Teorie o drtivé vojenské převaze, která postačí k tomu, aby se nějaký stát probombardoval k ovládnutí a následné stabilizaci státu jiného, se v posledních letech – na příkladech amerických/západních agresí do Afghánistánu, Iráku, Libye nebo zprostředkovaně i do Sýrie – zcela jasně ukázala být mylnou. Nově nyní tuto chybu s plným nasazením – a zároveň v plné nahotě – opakuje Saúdská Arábie v Jemenu, a to i přesto, že měla exkluzivitu sledovat marnost amerických agresí takříkajíc z první řady. Zdá se přitom, že si Saúdové ukousli příliš velké sousto: agresi proti Jemenu považují za přímý vlivový střet s šíitským Íránem, a tak se do něj pokládají naplno; k tomu ale navíc s týmž soupeřem vedou nepřímé konflikty v Sýrii, Libanonu, Iráku nebo prostřednictvím USA, přičemž ale nelze zapomínat, že čelí i vnitřní hrozbě v podobě Islámského státu, Al Kajdy nebo nespokojených šíitů.
Čistě teoreticky mají Saúdové pro agresi do Jemenu uchopitelný důvod: takřka nikým neřízený a superchudý stát na jižních hranicích byl baštou šíitských rebelů z hnutí Ansaralláh, své základny tam mají Al Kajda, v poslední době se ke slovu hlásili jihojemenští separatisté a v neposlední řadě byl Jemen vždy takřka vzorovým velkým černým trhem se zbraněmi a drogami. A k tomu navíc platí, že Jemen je (hned po USA) na druhém místě ve světě s největším počtem zbraní mezi obyvatelstvem – to je významný faktor s ohledem na to, že v Jemenu žije asi 27 milionů lidí, tedy jen o pět milionů méně než v Saúdské Arábii. To vše jednotlivě, natož dohromady, mohlo snadno podkopat saúdské vize na regionální dominanci a jakous takous stabilitu regionu (podle Rijádu).
Spojené státy, ve snaze uchovat si na saúdském královském dvoře svůj vliv i po jaderné dohodě s Íránem, brání Saúdy před OSN a jejich agresi do Jemenu plně podporují: posílají do oblasti další vojenské „poradce“, munici i letadla pro tankování ve vzduchu, aby bombardování Jemenu bylo co nejhladší. Pentagon přitom přiznává, že „poradci“ pomáhají s výběrem cílů k bombardování, což je s ohledem na tisíce civilních obětí leteckých útoků důležité konstatování (tím spíš v době, kdy Amnesty International začíná mluvit o páchání válečných zločinů). Nicméně Pentagon trvá na tom, že za jakékoli konkrétní nálety v Jemenu „není odpovědný“, což asi znamená, že i když dodává bomby i létající tankery a vybírá cíle k útokům, mrtví civilisté s tím jaksi vůbec nesouvisejí. (The Intercept zveřejnil působivou fotoesej důsledků agrese).
S každým dalším dnem agrese mají Saúdové větší důvody k nervozitě
Konflikt mezitím eskaluje i vysíláním pozemních jednotek ze Saúdské Arábie a Spojených arabských emirátů, nicméně jediným, kdo z celého vývoje získává, jsou obchodníci se zbraněmi. Jejich radost bývá obvykle ale pro jiné starostí, jak napovídají třeba tisíce kusů amerických zbraní, které byly původně oficiálně dodány irácké armádě a skončily v rukou Islámského státu. Mimochodem, Islámský stát prý má k dispozici i bezpilotníky Made In Israel…
Jinými slovy, s každým dalším dnem agrese mají Saúdové větší a větší důvody k nervozitě. Koneckonců, plošné bombardování Jemenu jim žádnou dlouhodobou výhodu přinést nemůže. Húthijští rebelové z Ansaralláhu, byť početně i z hlediska výzbroje slabší, získávají svou morálkou a „národně osvobozeneckým bojem“ proti agresorovi a jeho domácím loutkám na popularitě a kromě sílící politické podpory dosáhli i značných územních zisků. Útočící letectvo i pozemní jednotky sice aktuálně dobyly jihojemenský Aden, ale je otázkou, zda je to opravdu nějaký zásadní úspěch. Stalo se tak totiž až po zdlouhavých těžkých bojích, při bombardování vlastních spojenců, brutalitě vůči civilistům, ale v především za cenu toho, že se Jemen proměnil v jednu velkou humanitární katastrofu, v níž na dvacet milionů lidí už nemá přístup ani k pitné vodě. Ačkoli dál pokračuje bombardování i přístavu v Hodejdě, přes nějž na sever Jemenu mohla proudit humanitární pomoc, zdá se, že samotné dobytí Adenu nejspíš útočící síly vyčerpalo, neboť bylo oficiálně oznámeno, že se právě toto město stane metropolí Jemenu na příštích pět let. Čili, na ovládnutí skutečného hlavního města San´á teď Saúdům buď už chybí kapacita, nebo se mezinárodní situace nevyvíjí tak, aby bylo možné v ničení Jemenu pokračovat dál a beztrestně. Nebo si ale také mohli uvědomit, že svou taktikou „spálené země“ přišli o sympatie i těch Jemenců, kteří na začátku agrese ještě stáli při loutkové vládě dnes exilového (ne)prezidenta Hádího. Že možná vyhráli bitvu o Aden, ale válku v Jemenu prohráli. Že by se tedy rýsovala možnost mírových jednání? Možná ano, nicméně generál Hádí z exilu si stále ještě klade podmínky, které se v současné situaci zdají být přepychem, který si nikdo nemůže dovolit. Spojené státy, mimochodem, poprvé po sedmi letech z Perského zálivu stahují svou letadlovou loď, čímž "hlasitě" ponechávají své spojence „na holičkách“.
Konflikt mezitím stihl přelít i na saúdské území
Svůj význam má dozajista i skutečnost, že se konflikt mezitím stihl přelít i na saúdské území, především do jižní ropné provincie Nadžrán, kterou obývají převážně šíiti. Podle některých zpráv bojovníci Ansaralláhu, který neustále „do prázdna“ zdůrazňuje ochotu k politickému řešení konfliktu, spolu s jemenskou armádou ostřelují tamní cíle saúdské armády raketami, jsou s to ovládnout vojenské základny i jiné pozice přímo na saúdském území, berou do zajetí zahraniční vojáky, zatímco Rijád šíitskou opozici na jihu bombarduje barelovými bombami, které Západ tolik vyčítá například syrskému režimu. Húthíové jsou ale podle jemenské televize už jen necelé dva kilometry od více než půldruhamilionového Nadžránu, správního střediska stejnojmenné provincie...
A vše má samozřejmě i další možný úhel pohledu, jímž jsou prohlubující se potíže Saúdů s jejich vlastní politikou drastického stlačování cen ropy. Analýza portálu Oil Price totiž nevylučuje, že Saúdové chtěli učinit geniální geopolitický tah, ale ve skutečnosti spáchali ekonomickou a politickou sebevraždu.
Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
