Tereza Spencerová: Nedůvěryhodný svět pod falešnou vlajkou

29.05.2016 18:30

Dějiny našeho světa jsou psány událostmi, které se odehrály zcela jinak, než je nám předkládáno, a někdy se dokonce ani nestaly vůbec. Namátkový přehled tzv. false flag operations, které se tak či onak „provalily“, a v každém případě podkopaly důvěru v oficiální výklad chodu historie.

Tereza Spencerová: Nedůvěryhodný svět pod falešnou vlajkou
Foto: pixabay.com
Popisek: Válka, ilustrační foto

Japonské jednotky v roce 1931 zorganizovaly malý výbuch na železnici a obvinily z něj Čínu, aby ospravedlnily invazi do Mandžuska. Událost vstoupila do dějin jako „Mukdenský“ nebo „Mandžuský“ incident“. Mezinárodní soudní tribunál v Tokiu posléze odhalil, ze „několik účastníků plánu, včetně (vysokého armádního důstojníka) Hašimota při různých příležitostech připouštělo účast na spiknutí, a potvrdilo, že cílem „incidentu“ bylo ospravedlnit okupaci Mandžuska Kvantungskou armádou.

Major SS před norimberským tribunálem připustil, že – na základě příkazů velitele Gestapa – spolu s dalšími nacistickými operativci provedl v Gliwicích falešné útoky na své lidi a zdroje, z nichž obvinili Poláky a ospravedlnili invazi do Polska. 

Záznamy vrchního velení italské armády, schválené osobně Mussolinim, připouštějí, že násilnosti, které se odehrály na řecko-albánské hranici, rozpoutali Italové. Vina padla na Řeky, což Itálii v roce 1940 posloužilo jako záminka k invazi do Řecka.

Nacistický generál Franz Halder v Norimberku vypověděl, že Hermann Göring připustil, že v roce 1933 zapálil budovu Říšského sněmu a vinu falešně hodil na komunisty.

Sovětský vůdce Nikita Chruščov připustil, že Rudá armáda v roce 1939 ostřelovala ruskou vesnici Majnila, z útoku obvinila Finsko a získala tak záminku k zahájení „zimní války“. Ruský prezident Boris Jelcin připustil, že Rusko bylo v oné válce agresorem.

Ruský parlament, současný prezident Putin i někdejší lídr SSSR Michail Gorbačov přiznávají, že Josif Stalin nařídil tajné policii popravit v roce 1940 22 tisíc polských důstojníků a civilistů, a pak vinu za masakr v Katyni hodil na Němce.

Britská vláda přiznala, že v letech 1946 až 1948 nechala bombardovat pět lodí převážejících Židy do Palestiny, vytvořila neexistující organizaci „Obránci arabské Palestiny“ a připsala jí všechny útoky. (Zdroje také ZDE, ZDE nebo ZDE).

Izrael připustil, že izraelská teroristická buňka operující v Egyptě v roce 1954 umístila nálože do několika budov, včetně amerických diplomatických zařízení, a zanechala falešné stopy, které měly vést k arabským pachatelům. Jedna z náloží explodovala předčasně, díky čemuž se Egypťanům podařilo útočníky identifikovat a někteří z nich se později doznali. (Zdroje také ZDE nebo ZDE). Pentagon nevěří, že to byla výjimečná akce, protože příručky americké armády o izraelské tajné službě Mosad mimo jiné konstatují: „Je bezohledná a lstivá. Je s to zacílit na americké síly a udělat to tak, aby to vypadalo jako čin Palestinců/Arabů.“

CIA přiznala, že v 50. letech minulého století najímala Íránce, aby vystupovali jako komunisté a páchali v Íránu pumové útoky, čímž měli postavit společnost proti tehdejšímu demokraticky zvolenému premiérovi Mosadekovi.

Turecko přiznalo, že jeho vláda v roce 1955 provedla pumový útok na turecký konzulát v Řecku, vinu svalila na Řeky a ospravedlnila tak protiřecké násilnosti.

Britský premiér Harold Macmillan ministrovi obrany přiznal, že spolu s americkým prezidentem Dwightem Eisenhowerem v roce 1957 schválil plán útoků v Sýrii, které měly být připsány syrské vládě s cílem dosáhnout změny režimu.

Někdejší italský premiér, italský soudce i šéf italské kontrarozvědky přiznali, že NATO s pomocí Pentagonu a CIA od 50. do 80. let minulého století provádělo teroristické útoky v Itálii a dalších evropských zemích, z nichž vinilo komunisty, a to s cílem přimět obyvatelstvo k podpoře svých vlád v jejich boji proti komunismu. Jak připustil jeden z účastníků tajného projektu Gladio: „Museli jsme útočit na civilisty, muže, ženy, děti, nevinné lidi, neznámé lidi, kteří neměli nic společného s politikou. Důvod byl prostý. Smyslem bylo donutit obyvatelstvo, italskou veřejnost, aby se obrátila ke státu a chtěla po něm větší bezpečnost (…) aby mohl být vyhlášen výjimečný stav a lidé aby byli ochotní vyměnit své svobody za bezpečnost.“ (Další zdroj ZDE). Itálie a další evropské státy se k NATO připojily ještě před sérií pumových útoků. (Speciální program BBC). Stejné síly provedly pumové útoky nejspíš také ve Francii, Belgii, Dánsku, Německu, Řecku, Nizozemsku, Norsku, Portugalsku a Británii…

Namátkově vybrané atentáty provedené silami NATO v rámci Gladia:

-- vražda tureckého premiéra (1960)
-- pumové útoky v Portugalsku (1966)
-- masakr na „Piazza Fontana“ v Itálii (1969)
-- teroristické útoky v Turecku (1971)
-- pumový útok v italském Peteanu (1972)
-- střelba v italské Brescii a bomba ve vlaku (1974)
-- střelba v Istanbulu (1977)
-- masakr v madridské ulici Atocha (1977)
-- únos a vražda italského premiéra Alda Moriho (1978) (další zdroj třeba ZDE).
-- pumový útok na nádraží v Bologni (1980)
-- zavraždění 28 lidí v Belgii (1985)

Americký senátor George Smathers v roce 1960 naznačil, že USA provedly „útok pod falešnou vlajkou v zálivu Guantánamo, který nám měl zajistit rozpoutání bojů a ten pak omluvu k tomu, abychom tam šli (a svrhli Castra)“.

Oficiální dokumenty ministerstva zahraničí USA dokládají, že náčelník generálního štábu spolu s dalšími vysokými činiteli v roce 1961 jednal o pumovém útoku na americký konzulát v Dominikánské republice, který by ospravedlnil invazi. Plán nakonec nebyl realizován. O rok později byl projednáván plán tzv Operace Northwoods, v jehož rámci měla být vyhozena do vzduchu americká letadla a na americkém území provedeny teroristické útoky, které pak měly být připsány Kubáncům coby záminka k invazi na Kubu.

V roce 1963 americké ministerstvo obrany prosazovalo útoky na členské státy Organizace amerických států, jako třeba na Trinidad a Tobago či na Jamajku, které by pak byly připsány Kubě. V plánech se objevil i návrh uplatit někoho v Castrově vládě, aby podnikl útok proti USA, konkrétně proti základně na Guantánamu.

Národní bezpečnostní agentura USA (NSA) připustila, že lhala o tom, co se ve skutečnosti stalo v rámci tzv. Tonkinského incidentu v roce 1964, a manipulovala s daty tak, aby se zdálo, že severovietnamská plavidla zaútočila na americkou loď a vznikla tak záminka k vietnamské válce.

Výbor Kongresu USA připustil, že FBI v rámci kampaně „Cointelpro“ od 50. do 70. let minulého století využívala provokatéry k páchání násilností, které pak byly přičítány politickým aktivistům.

Izrael v roce 1967 zničil americké válečné plavidlo USS Liberty, aby vina padla na Egypt.

Vysoký turecký generál připustil, že turecké jednotky v 70. letech spálily mešitu na Kypru a vinu připsaly protivníkovi. Vysvětlil: „Ve speciální válce se páchají určité akty sabotáže připisované nepříteli s cílem posílit odpor veřejnosti. Udělali jsme to na Kypru; dokonce jsme tam podpálili mešitu.“

Německá vláda přiznala, že její tajná služba v roce 1978 odpálila nálož u vnější zdi jedné z věznic a vězněnému příslušníku Frakce Rudé armády podstrčila „nástroje potřebné k útěku“, načež mu připsala i celý výbuch. (Další zdroj ZDE).

Agent izraelského Mosadu přiznal, že v roce 1984 do sídla Muammara Kaddáfího v Tripolisu instaloval vysílačku, která šířila falešné výzvy k terorismu. Mosad je nahrával coby důkaz Kaddáfího podpory terorismu a Ronald Reagan vzápětí Libyi nechal bombardovat.

Alžírský diplomat a několik armádních důstojníků připustili, že alžírská armáda v 90. letech často masakrovala civilisty a vinu pak házela na islamistické radikály.

Výbuch bomby v roce 1993 v Severním Irsku zabil devět lidí. Oficiální dokumenty britské vlády posléze ukázaly, že teroristický útok byl dílem britského agenta, který měl za úkol rozpoutat sektářské násilí. (zdroj ZDE).

Příručka americké armády z roku 1994 (a updateovaná v roce 2004) doporučuje využívání teroristických a pod falešnou vlajkou prováděných operací k destabilizaci levicových režimů v Latinské Americe. Teroristické útoky pod falešnou vlajkou byly prováděny v Latinské Americe a jiných regionech v rámci „Špinavých válek“ CIA. (Další zdroj ZDE). Manuál o „psychologických operacích“, který CIA vypracovala pro nikaragujské contras zdůrazňuje význam zavraždění někoho ze svých s cílem vytvořit „mučedníka“ za správnou věc. Americká vláda pravost manuálu potvrdila.

Vysocí ruští armádní a zpravodajští důstojníci potvrdili, že tajná služba FSB vyhodila v roce 1999 do vzduchu obytné domy a z útoků obvinila Čečence, aby ospravedlnila invazi do Čečny. (Další zdroj ZDE).

Během summitu G8 v červenci 2001 v italském Janově policie nasadila provokatéry vyzbrojené železnými tyčemi, použila dva Molotovovy koktejly a vymyslela si zprávu o pobodání jednoho policisty, aby obhájila brutální zásah proti demonstrantům kritizujícím summit.

Spojené státy falešně obvinily Irák z účasti na 11. září a utvořily z toho jednu z hlavních záminek k rozpoutání irácké války. Dokonce i poté, co vyšetřovací komise 11. září žádnou vazbu na Irák neobjevila, viceprezident Dick Cheney mluvil o „zdrcujících“ důkazech o vazbách Al Kajdy se Saddámovým režimem, tvrdil, že má „zřejmě“ informace, které komise nemá, a že média „nedělají své domácí úkoly“, když o těchto vazbách neinformují.

S Irákem ale souvisejí starší a zcela smyšlené zprávy o vražděných nemluvňatech v kuvajtských inkubátorech. Zprávu na popud senátora Toma Lantose, který měl eminentní zájem na zahájení války proti Iráku, zveřejnila dcera kuvajtského velvyslance v USA, která sehrála roli „očité svědkyně a dívky z Kuvajtu“…

Dva měsíce po 11. září se vedení Makedonie rozhodlo obhájit svůj vstup do americké „války proti teroru“ tím, že chytí a zabije „teroristy“. Byl proto schválen plán, v jehož rámci byli do země „nalákáni zahraniční migranti, kteří byli v sehrané přestřelce popraveni, načež byli označeni za jednotku Al Kajdy, která měla v úmyslu útočit na ambasády západních států“. Při realizaci plánu bylo v roce 2002 zavražděno sedm lidí, načež byly západním diplomatům předloženy snímky těl spolu s údajnými „důkazy“, konkrétně s uniformami a poloautomatickými zbraněmi u těl.

Indonéská policie připustila, že tamní armáda zavraždila americké učitele na Západním Irianu a vinu hodila na skupinu papuánských separatistů, aby dosáhla jejího zařazení na seznam teroristických skupin. Bývalý indonéský prezident Abdurrahman Wahid navíc nevyloučil ani možnost, že indonéská policie měla podíl na teroristických útocích na Bali z roku 2002.

Při summitu EU v Řecku v roce 2003 byla tamní policie nafilmována, jak pokojným demonstrantům do jejich batohů podstrčila Molotovovy koktejly.

Někdejší právní poradce amerického ministerstva spravedlnosti John Yoo v roce 2005 navrhoval, aby tajné služby v rámci boje proti Al Kajdě „vytvořily falešnou teroristickou organizaci. Mohla by mít vlastní webové stránky, náborová centra, výcvikové tábory i akce na získávání finančních prostředků. Mohla by podnikat falešné teroristické operace a přejímat zodpovědnost za skutečné teroristické útoky, čímž by vnášela zmatek do vedení Al Kajdy, vyvolávala mezi jeho členy nejistotu ohledně identit jejich kolegů a zpochybňovat cenu jejich komunikací“. Profesor John Arquilla z Postgraduální školy amerického námořnictva k podkopání skutečných teroristických organizací navrhoval zřízení „pseudogangových“ teroristických skupin. Podle Seymoura Hershe se tato taktika už uplatňuje v praxi.

Agentura UPI v červnu 2005 upozornila, že povstalci v Iráku používají nové modely pistolí Beretta 92, které byly podle všeho vyrobeny bez sériových čísel, což některé analytiky vedlo k přesvědčení, že zbraně iráckým rebelům dodal Mosad nebo CIA, a to prostřednictvím agentů provokatérů, kteří měli útočit na civilní cíle a delegitimizovat tak protiamerický odpor. V roce 2005 irácká policie po přestřelce zatkla britské vojáky převlečené za Araby. Britové u sebe měli údajně výbušniny a byli obviněni z přípravy pumových útoků. Oddíl britské armády s podporou tanků prorazil zdi věznice, kde byli jejich kolegové drženi, a osvobodil je.

Izraelští vojáci v roce 2005 přiznali, že převlečeni do civilu házeli kameny na jiné izraelské vojáky, aby vina padla na Palestince a vzniklo ospravedlnění pro zásah proti klidným demonstracím. Stejný postup izraelské armády byl nafilmován třeba i v roce 2015.

Někdejší italský premiér a šéf tajných služeb Francesco Cossiga v roce 2008 úřadujícími ministrovi vnitra poradil, jak na protesty studentů a pedagogů: „Měl by dělat to, co já, když jsem byl ministr vnitra. Infiltrovat hnutí agenty provokatéry, kteří by byli všehoschopní… A potom z nich, díky získané podpoře veřejnosti, vymlátit duši a zmlátit do krve i profesory, kteří je pobízejí. Hlavně profesory. Ne nějaké starce, samozřejmě, ale mladé profesorky.“

Při protestech proti G20 v Londýně v roce 2009 dokonce i někteří britští poslanci viděli, jak policisté v civilu podněcují dav k násilí.

Egyptští politici připouštějí, že vládní zaměstnanci během protimubarakovského povstání v roce 2011 drancovali muzejní artefakty, aby zdiskreditovali demonstranty.

V roce 2011 jeden kolumbijský důstojník přiznal, že se svými vojáky povraždil 57 nevinných civilistů, načež jejich těla navlékli do uniforem, aby měli důkaz, že vláda bojuje proti levicovým gerilám. (Zdroj také ZDE).

Vysoké americké zdroje připustily, že turecká vláda, členka NATO, provedla chemické útoky v Sýrii, aby vina padla na režim Bašára Asada. Plánování dalších podobných akcí se posléze objevilo i na zveřejněné nahrávce diskuse členy turecké vlády.

Nejprve estonský ministr zahraničí Urmas Paet připustil, že snajpři na kyjevském Majdanu nebyli od Janukovyče, potom totéž potvrdil někdejší šéf ukrajinské tajné služby a posléze i další ukrajinští činitelé – cílem palby proti oběma stranám bylo vytvořit co největší chaos.

Američtí vojáci připustili, že když zabili nevinné Afghánce nebo Iráčany, „pohodili“ k jejich tělům zbraně, aby to vypadalo, že oběti byly z řad ozbrojenců. Podobnou praxi používá i americká policie, na což média upozornila už v roce 1981 nebo znovu v roce 1999. Není to ale praxe charakteristická jen pro americkou armádu nebo policii.

Britská tajná služba připouští, že provádí „digitální operace pod falešnou vlajkou“, v jejímž rámci viní své cíle z šíření nebo autorství zákonem zakázaných materiálů.

Bývalý druhý muž tajné služby amerického námořnictva Robert David Steele nedávno přiznal: „Většina teroristů jsou teroristé pod falešnou vlajkou nebo byli stvořeni našimi vlastními bezpečnostními službami.“ Podobně se vyjádřil také šéf losangeleské kanceláře FBI Ted Gunderson, podle něhož je většina teroristických útoků ve skutečnosti tajnými operacemi CIA a FBI. A Reaganův ředitel NSA generál William Odom k tématu konstatoval: „Spojené státy využívají terorismus už dlouho. V letech 1978 a 1979 se Senát pokoušel přijmout zákon proti mezinárodnímu terorismu, ale ať už připravili jakékoli znění zákona, právníci je vždy upozornili, že by ho Spojené státy porušovaly.“

A pokračovat by se dalo dál…

Podle Washington Blog

Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

autor: PV

Bety.cz - magazín nejen pro mámy - horoskopy, recepty, diskuse, soutěže

Bety.cz TESTOVÁNÍ - Testujte s námi nové produkty či služby a o své názory a doporučení se podělte s ostatními čtenářkami Bety.cz.

Prostřeno.cz - recepty on-line - vaření, recepty, gastronomie

reklama
Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Karel Sýs: Sbohem, náš krásný plameni…

14:55 Karel Sýs: Sbohem, náš krásný plameni…

Když Zdeněk Mahler v roce 2011 přebíral Cenu Unie českých spisovatelů za celoživotní dílo, nebylo je…