V Zakarpatí se v posledních dnech rozhořel „separatistický skandál“ – o víkendu se prý v Mukačevu sešel „sjezd“ Rusínů, kteří po Kyjevu požadují uznání nejen své specifické národnosti, ale i autonomie celé oblasti, která se ještě před druhou světovou válkou označovala coby Zakarpatská Rus a patřila Československu. „S ohledem na události na jihovýchodě Ukrajiny požadujeme pro region autonomní status,“ vysvětlil pro Vesti lídr zakarpatských separatistů Petr Hecko, takto prezident nikým neuznané Republiky Zakarpatská Rus.

Velká jednota ale v rusínském hnutí nepanuje, a tak šéf národní rady Rusínů Zakarpatí Jevheny Župan popřel nejen požadavek na autonomii, ale i konání sjezdu jako takového. Podle dostupných informací se však představitelé několika rusínských organizací a spolků – prý zastupujících na 40 tisíc členů – na jednání v Mukačevu shodli, že jejich hlavním cílem je donutit Kyjev, aby uznal výsledky referenda, v němž se v roce 1991 asi 80 procent obyvatel oblasti vyslovilo pro autonomii.

OSN už v roce 2006 (marně) vyzvala Kyjev, aby Rusínům oficiálně přiznal statut národnostní menšiny a s tím související práva, tedy mimo jiné možnost užívání jazyka ve školách či médiích. Pod stejně zaměřenou rusínskou peticí adresovanou kyjevskému parlamentu je dnes ale jen asi deset tisíc podpisů. Ukrajinská tajná služba SBU na zprávy o „sjezdu“ reagovala odkazem na „ruskou provokaci“: „Dochází k neúspěšným pokusům ruských tajných služeb destabilizovat situaci v Zakarpatí. Pracují primitivně a neúspěšně,“ podotkl poradce šéfa kyjevské tajné služby Markijan Lubkivský. A varovně dodal, že „diskuse se separatisty bude krátká a tvrdá“. Podobně se vyjádřil i zakarpatský poslanec současného kyjevského parlamentu Viktor Baloha: podle něj je „sjezd Rusínů“ jen „fake ruské propagandy“, protože „skuteční Rusíni“ Ukrajinu milují a váží si její „celistvosti“.

Nicméně, právě váhu slov Viktora Balohy netřeba (z hlediska uchování „celistvosti“ Ukrajiny) nijak přeceňovat. Spolu se svými dvěma bratry už roky ovládá region politicky i ekonomicky a vysloužil si přezdívku „Vládce Zakarpatí“. Pokud nyní horuje pro Kyjev, bude to nejspíš jen proto, že je to pro něj výhodné, protože ještě na počátku února kyjevskému prezidentovi Petru Porošenkovi hrozil, že se Zakarpatí vzbouří, pokud nenechá (i zakarpatské, a tím pádem rusínské) vojáky stáhnout se z obklíčeného Debalceva. Baloha totiž – spolu s dalšími ukrajinskými oligarchy včetně Ihora Kolomojského – požaduje co nejrychlejší konec války a obnovení dřívějších ničím nerušených monopolních zisků. A přitom právě Baloha neváhá připravit Porošenka o (přinejmenším) politickou moc návrhem, aby o dalším osudu Donbasu rozhodlo referendum. Pokud by se totiž konalo, stalo by se precedentem, s jehož pomocí by se mohl i Baloha stát oficiálním neomezeným vládcem Zakarpatí i bez souhlasu z Kyjeva. Schopnost „řešit“ podobné problémy už Viktor Baloha, někdejší souputník „oranžového“ prezidenta Juščenka, prokázal třeba ve chvíli, kdy – v těsné spolupráci s místním rodinným klanem Tokarů -- nechal odvolat prokurátora, který nechtěl zrušit trestní stíhání 14 Balohových „rodinných“ firem.

Pokud ale Balohovic klan odmítá autonomii Zakarpatí aktuálně jen z politicko-ekonomických důvodů, znamená to, že jsme aktuálně svědky jen boje o rozdělení budoucí moci, a autonomii (či něco i více) do budoucna vyloučit nelze. A neznamená to ani, že by víkendový „Heckův“ sjezd byl opravdu jen „ruskou provokací“, jak míní Kyjev. Na Zakarpatí totiž působí i další síla, která aktivně míchá kartami – Maďarsko. Petr Hecko loni v září na tiskové konferenci v Budapešti oznámil, že maďarský parlament zakarpatské referendum o sebeurčení z roku 1991 uzná. Tato idea prý v Budapešti tou dobou měla podporu „dvou stran, které tvoří 70 procent poslanců parlamentu“. Podobnou podporu prý ukrajinští Rusíni a Maďaři cítí také z Ruska a Rumunska, tvrdil Hecko.