První věc, která se musí příjemcům informací (čtenářům, divákům, posluchačům) neustále zdůrazňovat, je, že při průměrné mzdě, průměrném platu, příjmu, majetku a podobně se v EU vychází z mediánového, nikoliv z aritmetického průměru. Ukážeme na příkladu. Mějme 10 lidí, z nichž pět má měsíčně 19 000 Kč hrubého, čtyři mají 21 000 měsíčně a jeden výjimečných 250 000. Aritmetický průměr (sečtením platů a vydělení součtu jejich počtem, tedy deseti) vyjde aritmetický průměr ve výši 42 900 Kč hrubého. Mediánový průměr nám ale říká, že 50 % lidí bere více a 50 % lidí méně než je mediánový průměr. Ve výše zmíněném případě je mediánovým průměrem 20 000 Kč. Značný rozdíl, že?

No a co pak říci na informaci pocházející z Českého statistického úřadu, že střední průměrná mediánová hodnota mzdy (platu) ve 3. kvartálu 2016 dosahovala 27 220 Kč, když to neznamená, že by 50 % zaměstnanců mělo více a 50 % zaměstnanců méně než činí mediánová mzda? ČSÚ totiž obdařuje veřejnost též poznámkou, že „zhruba dvě třetiny zaměstnanců mají mzdu nižší, než je celostátní průměr“, tedy že 27 220 není mediánový průměr hrubé výše platu (mzdy) za 3. kvartál 2016! Vysvětlení spočívá v tom, že pro výpočet jsou brány náklady na zaměstnance a ne jejich hrubé mzdy (platy), které nemá statistický úřad celostátně k dispozici. Jestliže je to podle metodiky EU přípustné, pak jsou všechny mediánové průměrné mzdy i v dalších státech EU zavádějící. České žurnalisty to neruší, cifry z ciziny vydávají za průměrné platy, hlavně že jsou o hodně vyšší.

Srovnání mezi státy není jednoduchou věcí, průzkum ve 20 státech eurozóny z let 2011 až 2014 byl vztažen k ročnímu hrubému příjmu domácnosti coby jednotce, tj. k lidem, kteří ji tvoří, libo zda jeden člověk (svobodný, rozvedený) nebo více lidí, například rodiče, děti, prarodiče. Není to tedy souhrn pouze jejich platů a mezd, nýbrž i důchodů a všech jiných příjmů. Na dílčích výsledcích demonstrujme, jak je nezbytná správná interpretace žurnalisty, aby obyvatelstvo z toho nebylo zmateno.