Před více než šesti lety izraelské komando zaútočilo na tureckou humanitární loď Mavi Marmara směřující do pásma Gazy a na její palubě zabilo deset aktivistů, včetně jednoho občana USA. Vztahy mezi oběma tradičními spojenci tehdy propadly snad až pod bod mrazu a Turecko s Izraelem přerušilo většinu obchodních a vojenských vazeb. Do té doby přitom ozbrojené síly obou zemí pravidelně prováděly společné manévry, tajné služby si měnily informace a vzájemný obchod kvetl.

Turecko se svými neoosmanskými ambicemi, politikou v syrské válce orientovanou na podporu Daeše nebo kajdistické Fronty al Nusrá, cíleným sestřelením ruské stíhačky nebo vydíráním EU v rámci migrační krize v posledních měsících dostávalo do čím dál větší mezinárodní izolace. Už delší dobu se proto spekulovalo, jak chce prezident Recep Erdogan z této situace „vybruslit“. Izrael pro změnu potřeboval opětovné sblížení s Tureckem coby protiváhu sílícímu regionálnímu vlivu Íránu, přičemž Ankara situaci už delší dobu vnímala stejně, až se najednou v týdnu začaly objevovat zprávy o chystané normalizaci oboustranných vztahů. Bylo to spíš jen oficiální potvrzení neoficiálního stavu, neboť Turecko i Izrael už dlouho spojoval například černý obchod s ropou, kterou Daeš kradl v iráckém Kurdistánu a přes turecké přístavy prodával do Izraele, nebo společný vstřícný pohled na Daeš a další sunnitské teroristy v Sýrii.

Nová dohoda o normalizaci vztahů předpokládá, že Turecko vyplatí pozůstalým po obětech z Mavi Marmara 20 milionů dolarů odškodného, za což izraelská opozice dopředu premiéra Benjamina Netanjahua obvinila, že „zašel příliš daleko“. K tomu Turecko vyšle nákladní loď s 10 tisíci tunami humanitární pomoci pro pásmo Gazy a Turecko výměnou vzdá práva žalovat Izrael za akce jeho vojáků. Izraelská námořní blokáda Gazy, kolem níž Izrael už začal stavět vysokou zeď, bude podle dohody pokračovat, ale dodávky pomoci Gazy prostřednictvím izraelských přístavů prý budou pokračovat.

Turecko si od masakru na Mavi Marmara kladlo tři podmínky pro normalizaci vztahů: odškodné pro pozůstalé, oficiální omluvu a zrušení blokády pásma Gazy. Dohoda ve finále blokádu akceptuje, čili Recep Erdogan ustoupil. Přiznání porážky je větší o symboliku – Turecko sice bude smět dodávat humanitární pomoc Gaze, ale jen do izraelského přístavu Ašdod, kam byla eskortována i flotila Mavi Marmara. Právě tam také izraelské úřady zabavily techniku a majetek účastníků plavby, a jak připomíná Richard Silverstein na Tikkun Olam, Ankara tak nyní souhlasila přesně s těmi podmínkami, s nimiž Mavi Marmara chtěla skoncovat. Je to paradox o to větší, že veškeré projekty, které Turecko v Gaze zafinancuje, budou beztak zničeny při příští izraelské agresi, stejně jako se to stalo třeba s projektem na obnovení přístavu v Gaze, který platili Holanďané a Francouzi.

Podle prvních zpráv o normalizaci vztahů mezi oběma zeměmi Turecko za všechny tyto ústupky mělo získat přístup k Leviathanu, obřímu nalezišti zemního plynu u pobřeží Izraele, Libanonu i Gazy, nicméně podle Izraele jsou to úvahy, stejně jako úvahy týkající se plynovodu mezi Izraelem a Tureckem, zatím předčasné. K tomu si Erdogan ale v neděli telefonoval s šéfem palestinské „protektorátní“ samosprávy Mahmúdem Abbásem, aby mu vysvětlil, že normalizace vztahů „zlepší humanitární situaci v pásmu Gazy“, a přijal v Istanbulu i šéfa Hamasu Chálida Mišála, aby mu nějakým způsobem vysvětlil, proč Turecko, nejsilnější islámský stát ve Středomoří, ve jménu svých vyšších zájmů zrazuje další muslimy a nechá jeho hnutí na holičkách. V této souvislosti prý Turecko Izraeli slíbilo, že „ukončí“ veškeré vojenské aktivity Hamasu na svém území, zatímco politickou činnost ponechá nadále bez překážek, ale to jsou jen spekulace.