Jistě se nechceme smát starým a nemocným lidem, nicméně nemůžeme pominout Hillary Clintonovou. O čem svědčí cirkus kolem jejího zdraví? Je její cesta do Bílého domu uzavřena? A jak vidět podezření, že její zdravotní problémy spískal Putin?

Snaha mainstreamových médií hodit vše na „zápal plic“ – a přitom vyhazovat redaktory, kteří si o jejím zdravotním stavu na základě rešerší myslí něco jiného – je hodně křečovitá, ale není nijak překvapivá. Většina amerických médií, respektive jejich majitelů a zadavatelů reklam, od začátku protežovala právě Hillary Clintonovou, a tak – přinejmenším ze setrvačnosti – nemohou rázem přestat a udělat nad ní kříž. Na druhé straně je asi třeba mít na mysli hodnoty, které naše západní společnost vyznává: Upřednostňujeme sílu, energičnost, dravost před bezmocností a chorobami. Těch se možná i štítíme, a proto pohled na Hillary, která – přinejmenším ve srovnání s nabobem a mistrem velkých gest Trumpem – životní silou zrovna nepřekypuje a už skoro rok se z nejasných důvodů vyhýbá přímé konfrontaci s médii, tedy tiskovým konferencím, může v mnoha případech změnit volební preference nebo alespoň sebrat některým jejím voličům chuť jít hlasovat. Zkrátka, Hillary se pro mnohé stává do značné míry nevolitelnou.

Ono bylo dostatečně bizarní, když se manažeři její kampaně před pár týdny rozhodli prokázat její fyzičku tím, že ji nechali v jedné TV šou otevřít sklenici okurek. A Hillary to hravě zvládla! Představte si to – kvalifikací na post v čele supervelmoci že by měla být schopnost otevřít sklenici okurek??? Neuvěřitelné. Je jasné, že se nyní v kampani Demokratické strany hledá viník, který bez ohledu na realitu rozhodl, že budou razit právě Hillary, i když museli její skutečný zdravotní stav znát. A je fakt kouzelné, že mezitím našli toho Putina, co ji otrávil společně s Trumpem. Já nevím. Když Putinovi přišijeme jednu věc, tak to může vypadat závažně. Když mu jich přišijeme pět, začíná to být strašidelné, při deseti zločinech už ale člověk začíná váhat a při stovce zločinů už se jen směje. Teda, přinejmenším my v Česku známe Cimrmana, a tak důvod k smíchu máme. Ostatní národy, které do divadla na Žižkově nechodí, to budou mít s rozpoznáváním reality mnohem těžší.

V posledních týdnech mluvíme o válce v Sýrii jakožto o procesu, kde čím dál více posilují Rusové, bůhví, jestli Američané vůbec něco dostanou a jestli budou mít na něco vliv. Tentokrát nám „do rány“ jde i Eva Filipi, naše velvyslankyně v Sýrii, která jasně říká, že ač se nám to nelíbí, rozhoduje Rusko. A dokonce i Washington Post jasně píše, že válku vyhrál Putin. O čem to svědčí? Je to už definitivní výsledek Obamy, nebo se s tím americký prezident ještě pokusí něco udělat? Co nastane v Sýrii v nejbližších týdnech?

Osobně bych vaši formulaci lehce poopravila: Už i západní média – a nejen zmíněný Washington Post – konečně přiznávají, že jsme v Sýrii prohráli. Ale neprohráli jsme jen s tím neustále skloňovaným Ruskem, ale také s jeho „šíitskou osou“, kterou tvoří také Írán, libanonský Hizballáh, částečně Irák a další síly. Pokud by je Rusko nezískalo na svou stranu – samozřejmě i za cenu mnoha kompromisů – nikdy by se neocitlo v nynější pozici „plejmejkra“. Naopak, v syrském konfliktu by se spolehlivě utopilo jako Američané v Afghánistánu nebo Iráku. A mnohé hlasy, které Rusům předpovídaly krach podobný tomu americkému právě v Iráku a jinde, zřejmě prostě vycházely z předpokladu, že nelze postupovat jinak než po americku. Tedy vnutit všem ostatním svou vůli silou, být alespoň před kamerami svých vlastních televizí za vítěze a přitom tutlat realitu.