Vlastně se nic neví dodnes. Jasněji je snad jen v tom, že Sargeant prý měl kohosi „nevhodně osahávat“ a věnovat komusi „nemístnou pozornost“. Čili, nikoho neznásilnil, z žádné ženy nestrhával oblečení pod hrozbou vyhazovu. Možná se někdy na firemním či stranickém večírku, na němž byli všichni ovínění, nevhodně opřel o čísi prs nebo koleno. A možná se taky ale nestalo vůbec nic. Feministické teorie předpokládají, že znásilnění a „sexuální útoky“ jsou traumata natolik zásadní, že v nich žena nezalže. Pokud říká, že se něco stalo, pak se to i stalo. To jen samec myslí stále jen na to jedno a je s to o svých vztazích se ženami lhát. Žena je naopak efemérní stvoření, jemuž jsou hysterie a lži cizí, a proto nikoho zbůhdarma z násilí neobviní. Je vlastně až s podivem, že ještě nikdo nežádá, aby byl z bible vymazán příběh o Putifarce.

Probuzená paměť

Sexuální skandál, který propukl pozoruhodně lavinovitým odhalením zločinů hollywoodského producenta Harveyho Weinsteina, přiměl policii v „Mekce filmu“ rozběhnout hned dvacet kauz, v nichž dosavadní megahvězdy showbyznysu vystupují v roli zvířat. Přinejmenším v polovině případů je sice vše už promlčené, ale nešť. A střílet lze doslova na všechny strany. Už celkem 17 žen například ze „sexuálního útoku“ obvinilo Donalda Trumpa, suspendován byl ale i jeho hlavní kritik z redakce vlivných New York Times Glenn Thrush; tento ženatý padesátník prý v minulosti také „zaútočil“ na hned několik mladých žen. Další ženy si po čtyřicetiletém „výpadku paměti“ vzpomněly na „prasáctví“ alabamského ultrakonzervativního soudce Roye Moora, v Británii kvůli „nevhodným větám“ padl vlivný ministr obrany David Fellon, pod jehož rukama protékaly ty největší miliardy ze zbrojních zakázek, „vyšetřováni“ jsou další dva ministři současné britské vlády, „dohrál“ najednou i Peter Pilz, který se rozešel s rakouskými Zelenými a svou vlastní stranu na rozdíl od nich dovedl až do parlamentu. Sexistické výpady ze strany předních politiků EU hlásí dvě švédské ministryně a jejich země, která i v důsledku migrace hlásí nejvyšší míru zločinnosti ve sféře „sexuálních útoků“ od roku 2006, na konec příštího léta vyhlašuje první „mužů prostý“ festival, tedy bezpečnou zábavu jen pro ženy. A zatímco americký Kongres kvůli vlně údajného sexuálního násilí mezi osobami známými až rosničkoidními připravuje snad nejrychlejší zákon ve svých dějinách, britské dozorkyně žalují své zaměstnavatele za to, že před nimi vězni otevřeně masturbují, a Amnesty International si na vzorku čtyř tisíc žen přisazuje a tvrdí, že každá pátá se stala obětí „sexuálního útoku“. Na sociálních sítích. Mimochodem, počet žalob kvůli sexuálním útokům „po Weinsteinovi“ vzrostl ve Francii o neuvěřitelných 30 procent. Když se ale měly po celé zemi uskutečnit masové demonstrace obětí, vyšlo jich na výzvu sociálních sítí ve francouzských městech protestovat dohromady necelých patnáct set…

Co je znásilnění

Sexuální chování žen bylo po tisíce let předmětem co nepřísnější regulace. Všechny úspěšné civilizace měnily ženy ve zboží, které muselo být v dokonalém stavu, přičemž způsobů, jak zaručit, že potomstvo bude jen a výhradně svého majitele, bylo rovněž mnoho – Číňané ženám bandážovali nohy, Arabové je (v mnoha případech dodnes) obřezávají, židé nevěrné ženy kamenovali. Zkrátka, všechny alespoň trochu vyspělé kultury zkoušely doslova cokoli, aby zaručily panenství žen před sňatkem a jejich věrnost v něm. Sexuální revoluce ze 60. let minulého století všechny tyto „systémy“ odhodila jako odpad a ženy se ze sexuálního hlediska staly stejně svobodnými jako muži.