Summit sedmi vyspělých ekonomik západního světa plus Japonska na bavorském zámku Elmau proto minulý víkend dopadl podle očekávání – namísto možných řešení naléhavých otázek nabídl podívanou na opatrné politiky, kteří z bezradnosti či strachu učinit rozhodné kroky raději zavírají oči, aby mohli dál setrvat ve své vlastní realitě.

Prezident USA Barack Obama do Garmisch-Partenkirchenu dorazil se snahou alespoň trochu vyžehlitskandál kolem americké Národní bezpečnostní agentury, která si z německé tajné služby udělala děvečkupro všechno a nařídila ji špiclovat i evropské firmy ve prospěch těch amerických. Proto byla německá kancléřka Angela Merkelová nad bavorským pivem a preclíkem pro usmívajícího se Obamu znovu „tou nejbližší partnerkou a přítelkyní“ – nechává si totiž od Washingtonu vše líbit. Pro ostatní Obama přivezl apelstanout „bok po boku proti ruské agresi“. Prý je vše sice nejlepší řešit diplomaticky, ale i proto je třeba, aby EU své sankce proti Rusku ještě přitvrdila. Obamův mluvčí Josh Ernest sice na přímou otázku připustil, že vyhlášení sankcí od některých evropských partnerů vyžaduje větší oběti, než od USA, protože evropské ekonomiky jsou s tou ruskou více integrované než ekonomika americká, ale Evropa Ameriku beztak poslechla. Koncem června prodlouží platnost protiruských sankcí ještě o půl roku a v případě nutnosti je opravdu ještě i přitvrdí, oznámila „nejdražší přítelkyně“ Merkelová jen týden poté, co aktuální statistiky prozradily, že německý vývoz do Ruska v roce 2014 v důsledku sankcí a odvetného ruského embarga poklesl o celých 18 procent, zatímco dovoz z Ruska propadl o sedm procent. Nastal tak historicky největší německý deficit v obchodu s Ruskem, v němž německé podniky přišly asi o sedm miliard eur.

Není ovšem jasné, do jaké míry mluvila kancléřka za celou EU, za Německo nebo jen za sebe. Třeba podle Wilfrieda Scharnagla, jednoho z lídrů bavorské CSU, která je sesterskou stranou kancléřčiny CDU, by „žádný ruský vůdce, ať už car, prezident nebo nějaký jiný lídr, by nemohl nečinně přihlížet, jak Ukrajina spolu s Krymem vstupují do NATO, načež by v Sevastopolu začal velet americký admirál“. Právě anexe Krymu je oficiálně uváděný důvod západních sankcí proti Rusku, ale „my se rádi odvoláváme na mezinárodní právo, když je to pro nás výhodné,“ dodal. A kancléřčin ministr zahraničí, sociální demokrat Frank-Walter Steinmeier před jednáním v Elmau o sankcích nemluvil vůbec, za to prohlásil, že je chybou, když nebyl pozván Vladimir Putin. Jeho účast požadovali mimochodem i demonstranti, před jejichž argumenty a transparenty summit největších demokratů planety chránilo 22 tisíc policistů. 

Jednota EU v otázce postojů k Rusku se mezitím ovšem stává spíš mýtem. Třeba Slovensko další sankce odmítá a míří do projektu nového plynovodu, který do Evropy povede přes Turecko a Řecko, Maďarsko už podpisem dohody o účasti na čínské Hedvábné stezce jako první z Unie zamířilo do zcela jiných sfér a Barack Obama zkoušel v Elmau tlačit na zdárné „vyřešení“ řeckého dluhu, aby měl čím odlákat Athény od miliard čínsko-ruského BRICS a k tomu je přimět zříci se účasti na ruském plynovodu z Turecka. Očividnou snahou USA je vyvíjet další tlak na Rusko i za cenu toho, že by Evropa přišla o ruský plyn, za který nemá náhradu. 

Nesouhlas s dosavadní politikou zaznívá stále hlasitěji i ve Francii. Zatímco její prezident Francois Holland se v Elmau snažil vyhýbat velkým slovům (a tím i jakýmkoli závazkům), skupina francouzských politologů, akademiků a vědců vyzvala svou vládu, aby k Rusku přistupovala nově, na základě objektivních informací a bez tradičních předsudků. Ukrajinská krize podle nich totiž názorně ukazuje, nakolik je strategický francouzský obraz Ruska polarizován, počínaje prostým přebíráním všeho, co z Kremlu zazní, a rusofobií konče. „Démonizace a odsuzování zahnaly veřejné mínění, média i politické a ekonomické elity do intelektuální a strategické slepé uličky,“ konstatuje výzva otištěná v deníku Le Monde. „Nastal čas zříci se klišé vůči Rusku, které by nemělo být vnímáno ani jako chladnokrevné monstrum lačnící po územní expanzi, ani jako jediný zachránce Evropy před liberálními a transatlantickými démony. Lidé, kteří přijímají rozhodnutí, mají mít možnost opírat se o objektivní analýzy a být nezávislí na tlacích různých lobbyistických skupin, jichž v posledních letech výrazně přibývá a stejně tak sílí i jejich vliv na to, jak vnímáme realitu.“