Muslimové mně nikdy nevadili, i když jsem žil v zemích a ve městech, kde jich bylo hodně a i když jsem s některými pracoval, i když jsem měl muslimské sousedy, se kterými jsem měl korektní a přátelské vztahy.

Nechci ale změnit charakter České republiky, nechci, aby se z ní stal islámský stát.

Nechci, aby měli muslimové nadstandardní výhody, nechci, aby se měnily naše zákony, jídelníčky v naši školách a rozhodně nechci, aby u nás platilo právo Šaría, které již bylo, nebo je uplatněno v Británii, v Kanadě, v Australii a jinde. V záležitostech v jurisdikci rodinných soudů mezi muslimy, je uplatňováno právo Šaría a rozhoduje nikoliv soudce, ale arbitr, imám. Žena se sice "může odvolat" k soudu v případě, že nesouhlasí s jeho rozhodnutím, ale co ji potom čeká v muslimské komunitě, víme z případů v Německu a jinde v Evropě.

Každý právník ví, co znamená mít v jedné zemi dva právní systémy, a to ani nemluvím o tom, že jeden z nich je importem ze sedmého století.

Ale to přesně muslimové chtějí tam, kde jich je dostatečné množství. A západní státy a vlády jim ustupují.