Svým způsobem to může být na psychiatrickou diagnózu. Pouhý den poté, co USA s Ruskem (a ano, s dalšími 17 přítomnými státy) v Mnichově naznačily možnou spolupráci v rámci syrské války a dohodly na tzv. „ukončení nepřátelských akcí“, což si média zjednodušila na „příměří“, Západ v Mnichově Rusko „propral“ ze všech stran a vyčetl mu vše možné i nemožné. A byla to přitom zkušenost lehce zmatečná. Rusko je prý největší hrozbou pro stabilitu světa a Evropy zvláště, míní například šéf NATO, ale aliance ostře nesouhlasí, když Rusko nynější situaci označilo za návrat ke studené válce – nic takového si prý NATO nepřeje. Nebo: americký ministr zahraničí John Kerry si na jedné straně pochvaloval jednání s ruským kolegou Lavrovem, ale současně bez ohledu na dosavadní postoje Washingtonu konstatoval, že válka bude pokračovat dokud bude Bašár Asad u moci, přičemž už s únavnou setrvačností obvinil Rusko, že v Sýrii bombarduje „legitimní opozici“, aniž by uvedl, koho že to má na mysli. Británie si pro změnu zastavení palby představuje tak, že to jen Rusko zastaví své nálety (a „ukončí válku v Sýrii jedním písknutím“), přičemž velmi podobný názor vyjádřila i Francie, podle níž by Rusko nemělo bombardovat civilisty… Čili, západní „narativ“ dál funguje podle „osvědčené“ logiky: když Rusko bombarduje Islámský stát, je kritizováno za to, že bombarduje civilisty, a když nebombarduje Islámský stát, je obviňováno, že bombarduje „umírněné rebely“, tedy teroristy placené Západem, Saúdy, Katarem nebo Turky.

Smyslem je očividně přimět Rusko, aby nechalo situaci v Sýrii tak, jak je, tedy i s Daešem a Al Kajdou, aby Západ mohl nerušeně a donekonečna pokračovat ve své „válce proti teroru“ – ruské letectvo jen za poslední týden v rámci 510 bojových náletů hlásí 1888 zasažených cílů, zatímco Spojené státy i s celou více než třicetičlennou „koalicí proti Daeši“ jen 16, slovy šestnáct. Podle Západu by válka zřejmě měla pokračovat roky a hlavně bez ruského triumfu, a tak lze očekávat, že se mezi západní „umírněné“ brzy přibude přinejmenším Al Kajda, protože ovládá značné oblasti ne severu Sýrie, což Rusku podle mnichovské dohody dává oprávnění vést nálety právě tam a pomoci Damašku a jeho spojencům rychle ovládnout celé území. Západní politici přitom podle Financial Times zatím Al Kajdu a další „své“ rebely nehájí otevřeně, naopak hledají novátorské argumenty. Například americký senátor John McCain tvrdí, že Rusko, které v Sýrii bombarduje teprve od konce října, hodlá zničit Evropu imigrační vlnou, neboť chce „vyostřit krizi spojenou s přívalem migrantů, využít ho jako zbraň, aby vneslo rozkol do řad transatlantické aliance a podkopalo evropský projekt,“ což prý v praxi znamená, že „diplomacie je nyní ve službách vojenské agrese“. Je to, mimochodem, týž McCain, který Evropské unii v rámci „transatlantické aliance“ vzkázal, že to Spojené státy rozhodnou, kdy bude smět EU zrušit sankce proti Rusku…

Je pak už jen neuvěřitelnou ironií, že francouzská státní televize France 2 odvysílala záběry z ruských náletů coby důkaz o úspěšném boji Francie proti Daeši.

Kerryho „pauza“

Faktem je, že smyslem dohody o „ukončení nepřátelských akcí“ zastavení palby ani není. Ostatně to hned v Mnichově potvrdil i John Kerry: „Příměří má velmi mnoho právních výsad a požadavků. Ukončení nepřátelských akcí nic takového nevyžaduje, v mnoha ohledech ale mají stejný efekt. V myslích mnoha účastníků se nyní příměří rovná čemusi stálejšímu a svým způsobem reflektuje konec konfliktu, ale je to významně jinak. Je to pauza závisející na vývoji pokračujícího procesu, a proto je ukončení nepřátelských akcí mnohem vhodnější… Cílem je ale dosáhnout v určité chvíli trvalého, dlouhodobého příměří.“

Sergej Lavrov reagoval vzápětí: „Shodli jsme se na tom, protože se má za to, že je to první krok k příměří. John právě vysvětlil, že mezi tím není větší rozdíl, ale tato hra se slovy se rovná prohlášením o existenci jakéhosi plánu B. To je nebezpečná cesta… není pochyb, že povede jen k eskalaci konfliktu.“