Summit sedmi vyspělých ekonomik západního světa plus Japonska na bavorském zámku Elmau proto minulý víkend dopadl podle očekávání – namísto možných řešení naléhavých otázek nabídl podívanou na opatrné politiky, kteří z bezradnosti či strachu učinit rozhodné kroky raději zavírají oči, aby mohli dál setrvat ve své vlastní realitě.
Prezident USA Barack Obama do Garmisch-Partenkirchenu dorazil se snahou alespoň trochu vyžehlitskandál kolem americké Národní bezpečnostní agentury, která si z německé tajné služby udělala děvečkupro všechno a nařídila ji špiclovat i evropské firmy ve prospěch těch amerických. Proto byla německá kancléřka Angela Merkelová nad bavorským pivem a preclíkem pro usmívajícího se Obamu znovu „tou nejbližší partnerkou a přítelkyní“ – nechává si totiž od Washingtonu vše líbit. Pro ostatní Obama přivezl apelstanout „bok po boku proti ruské agresi“. Prý je vše sice nejlepší řešit diplomaticky, ale i proto je třeba, aby EU své sankce proti Rusku ještě přitvrdila. Obamův mluvčí Josh Ernest sice na přímou otázku připustil, že vyhlášení sankcí od některých evropských partnerů vyžaduje větší oběti, než od USA, protože evropské ekonomiky jsou s tou ruskou více integrované než ekonomika americká, ale Evropa Ameriku beztak poslechla. Koncem června prodlouží platnost protiruských sankcí ještě o půl roku a v případě nutnosti je opravdu ještě i přitvrdí, oznámila „nejdražší přítelkyně“ Merkelová jen týden poté, co aktuální statistiky prozradily, že německý vývoz do Ruska v roce 2014 v důsledku sankcí a odvetného ruského embarga poklesl o celých 18 procent, zatímco dovoz z Ruska propadl o sedm procent. Nastal tak historicky největší německý deficit v obchodu s Ruskem, v němž německé podniky přišly asi o sedm miliard eur.
Není ovšem jasné, do jaké míry mluvila kancléřka za celou EU, za Německo nebo jen za sebe. Třeba podle Wilfrieda Scharnagla, jednoho z lídrů bavorské CSU, která je sesterskou stranou kancléřčiny CDU, by „žádný ruský vůdce, ať už car, prezident nebo nějaký jiný lídr, by nemohl nečinně přihlížet, jak Ukrajina spolu s Krymem vstupují do NATO, načež by v Sevastopolu začal velet americký admirál“. Právě anexe Krymu je oficiálně uváděný důvod západních sankcí proti Rusku, ale „my se rádi odvoláváme na mezinárodní právo, když je to pro nás výhodné,“ dodal. A kancléřčin ministr zahraničí, sociální demokrat Frank-Walter Steinmeier před jednáním v Elmau o sankcích nemluvil vůbec, za to prohlásil, že je chybou, když nebyl pozván Vladimir Putin. Jeho účast požadovali mimochodem i demonstranti, před jejichž argumenty a transparenty summit největších demokratů planety chránilo 22 tisíc policistů.
Jednota EU v otázce postojů k Rusku se mezitím ovšem stává spíš mýtem. Třeba Slovensko další sankce odmítá a míří do projektu nového plynovodu, který do Evropy povede přes Turecko a Řecko, Maďarsko už podpisem dohody o účasti na čínské Hedvábné stezce jako první z Unie zamířilo do zcela jiných sfér a Barack Obama zkoušel v Elmau tlačit na zdárné „vyřešení“ řeckého dluhu, aby měl čím odlákat Athény od miliard čínsko-ruského BRICS a k tomu je přimět zříci se účasti na ruském plynovodu z Turecka. Očividnou snahou USA je vyvíjet další tlak na Rusko i za cenu toho, že by Evropa přišla o ruský plyn, za který nemá náhradu.
Nesouhlas s dosavadní politikou zaznívá stále hlasitěji i ve Francii. Zatímco její prezident Francois Holland se v Elmau snažil vyhýbat velkým slovům (a tím i jakýmkoli závazkům), skupina francouzských politologů, akademiků a vědců vyzvala svou vládu, aby k Rusku přistupovala nově, na základě objektivních informací a bez tradičních předsudků. Ukrajinská krize podle nich totiž názorně ukazuje, nakolik je strategický francouzský obraz Ruska polarizován, počínaje prostým přebíráním všeho, co z Kremlu zazní, a rusofobií konče. „Démonizace a odsuzování zahnaly veřejné mínění, média i politické a ekonomické elity do intelektuální a strategické slepé uličky,“ konstatuje výzva otištěná v deníku Le Monde. „Nastal čas zříci se klišé vůči Rusku, které by nemělo být vnímáno ani jako chladnokrevné monstrum lačnící po územní expanzi, ani jako jediný zachránce Evropy před liberálními a transatlantickými démony. Lidé, kteří přijímají rozhodnutí, mají mít možnost opírat se o objektivní analýzy a být nezávislí na tlacích různých lobbyistických skupin, jichž v posledních letech výrazně přibývá a stejně tak sílí i jejich vliv na to, jak vnímáme realitu.“
Itálie na rozhraní
Italský deník La Stampa v prvním komentáři k summitu podotkl, že Washington spojence pro své protiputinovské strategie v Římě určitě nenajde. Prohloubení sankcí je totiž podle italské vlády jen jedním z aspektů strategického kurzu USA vůči Kremlu, přičemž se zvažují i vojenské kroky: v Británii, která je sama jadernou mocností, už přistály dva americké strategické bombardéry a uvažuje se o tom, že by se v Evropě rozmístily americké rakety středního doletu. „A to vše Itálie odmítá, nechce, aby ukrajinská krize vyprovokovala novou studenou válku nebo ještě něco hroznějšího,“ konstatuje La Stampa.
A právě do Itálie krátce po summitu vyrazil Vladimir Putin; kout železo. Navštívil milánské Expo, kde na něj čekala skupina italských podnikatelů, kteří přišli protestovat kvůli dlužnému asi milionu eur za výstavbu ruského pavilonu. Putin si toho ale nevšímal a využil skutečnosti, že Lombardie je nejbohatší italskou provincií, kterou navíc ovládají Rusku naklonění nacionalisté z Ligy Severu. Kladl důraz na ekonomiku a sankce, kvůli nimž podle něho italským firmám utíkají „miliardy“ z obchodu s Ruskem. Vykresloval přitom italským podnikatelům lákavé obrázky – například společná výroba těžkých dopravních vrtulníků pro těžbu ropy v Arktidě by koncernu Finmeccanica měla do roku 2025 zajistit tři miliardy eur.
Italský premiér Matteo Renzi se naproti snažil si nezavdat – jeho souhlas se sankcemi z Elmau byl přece jen ještě příliš čerstvý – a soustředil se proto raději na politiku, konkrétně Ukrajinu a Libyi, přičemž v prvním případě vyzval Rusko k dodržování minských dohod, zatímco ve druhém ke spolupráci v boji proti terorismu a upevnění koordinace v otázkách Íránu, Sýrie a Libye. Zdůraznil, že obě strany zaujímají různé postoje, ale „v nynější nesnadné situaci je důležité, aby Rusko zůstávalo v prvních řadách“, což podle Le Monde jasně ukazuje aktuálně složité postavení Itálie coby historického partnera Ruska, spojence Ameriky a zakládajícího člena EU. I proto je Itálie považována za jeden ze slabých článků pevné evropské strategie. NěmeckýTagesanzeiger připomíná, že Renzi byl prvním západním státníkem, který loni po anexi Krymu přijel do Moskvy, a dnes je kvůli vcelku přátelským stykům s Putinem pod palbou nejen vnitropolitických protivníků, ale i italského průmyslu, který naopak požaduje realističtější přístup. Itálie je po Německu druhým největším evropským obchodním partnerem Ruska a vzájemný obchod ještě před sankcemi, v roce 2013, dosahoval 49 miliard dolarů, zatímco loni poklesl o 20 procent a letos by se měl snížit o další čtyři miliardy. Vzhledem k pokračující stagnaci italské ekonomiky je to propad citelný, konstatuje list.
Po Renzim měl Putin na programu setkání s papežem Františkem, už druhé za poslední půlrok. Oficiální protokol z jednání vydán nebyl, nicméně italská média si všímala, že papež ruského prezidenta pozdravil německy a podle oficiálních vatikánských zdrojů ho vyzval k serióznímu „velkému úsilí k dosažení míru“ na Ukrajině. „Obě strany se shodly na nutnosti obnovení atmosféry dialogu a na tom, že všechny strany musejí převzat zodpovědnost za naplnění minských dohod,“ citují média oficiálního představitele Vatikánu Federika Lombarda. Tato formulace se významně liší od postojů západních politiků, kteří na summitu G7 veškerou odpovědnost za Minsk 2 svalili výhradně na Rusko. Samotné setkání s papežem tak Putinovi umožnilo ukázat, že se mezinárodní vztahy neutvářejí jen „v elitních klubech nazvaných G7 nebo G20“.
Putin ještě stihl zajet za svým starým přítelem Silviem Berlusconim, jehož poslanci v parlamentu současně předložili návrh na zrušení protiruských sankcí. „Pouhé dva dny poté, co nejmocnější evropští lídři jednotně vystoupili s pokračováním protiruských sankcí přijel Vladimír Putin do Itálie a nedvojsmyslně připomněl, že jednota Evropy proti němu není nijak pevná a pokusy o jeho izolaci přinášejí nejednoznačné výsledky,“ shrnul Putinovu návštěvu Itálie New York Times.
Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: PV
