Finský exprezident Martti Ahtisaari v uplynulých dnech vyvolal něco titulků. Prohlásil totiž, že Rusko už před třemi lety, při jednáních o případné mírové dohodě kolem Sýrie, nabízelo možnost, že by Bašár Asad v určité fázi po zahájení skutečných mírových rozhovorů mohl předat moc v zemi a odejít. Ruský velvyslanec při OSN Vitalij Čurkin se zrovna vrátil z Moskvy a „nebylo pochyb, že tento návrh předkládá jménem Kremlu,“ vzpomínal Ahtisaari. Předal ruský návrh zastupitelským misím USA, Francie a Británie při OSN, ale „nic se nestalo, protože mám za to, že byli přesvědčení, že Asad bude svržen během pár týdnů, a tak nemusejí nic dělat.“ (Kreml nyní Ahtisaariho slova popřel s tím, že se „na změnách režimů nepodílí“.)

Nicméně i podle agentury Bloomberg z roku 2012 „Rusko signalizovalo, že nepovažuje pozici prezidenta Bašára Asada za obhajitelnou a pracuje společně s USA na organizovaném předání moci“. Po setkání s francouzským prezidentem Francoisem Hollandem, jedním z předních západních lídrů, kteří požadovali Asadův odchod, Putin prý prohlásil, že Rusko „neinvestuje“ do Asadova setrvání u moci. „Nejsme pro Asada a nejsme ani jeho odpůrci,“ prohlásil 1. června 2012 Putin. „Chceme ale dosáhnout situace, v níž skončí násilí a bude odvrácena skutečná občanská válka.“ Západ nabídku mírového řešení odmítl a o tři roky později válka pokračuje, svět se stačil seznámit s Daešem, s nímž Pentagon počítal už tehdy, mrtvých je pro změnu nepočítaně, Bašár Asad je u moci dál a Evropu zaplavují stovky tisíc uprchlíků z tamního konfliktu.

Střih. Libye. Na počátku letošního roku se do médií dostaly – americkou generalitou potvrzené -- materiály, podle nichž byl Muammar Kaddáfí už v březnu 2011 ochotný odstoupit z čela země a uvolnit prostor prozatímní vládě, ale měl dvě podmínky. Za prvé chtěl, aby libyjské ozbrojené síly i po jeho odchodu zůstaly netknuté a mohly tak bojovat proti Al Kajdě. Za druhé chtěl, aby měl zaručený volný odchod a aby proti němu a jeho blízkým byly zrušeny všechny sankce. Hillary Clintonová to na rozdíl od generálů odmítla. O čtyři roky později je očividné, že válka Libyi rozložila, oblastí se šíří Daeš a přes někdejší libyjské území proudí do Evropy stovky tisíc uprchlíků ze subsaharské Afriky. Kaddáfí to ostatně v rozhovoru pro France 24 předvídal právě už v březnu 2011: „Miliony černochů mohou přijít ke Středozemnímu moři, aby přešli do Francie a Itálie, přičemž Libye hraje roli v bezpečnosti Středomoří.“ A jeho syn Sáif, který dnes čeká na popravu, ve stejném rozhovoru dodal: „Libye se může stát Somálskem severní Afriky, Středomoří. Uvidíte piráty na Sicílii, na Krétě, na Lampeduse. Uvidíte miliony ilegálních imigrantů. A vzápětí přijde teror.“

Střih. Irák. Podle britského The Guardian Saddám Husajn už v roce 2003 nabídl, že vpustí do země mezinárodní zbrojní inspektory a dokonce i americké vojáky, aby pátrali po zakázaných zbraních, a k tomu navrch ještě uspořádá nové volby. Bushova administrativa vše odmítla. K tomu Saddám navíc navrhl, že pokojně odstoupí z čela země, výměnou za miliardu dolarů, což vyplynulo ze záznamu rozhovoru, který v únoru 2003 vedli George W. Bush a tehdejší španělský premiér José Maria Aznar. A Bush podle záznamů (taky ZDE nebo ZDE) Aznarovi řekl, že ať už Saddám v Iráku je nebo není, „my budeme v Bagdádu do konce března“.

Susan Lindauerová, která v té době působila jako „styčný důstojník“ s iráckou ambasádou při OSN, upřesňuje: „Je pravda, že se Saddámovi zoufalí pobočníci chtěli už před invazí stáhnout do vily v Tikrítu, ale sám Saddám nikdy nepožadoval žádnou miliardu dolarů. Řekl si jen o soukromý prapor Irácké národní gardy, srovnatelný s jednotkou tajné služby kolem prezidenta Clintona, který by ho střežil na odpočinku. Vím to přesně, protože jsem osobně byla v kontaktu s iráckým velvyslanectvím při OSN v New Yorku a předávala jsem tuto zprávu do Washingtonu a Valnému shromáždění OSN a Radě bezpečnosti OSN. Kofi Annan (tehdejší šéf OSN, pozn.red.) o Saddámovu návrhu věděl. A také španělský premiér Aznar. Tyto historické detaily byly ale vyloučeny z učebnic dějepisu ve chvíli, kdy mne George Bush nařídil zatknout na základě Vlasteneckého zákona coby „iráckou agentku“ – byla to politická fraška bez jakéhokoli důkazu, s výjimkou mého protiválečného aktivismu a varováním, že válka v Iráku žádné zbraně hromadního ničení neodhalí, rozpoutá ale násilné a krvavé povstání a pomůže Íránu stát se regionální mocností. V roce 2007 senátní výbor pro tajné služby má varování z ledna 2003 podpořil s tím, že to byla jedna z mála světlých míst v předválečné produkci zpravodajských informací. V roce 2005 a poté ještě v roce 2008 jsem byla označena za „duševně neschopnou stanout před soudem“ a hrozilo mi „vězení až na 10 let“, a to s cílem utajit realitu zpravodajských informací před válkou.“