V posledních dvou letech prezident Abdal Fattáh Sísí dělal vše možné i nemožné, aby diverzifikoval vztahy Egypta se světem a zbavil tak Káhiru několik dekád trvající jednostranné závislosti na Spojených státech. Nejviditelněji se tato snaha projevila na sbližování Káhiry a Moskvy, což v uplynulých měsících znovu jen potvrdila například „kauza Mistral“, všeobecné posilování obchodních vztahů (včetně výstavby ruských jaderných elektráren v Egyptě za 26 miliard dolarů) nebo egyptská podpora ruským náletům v Sýrii. Současně jsou ale tyto vztahy dál svým způsobem „tradiční“, neboť sahají i do vojenské oblasti, což samozřejmě – jak ukazuje zkušenost v silně nestabilním regionu – nemusí být vždy jen výhodou, ale potenciálním zdrojem dalších problémů.

Nicméně, je tu i další rozměr diverzifikace, který v úterý přijede do nepříjemně větrné a „zapískované“ Káhiry osobně představit čínský prezident Si Ťin-pching. Egypt má být první zastávkou na jeho cestě po Blízkém východu, během níž navštíví ještě Írán a Saúdskou Arábii. Peking jen pár dní předtím zveřejnil svůj vůbec první poziční dokument o politických vztazích s arabským světem, v němž se na jedné straně obšírně mluví o pevných kulturních a ekonomických vazbách mezi Čínou a Blízkým východem, na straně druhé jasně pak deklaruje snaha tyto vztahy prohlubovat, a to na základě nevměšování do vnitřních záležitostí, respektu ke státní svrchovanosti, rozvoje průmyslové a jiné obchodní spolupráce, kulturní výměny, společného boje proti terorismu nebo jasného konstatování Pekingu, že palestinský stát by měl vzniknout, a to v hranicích z roku 1976 a s Východním Jeruzalémem coby metropolí.