Vztahy mezi Barackem Obamou a izraelským premiérem Benjaminem Netanjahuem mají k ideálu daleko už roky. Izraelský lídr na jedné straně pravidelně boří veškeré, tedy i byť jen virtuální americké snahy o řešení palestinské otázky, na druhou stranu se pak pokoušel (a pokouší dál) sabotovat Obamovy snahy zapsat se do dějin jako mírotvůrce -- a udržet přelomovou smlouvu o íránském jaderném programu -- falešným obviňováním Teheránu z vývoje jaderných zbraní.

Vše dospělo tak daleko, že si americký viceprezident Joe Biden dovolil nezvykle otevřenou kritiku Izraele s tím, že v Obamově administrativě ze snah jednat s Netanjahuovou vládou, především v otázkách týkajících se pokračujícího záboru palestinských území a rozšiřování židovských kolonií na okupovaných územích, převládá pocit „drtivé frustrace“. Netanjahuova politika prý obecně vede Spojené státy a Izrael „špatným směrem“, fakticky k jednostátnímu řešení, v němž židovskému státu hrozí, že už nebude mít židovskou většinu.

Washington posléze ještě zkritizoval vstup radikála Avigdora Liebermana do beztak už ultrapravicové Netanjahuovy vlády, což podle některých izraelských politiků připomíná „sémě fašismu“, vyčetl Izraeli kolektivní trestání Palestinců, zatímco izraelská lobby v USA se obecně klesající izraelskou popularitu snaží zachraňovat tu umlčováním hnutí BDS, tu sliby, že v plánu je „největší vojenská pomoc Izraeli v amerických dějinách“, v jejímž rámci by Izrael měl v příští dekádě dostat zbraně až za 40 miliard dolarů. Izrael reagoval po svém: do složení izraelské vlády Spojeným státům nic není, zábor palestinských území bude pokračovat a dojde i na jeho zpětnou legalizaci, k tomu okupační úřady začaly omezovat dodávky vody na okupovaný Západní břeh Jordánu a jen pár dní poté, co prakticky zesměšnil francouzský pokus o oživení mrtvého mírového procesu, Netanjahu zdůraznil, že nikdy nepřistoupí ani na tzv. arabský mírový plán, který ale podle něj ještě minulý týden vyžadoval „jen pár drobných změn“...

Zkrátka, izraelská vláda se stále otevřeněji chová tak, jako Spojené státy už nepotřebovala. Možná proto, že si -- alespoň pro dohlednou budoucnost -- vyhlédla nového strategického partnera.

Strategické partnerství

Když v březnu do Moskvy zavítal izraelský prezident Reuven Rivlin, mluvil Putin o „dlouhodobých vztazích (…) založených na základě přátelství a pochopení“, stejně jako o hluboce zakořeněné blízkosti „kultury a mentality“, což prý vztahům dodává „zvláštní rozměr“. Rivlin zase pohovořil o „nutné spolupráci v boji proti fundamentalistickému teroru“, čímž měl paradoxně na mysli spojence Ruska, tedy Írán a libanonský Hizballáh.