Možná to všechno začalo opravdu už poměrně dávno, přinejmenším v dubnu 2012, kdy obvykle dobře informovaný Washington Post konstatoval, že dohoda o normalizaci vztahů mezi USA a Íránem je „hotová“, USA proti íránskému jadernému programu v zásadě nic nenamítají, neb na něco takového opravdu mají nárok všechny státy, a veškeré pokračující nepřátelství je jen naoko. Tím spíš, že vrchní velitel izraelských ozbrojených sil generál Benny Gantz vzápětí zpochybnil oficiální postoj svého premiéra Netanjahua a popřel existenci íránského vojenského jaderného programu a tehdejší izraelský vicepremiér Dan Meridor přiznal, že notoricky omílané fráze o snaze Íránu vymazat Izrael z mapy, které jsou pravidelně připisovány íránským lídrům, jsou falešné, jaksi „ztracené v překladu“.

Pro Netanjahua je přitom „íránská hrozba“ životním tématem -- s tvrzením, že Írán je od jaderné bomby vzdálen pouhé tři roky, přišel poprvé už v roce 1996, v roce 2009 už mluvil jen o roce, zatímco v poslední době byl přesvědčen o tom, že Írán si bombu vyrobí obratem ruky a hned. Když k tomu v září 2012 na půdě Valného shromáždění OSN přidal tragikomickou stand up comedy o íránské hrozbě, nejenže se zesměšnil, ale vztahy USA se zatvrzelým Izraelem se začaly jen zhoršovat až vyústily v nedávný skandál s „chickenshitem“, zatímco zprávy o americko-íránských kontaktech probleskávaly dál.

Veřejně se ale o spolupráci obou „znepřátelených“ zemí začalo mluvit až v souvislosti s novou Obamovou válkou proti Islámskému státu v Iráku a Sýrii, v níž Teherán od samého počátku a po vzájemné dohodě hraje velmi aktivní roli, přičemž už íránské Revoluční gardy tvoří páteř „iráckého“ boje proti IS a nejspíš jsou připraveny (spolu s libanonským Hizballáhem) navýšit i pomoc syrským vládním jednotkám. USA a Írán mezitím společně zkoušejí odstranit poslední názorové rozdíly ohledně jaderného programu a jednaly spolu na dohodě sólo v Ománu ještě předtím, než se rozhovory oficiálně 18. listopadu vrátí do Vídně a ještě před vypršením časové lhůty 24. listopadu. Podle dostupných zpráv, či snad jen náznaků, je hlavním průlomem shoda na tom, že Írán souhlasil s převozem svých zásob uranu do Ruska, kde bude přepracován na uran nepoužitelný pro jaderné zbraně. „Pokud to bude fungovat, stane se to základem čehosi mnohem většího,“ citoval New York Times nejmenovaného amerického činitele, který se účastní jednání. A „další představitel Národní bezpečnostní agentury“ podotkl, že bez ohledu na diplomatické napětí mezi USA a Ruskem v jiných otázkách „je správné zdůraznit, že Rusové při těchto jednáních hrají velmi nápomocnou roli“. A ministr zahraničí John Kerry vysvětlil: „Chci to mít hotové. Blížíme se k závěru se vší snahou vše ukončit.“

Po oficiálním uzavření jaderné dohody už prý je připravena oficiální dohoda o normalizaci vztahů mezi USA a Íránem, byť Obama dál (pro formu?) tvrdí, že mezi oběma stranami panují stále „velké rozdíly“.

„Tajné“ dopisy