbývá, je zbavit Saakašviliho svého občanství, k čemuž má dojít ve chvíli, jakmile bude oficiálně potvrzeno, že už je – kvůli přijetí postu gubernátora Oděské oblasti -- občanem Ukrajiny. Tbilisi přitom po Kyjevu žádá vysvětlení, zda je opakovaná Saakašviliho kritika nynější gruzínské vlády oficiálním postojem Ukrajiny.)

Neznamená to přitom, že by jeho vláda v Gruzii byla jen velkým neúspěchem: opravdu se mu podařilo snížit míru drobné korupce, přinejmenším podle žebříčků Transparency International, byť, jak připomíná britský The Independent, za cenu toho, že míra rušení obvinění u soudů spadla na méně než 0,1 procenta a z Gruzie se stala země s šestým největším počtem vězňů (v přepočtu na počet obyvatel) na světě a prvním v Evropě. Podmínky v gruzínských věznicích přitom přiměly The Independent, aby káznici Gldani 8 s tamními případy mučení označil za „gruzínský Abú Ghrajb“. Právní systém jako celek za Saakašviliho nabral přímo kafkovských rysů, když zápisy ze soudních jednání bývaly oficiálně vydávány až tři dny po rozsudku, zatímco na odvolání bylo vymezeno jen 48 hodin. Není bez zajímavosti, že tehdejší náměstkyně ministra vnitra Jekatěrina „Eka“ Zguladzeová, která měla věznice na starosti, nastoupila na stejný post v Kyjevě. A Saakašvili nyní slibuje, že očistí Ukrajinu od korupce…

V plné práci

Mezinárodní uprchlík před zákonem, za jehož vlády Gruzie dosahovala nejnižšího ekonomického růstu ze všech postsovětských republik (zato ale rychlého úbytku obyvatel), tak nyní v Oděse získal své další léno, a energicky se pustil do práce. Zatímco doma v roce 2007 nechal zavřít opoziční televizní stanici Imedi, soud v Oděse – za údajné držení drog – už v květnu poslal do vězení redaktora portálu infocenter-odessa Vitalije Didenka, aktivního účastníka hnutí za obnovení Besarábie.