Vypovězením jaderné dohody s Íránem poskytl Donald Trump příležitost Izraeli rozpoutat v Sýrii „větší“ válku. Přinejmenším tak s Trumpovým krokem dopředu počítala izraelská simulace z loňského listopadu: „Krize, kterou (Trumpova) administrativa vytvoří s ohledem na chyby v jaderné dohodě, může být využita k prosazení otázek, které jsou pro Izrael naléhavější (především íránský raketový program a íránská přítomnost v Sýrii).“

Izrael považuje íránskou pomoc syrskému režimu za hrozbu, i když taková prohlášení v drtivé většině případů spíš souvisí s izraelským premiérem Benjaminem Netanjahuem a jeho „posedlostí íránskou hrozbou“, s jejímž využíváním se mu už dlouho daří odvracet pozornost od jiných problémů, o jeho vlastních korupčních kauzách nemluvě. I proto nyní Netanjahu poděkoval Trumpovi za vypovězení dohody o kontrole íránského jaderného programu, která prý „ohrožovala mír v regionu i na celém světě“.

V průběhu války Izrael na pozice syrské armády na jejím území zaútočil více než stokrát, vesměs v rámci své podpory teroristům z Al Kajdy a dalším „napojeným“ džihádistům. V únoru izraelské letectvo zaútočilo na základnu T4 u syrského Homsu, uprostřed Sýrie, z níž ruské a íránské ozbrojené síly odporovaly boj syrské armády proti džihádu a Daeši. Syrská protivzdušná obrana tehdy sestřelila přinejmenším jedno z útočících izraelských letadel, a tak se zdálo, že nadchází čas nové mocenské rovnováhy. Klid ale trval jen relativně krátce.

Další nálety a raketové útoky následovaly a v posledních dnech přicházely v rychlém sledu – po útoku z 30. dubna Izrael znovu zaútočil v úterý večer, necelou hodinu poté, co Trump oznámil, že odstupuje od jaderné dohody s Íránem. Dokonce i izraelská média měla ale potíže tento „preventivní útok“ přijatelně obhájit. A v noci na čtvrtek Izrael zaútočil znovu, tentokrát na syrské pozice v oblasti Kunejtry na jihozápadě Sýrie. Syrská armáda odpověděla asi dvacítkou raket, které mířily na izraelské cíle na syrských (a Izraelem anektovaných) Golanských výšinách, přičemž o způsobených ztrátách nebo škodách se zatím mlčí. Podle Izraele to byl útok Íránu, ale Teherán konstatuje, že nemá důvod reagovat na izraelské útoky proti syrským cílům, a tak podle něj na Golany nelétaly rakety íránské, ale syrské. Izrael v každém případě ještě nad ránem odpověděl dalšími sedmi desítkami raket na syrské cíle, z nichž více než polovinu ale (podle ruských zdrojů) zlikvidovala syrská protivzdušná obrana, přičemž Írán mluví až o 70 procentech sestřelených útočících izraelských raket. Ostatní rakety si podle Damašku vyžádaly tři lidské životy. Syrská observatoř pro lidská práva (SOHR) z britského Coventry sice hlásí vyšší počty obětí, ale současně v zásadě potvrzuje sled událostí, který neodpovídá izraelskému výkladu.

Příznačným je, že úterní útok na Sýrii Izrael podnikl v předvečer Netanjahuovy návštěvy v Moskvě, a tak lze předpokládat, že Rusko i kvůli tomu „zadrželo“ případnou syrskou vojenskou odpověď. Středeční izraelský útok tak už nejspíš Netanjahu přímo v Moskvě koncipoval jako gesto, že nebude svému „drahému příteli Putinovi“ dělat poslušného „pudlíka“, což je krajně důležité z hlediska jeho vnitropolitického „ratingu“ i pro image v USA. A následovala syrská raketová odpověď…