Někdejší vůdce gruzínské revoluce růží, který je ve své vlasti podezříván z těžkých zločinů a před Interpolem ho brání i američtí kongresmani, tak začíná psát novou kapitolu své stále bizarnější životní dráhy (i kyjevské politiky).
Vše započalo v pátek 29. května, den poté, co prezident Porošenko podepsal zákon, který Ukrajinu opravňuje nesplácet dluhy. Kyjevský ministr životního prostředí Ihor Ševčenko na Facebooku ironicky konstatoval: „Další meritokrat dostal úřad na Ukrajině! Michail Saakašvili – gubernátor Oděské oblasti!!!“ Vzápětí začali všichni povolaní tuto informaci popírat, neboť jmenovat gubernátory má právo jen prezident, a ten v té době ještě nic takového neoznámil, nicméně šéf jeho kanceláře Valerij Čalyj v televizi odhadl, že na 99 procent se tak opravdu stane. Poslanec Porošenkovy strany Svatoslav Ceholko dodal, že vláda dostala prezidentův návrh, prý se ještě musí uskutečnit setkání s kandidátem a „podle výsledku tohoto jednání se prezident rozhodne“.
A jak se prezident rozhodl, tak Saakašviliho i jmenoval. Kolem půlnoci na sobotu vešlo ve známost, že Saakašvili dostal ukrajinské občanství a krátce na to jeho jmenování potvrdilo i vedení Oděské oblasti. V sobotu už kyjevský prezident Petro Porošenko obyvatelům Oděsy představil jejich nového lídra, který by rád, kdyby ho jeho noví občané familiárně oslovovali Míša. „I Love Odessa,“ napsal hned na svém Facebooku a slíbil, že přístavní město promění v „metropoli Černého moře“. Zatímco například lídr Majdanu a současný kyjevský primátor Vitalij Kličko tvrdí, že Saakašvili bude „rychle provádět změny“, Porošenkův poslanec Anton Heraščenko je nadšený na maximum: „Už začíná být jasné, proč tanker Adriatik Mariner, který na Ukrajinu z okupovaného Krymu přivezl 5800 tun pašovaného dieselového paliva, po dohodě s jedním z velitelů Ukrajinské tajné služby SBU rychle opustil přístav Izmail. Pašeráci a jejich přátelé pochopili, že prvním, co Michail Saakašvili ve funkci gubernátora udělá, bude uzavření pašeráckých kanálů, které mohutně proudí přes oděské přístavy za souhlasu SBU.“ Podle Heraščenka totiž Saakašvili, který je ve své vlasti symbolem korupce ve vládním establishmentu, „svým osobním příkladem ukáže, jak je třeba nelítostně ničit prohnilou strukturu místní moci, která stojí na kmotrovství a korupci“.
A McCain do Charkova…
Je příznačné, že o kmotrovství mluvil i poslanec Vitalij Barvoměnko, ovšem v obráceném gardu – podle něj je právě Saakašviliho jmenování příkladem pokračující kmotrovské tradice ukrajinské politiky. „Je třeba připomenout, že ani v jiných oblastech není situace lepší. Šéfují tam cizinci, bývalí poslanci, podnikatelé. Vlastně je jedno, kdo šéfuje, hlavně ale ne ni, kdo by rozuměli regionální politice. Mimochodem, po Saakašviliho projevu jsem měl dojem, že si plete pravomoci šéfa oblasti a primátora Oděsy.“
Oleh Ljaško, šéf Radikální strany, která je součástí vládní koalice, je pro změnu v šoku, že se na Ukrajině už asi nenajde jediný vhodný kandidát na důležité posty, jeho kolegové mají Saakašviliho jmenování rovnou za „plivanec do tváře ukrajinského národa“. Ukrajinské sociální sítě zareagovaly cynicky. Někteří konstatují, že je to jen pokračování střetu prezidenta Porošenka s nekorunovaným králem celého regionu Ihorem Kolomojským, což ve výsledku „odskáče“ Oděsa jako taková, šéfredaktor ukrajinské mutace Forbesu Vladimir Fedorin očekává, že gubernátorem Charkova se nyní logicky stane John McCain, další litují, že už nežije Augusto Pinochet, protože nejlepším kandidátem do vedení Charkovské oblasti by byl právě on.
Ostatně, ozývají se hlasy, podle nichž Saakašvili vydrží ve funkci maximálně do podzimu, zatímco podle jiných se Oděsa pro Saakašviliho může naopak stát odrazovým můstkem do křesla ukrajinského premiéra. Přisadilo si i Rusko s tím, že je to vše jen „cirkusová šou“, zatímco podle gruzínského prezidenta Georgiho Margvelašviliho je přijetí ukrajinského občanství urážkou Gruzie (přičemž gruzínští politici si vydechli úlevou, neboť coby Ukrajinec už Míša nebude moci být politicky činným ve své vlasti). Gruzínské ministerstvo spravedlnosti má za to, že s novým občanstvím už Saakašviliho vydání požadovat nemůže, ale sám Saakašvili má za to, že se do Gruzie vrátí „dříve než si mnozí myslí“ a o jeho občanství rozhodne „národ“.
Komentáře se nezdržel ani aktuálně odstavený dněpropetrovský oligarcha Kolomojský: nejprve konstatoval, že původně litevský, ale dnes už ukrajinský ministr hospodářství Ajvars Abramovičjus je nekompetentní opice, což posléze vysvětlil tím, že má zároveň brazilské občanství a „v Brazílii přece žije hodně divokých opic“. Na adresu Saakašviliho, který ve funkci střídá Kolomojského „muže“ Ihora Palicu, pak zavěštil: „Myslím, že je to jen dočasná figurka. Teď vzdá Oděsu Rusům a potom ji budeme muset znovu vojensky dobývat,“ podotkl očividně v narážce na Saakašviliho válku s Ruskem z roku 2008, po níž Gruzie přišla o Jižní Osetii. „Nějakou dobu bude gubernátorem a pak ho vymění za nějakou nulu typu Antona Hončarenka.“
Prezident a oligarcha Petro Porošenko přitom dává Saakašvilimu za úkol „pokračovat v deoligarchizaci“ Ukrajiny na principu „padni komu padni“, a to v době , kdy Kolomojský stupňuje ataky na prezidenta. Jeho televize 112 vysílá ostrou satiru proti prezidentovi, přičemž se objevily informace, podle nichž se Kyjev výměnou za „mírové“ vyřešení vzájemného sporu zavázal nepřekážet Kolomojskému v jeho obchodních aktivitách a navíc mu zaručil ochranu ve dvou starých kriminálních kauzách. Za takto nastavené „deoligarchizace“ se jeden z kyjevských obchodů Porošenkova cukrovinkového impéria Roshen stal terčem pumového útoku, k němuž se přihlásili neonacisté z „Kyjevské divize“; slibují další teroristické útoky proti „diktátorovi“ Porošenkovi.
A tomu se mezitím Ukrajina rozpadá pod rukama. V době, kdy podle standardů OSN 80 procent obyvatel žije pod hranicí chudoby, tedy s příjmem menším než pět dolarů na den, výsledky průzkumu veřejného mínění konstatují, že většina Ukrajiny Porošenkovi nedůvěřuje – těsně nadpoloviční (nebo alespoň poloviční) sympatie má jen u obyvatel Lvova, Chmelnického a Černovců, zatímco v Oděse ho podporuje 29 procent lidí, v Charkově 26 procent a v Mykolajevu dokonce jen 22 procent. V Kyjevě je na jeho straně 47 procent obyvatel, 50 je proti němu a tři procenta se nejsou s to rozhodnout.
Ještě hůř je na tom premiér Arsenij Jaceňuk, který se do černých čísel nedostal v žádném městě a nejlépe si vedl ve Lvově, kde má 44 procent stoupenců a 49 procent odpůrců. A ještě mnohem hůř si vede pomajdanovský a nikým nevolený šéf parlamentu a dnes předseda státní bezpečnostní rady, dávný komsomolec Olexandr Turčynov, jehož ve všech zkoumaných městech nenávidí většina. Dosáhl svého druhu antirekordu, když v Oděse a Mykolajevu získal po jednom procentu důvěry.
Totéž v zásadě platí i pro otázku, zda Ukrajina jde správným směrem: nejvíce odpovědí ANO zaznělo v Kyjevě (36 procent proti 47 procentům NE), v Černovcích (34 ANO, 45 NE) a Lvově (28 ANO, 51 NE), v ostatních oblastních centrech záporná odpověď převažuje a nejpesimističtější jsou obyvatelé Lucka (11 ANO, 75 NE), Charkova (12 ANO, 72 NE) a Mykolajeva (13 ANO, 73 NE). Není pak asi divu, že účastníci konference „Problémy původních národů Ukrajiny“, která se konala v Užhorodu, volali po decentralizaci a rozsáhlé autonomii pro Zakarpatí. V zásadě souhlasí i všemocný zakarpatský oligarcha Viktor Baloga, podle něhož je třeba zásadně změnit ústavu Ukrajiny.
Mezitím premiér Arsenij Jaceňuk píárově „řeší“ situaci země (fakticky v bankrotu): za propad Ukrajiny v mezinárodním žebříčku Doing Business podle něj mohou poslanci, kteří odmítají hlasovat o vládních návrzích, nebýt jich, byla by na tom Ukrajina mnohem lépe; Ukrajině prý rovněž vadí nejednota EU v otázce sankcí proti Rusku; investice na Ukrajinu prý přijdou, jakmile skončí boje na východě země; zatím to ale vypadá „jen“ na půlmiliardový úvěr z Německa… a jak shrnuje americký magazín Forbes, při tom všem „Yats“ snažně prosí USA: „Kupte si Ukrajinu, please!“
A mezitím na Ukrajině a v okolí:
-- Hvězda Západu Julia Tymošenková si na svou prozápadní volební kampaň v roce 2010 ulila část z 300 milionů dolarů z obchodu s ruskou bankou Vněšekonombank, informuje Forbes.
-- Ukrajinské vojenské správy „loví“ muže v metru nebo v supermarketech, přičemž při takto vedené „mobilizaci“ často zaznívá: „Stůj, nebo střelím!“ Armáda dostala jen pětinu letních uniforem – potřebuje jich asi 400 tisíc, objednala jich 97 tisíc a obdržela asi 85 tisíc. Přitom armáda vojáky na dovolence označuje za dezertéry, aby jim nemusela vyplácet žold, neb nemá peníze. Podle Jaceňuka jeho vláda platí za každý den dalších bojů na východě 5 až 7 milionů dolarů. Slibuje, že pokud Západ pomůže vybudovat na Ukrajině mohutnou armádu, bude to dokonalá ochrana východních hranic EU…
-- NATO slibuje širokou podporu Ukrajině v boji s ruskou agresí, tvrdí Kyjev. Vojáky NATO tu bojovat neuvidíte, upozorňuje bývalý americký velvyslanec na Ukrajině Stephen Pifer.
-- Ruská armáda bude mít přes léto o 50 procent intenzivnější výcvik než obvykle.
-- Velvyslanectví USA v estonském Vilniusu tajně špicluje estonské občany se souhlasem estonské vlády, tvrdí Estonian Postimees.
-- Prezidenta Porošenka při setkání se dvěma stovkami podnikatelů v jednom z luxusních kyjevských hotelů kromě ochranky a policie chránili i odstřelovači.
-- Nový polský nacionalistický prezident Andrzej Duda o „několik týdnů“ odložil (zrušil?) setkání s Porošenkem, jemuž vyčítá „blahoslavení“ banderovců. Někdejší polský ministr financí Leszek Balcerowicz k tomu kritizuje Kyjev s tím, že válka nemůže být výmluvou pro absenci reforem.
-- Vláda má v plánu od podzimu legalizovat na Ukrajině volné vlastnictví střelných zbraní. A rovněž chcezrušit bezplatné zdravotnictví.
-- Na „utajené“ návštěvě v Moskvě byla šéfa francouzské Národní fronty Marine Le Penová. Vztahy mezi Paříží a Moskvou se podle ní mohou výrazně změnit v roce 2017, tedy po francouzských prezidentských volbách, v nichž chce vyhrát.
-- Některé evropské státy mají nakročeno k tomu, aby na Kyjev začaly otevřeně tlačit k plnění minských dohod, míní ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov. Dodal přitom, že vztahy s USA aktuálně nejsou prioritou Kremlu. Ruské stíhačky mezitím v Černém moři prý do neutrálních vod vytlačily americký torpédoborec USS Ross. Americké námořnictvo to popírá.
-- Dosavadní primátor Charkova Gennadij Kernes opakuje, že za loňským atentátem na jeho osobu stál nynější ministr vnitra a oligarcha Arsen Avakov. Sám Kernes nyní z invalidního vozíku čelí před soudem obviněním z únosů, mučení a pohrůžek zabitím. Veškerá obvinění odmítá.
-- Zástupce šéfa ukrajinské tajné služby (SBU) pro boj s korupcí Jurij Arťuchov prý kryje korupční síťv obchodu s palivy v hodnotě tří miliard hřiven, tvrdí se v parlamentu.
-- Ruský Gazprom nevěří, že by proti němu Brusel vytáhl opravdu tvrdé sankce. Přitom tvrdí, že celkový dluh Ukrajiny za energie činí bezmála 30 miliard dolarů. Litva mezitím odmítla drahý zkapalněný plyn z Lotyšska azůstává u dodávek z Ruska.
-- Alžírsko je s to znovu začít budovat plynovod do Itálie.
-- V době, kdy Ukrajinu nechce ani EU, ani NATO, chce Porošenko trestat všechny, kdo dopustili mimoblokový status Ukrajiny.
-- V důsledku protiruských sankcí se největším exportérem ruské ropy stala švýcarská firma Trafigura.
-- Ruský prezident Vladimír Putin rozhodl, že údaje o padlých vojácích „v době války i míru“ budou součástí státního tajemství, čímž fakticky poprvé alespoň nepřímo přiznal, že na východě Ukrajiny jsou ruští vojáci. Aktivisté chtějí Putinovo rozhodnutí napadnout u Nejvyššího soudu. Ruský konzul mezitím dva zajaté „vojáky“ (podle Kyjeva) označil za dva „žoldáky“.
-- Tzv. „ukrajinští partyzáni“ jsou obyčejní kriminálníci, tvrdí doněčtí o ukrajinském „odboji“ na východě.
-- Rusko zakázalo dovoz ryb a rybích produktů z Estonska a Lotyšska.
-- Samozvaná Doněcká lidová republika si ke svému území nárokuje ještě města Slavjansk, Konstantinovku a Krasnoarmějsk.
-- Ruští novináři v Rostově na Donu „objevili“ nemocnici pro zraněné ozbrojence „lidových republik“ Donbasu.
-- Raiffeisenbank má 95 procent svého zisku z Ruska.
-- EU má za to, že ruský „sankční seznam“ je nespravedlivý, jsou na něm i čtyři Češi.
-- Do synagogy v Záporoží vletělo UFO.
A na závěr: po osmi letech odmlky vyjela na turné po Ukrajině, Rusku a Bělorusku charkovská skupina 5'nizza. První koncert se uskutečnil v Kyjevě. Jejich největším hitem je prý skladba Voják, ale chytlavější se zdá být dávná reggae verze sovětské hymny…
Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
