Viděl jsem množství pomníků a množství vzpomínkových slavností. Většinou v Americe. Jsou podobné těm ruským, protože jestli se Rusové a Američané něčím vzájemně podobají, pak je to cosi pro nás neznámého, nebo vysmívaného a v poslední době též často podezřelého.

Vlastenectví, úcta ke státním symbolům a úcta k památce lidí, kteří za svou vlast položili své životy.

Přijedete-li někdy do Washingtonu, projděte se kolem Lincolnova památníku. Podívejte se na památníky padlých amerických vojáků. Podívejte se na Národní hřbitov v Arligtonu, pečlivě a pietně udržovaný. Je to velké město mrtvých, ale je to i místo, které žije, je plné živých Američanů, kteří vzdávají úctu svým hrdinům, vojákům a veteránům.   

Navštivte památník padlých ve Vietnamské válce. Uvidíte tam, jak svou úctu k padlým Američanům vzdávají i tehdejší či dnešní odpůrci té války, protože ti padlí vojáci nebyli jejími původci, byli jejími obětmi. Ani politické a názorové rozdíly, bez ohledu na to, co si o důvodech té války myslí, nemohou žádného Američana přinutit jejich památku znevažovat.

A uvidíte množství květin, které na památníky kladou prostí Američané, uvidíte stovky, turistů, kteří   při návštěvě hlavního města své země neopomenou navštívit památníky a vzdát úctu těm, kteří jsou tam vzpomínáni.  Podívejte se na památník Druhé světové války a přečtěte si, co je do jeho kamenů vytesáno: