Skutečností ale je, že se na mě s otázkou "koho volit" obrací řada lidí, jak mí přátelé, tak ti, o jejichž existenci jsem až do chvíle, kdy jsem otevřel e-mail, vůbec nevěděl.

Nemohu udělovat rady a doporučení. Mohu jen trochu "odhalit", jak k výběru pro mne volitelného kandidáta přistupuji já.

Je mnoho kriterií, a je mnoho odpovědí. Začnu s těmi obecnými.

Členství v KSČ:

Nepatřím k těm, kteří by každého bývalého komunistu věšeli na lucernu, nebo jej apriori zatracovali a uvrhovali do věčného ohně. Necítím, že k tomu mám právo. Kdysi jsem to napsal v jednom svém článku, necítím, že mám nějaké morální posvěcení z vyšších míst k tomu, abych vynášel zatracující rozsudky a jedna věc, která mi u nás vadí je, že se dnes za morální autoritu vyhlašuje kde kdo. Od mých indiánských přátel jsem se naučil jedné moudrosti: k tomu, abys někoho odsoudil, měl bys napřed ujít tisíc mil v jeho mokasínách. Cením si lidí, kteří nikdy nepodlehli nátlaku a nikdy se nezkompromitovali členstvím ve zločinné organizaci, ani přes nátlak nebo pokušení přijmout nabízené výhody. Nemám k tomu souzení právo zejména proto, že jsem jako emigrant byl, takzvaně i doslova, "za vodou" a nikdy jsem nebyl zkoušen tak, jako mí spoluobčané tady doma. Bylo by ode mě pokrytecké se dnes tvářit jako arbitr morálky a mravnosti a šmahem všechny zavrhovat. Tady ale má tolerance končí. To, co jsem právě napsal, se podle mého vlastního názoru nevztahuje na ty, kdo se uchází o úřad, který by měl být obsazen někým, kdo ve zmiňované zkoušce, kterou prošla velká většina občanů, obstál. Bývalého komunistu mohu tolerovat, některé z nich dokonce počítám mezi své přátele, ale do žádného veřejného politického úřadu nebo postu bych je nevolil, natož do postu nejvyššího.

Členství v politické straně nebo nominace politickou stranou:

Úřad prezidenta je navýsost politický. Dokázal bych se v krajním případě smířit s někým, kdo má jiné politické názory než já. Prezident konec konců nemá příliš mnoho pravomocí a je iluzí se domnívat, že kdokoliv se stane prezidentem, může a bude "kormidlovat loď státu" libovolným směrem. Pracoval jsem několik let v těsné blízkosti prezidenta a vím, že něco takového není možné. Vím ale též, že takové chvíle, kdy se prezident tím kormidelníkem ze dne na den stane, mohou nastat a čaqs od času nastávají. Jsou to chvíle politických krizí, chvíle, kdy vše závisí na prezidentově rozhodnutí, které musí být rychlé, politicky přijatelné, ústavně konformní a správné. Musí to ale být jeho rozhodnutí a posledním kritériem, kterým by se měl prezident v takovém okamžiku řídit, je to, jestli jeho rozhodnutí je nebo není populární. Neumím si představit, jak takové okamžiky může zvládat někdo, kdo řemeslo zvané politika ovládá asi tak, jako já klavír. Tvrzení, že tato země potřebuje "nepolitického prezidenta" je nebezpečná demagogie. Nepolitický prezident je obdobou "dělnického ředitele" - není a nemůže být nepolitický, může ale být - a téměř jistě bude - nekvalifikovaným člověkem v pozici, na kterou není připraven.