Tomáš Krystlík: Brexit z jiného úhlu pohledu

2. 7. 2016 17:00

To, že Britové hlasovali o pro výstup země z EU, je důsledek politického diletantismu Davida Camerona, který, aby zabránil odlivu voličů své strany a jejich přebíhání ke konkurenci, navnadil elektorát své strany slibem uspořádání referenda o setrvání Velké Británie v EU. Předtím podobně riskoval vypsáním referenda o secesi Skotska, kde mu ale velký risk vyšel – Skotové se neodtrhli.

Tomáš Krystlík: Brexit z jiného úhlu pohledu
Foto: archiv tan
Popisek: Brexit

Brexit ovlivnilo několik věcí. Analýza věkového profilu hlasujících ukázala, že pro brexit hlasovali hlavně staří lidé, což má souvislost s tradičním britským protiněmectvím, byť s každou další generací slábne (proti brexitu byli hlavně mladí lidé do 25 let) a který existuje navzdory tomu, že královna Viktorie byla čistá Němka a manžel nynější královny Alžběty je Němec.

Britský resentiment proti Němcům drží sdělovací prostředky pod pokličkou. Posuďte sami, proč. Již 24. 8. 1895 se v londýnském týdeníku Saturday Review psalo: „Hlavní náš konkurent v obchodu a námořní přepravě není dnes Francie, nýbrž Německo. Ve válce s Německem bychom vyhráli vše a neztratili nic.“ Dva roky poté, 11. 9. 1897 stejné periodikum nezakrytě píše „Germaniam esse delendam“, což je parafráze latinského úsloví o Kartágu: „Německo musí být zničeno“. V roce 1905 první lord admirality John Fisher požaduje od krále Edwarda IV. sto tisíc vojáků, kteří by se měli vylodit na pomořanském pobřeží, aby odtud táhli na Berlín. Příjmy z německého exportu v roce 1910 dosáhly částky 1,045 miliardy britských liber, z britského jen o málo více: 1,075 miliardy, rozdíl tedy činil 3 % – to vše za pouhé necelé čtyři desetiletí existence německého státu! Britský ministr války Richard Burdon prohlásil 3. 8. 1911 o Německu: „Taková země a její lid mohou být vyřazeni ze soutěžení kulturního lidstva jen špionáží a násilím.“ Churchill v roce 1919 v interview pro London Times: „Začne-li Německo v příštích padesáti letech mezinárodně obchodovat, tak jsme válčili zbytečně.“ A nakonec z doby ne tak dávné: 16. 9. 1989 (!) psal britský Sunday Correspondent: „Nevstoupili jsme v roce 1939 do války, abychom Německo zachránili od Hitlera nebo židy před Osvětimí nebo kontinent před fašismem. Jako v roce 1914 jsme vstoupili do války z neméně ušlechtilého důvodu, že nemůžeme akceptovat německou nadvládu v Evropě.“

Silné postavení Německa v EU a antiněmctví bylo tedy jedním důvodem, proč Britové hlasovali pro brexit. Co na tom, že čelné německé postavení v EU je dáno hlavně výší odvodů do společné pokladny? Rozhodnutí elektorátu nebývají racionální. Paradoxní je, že po vystoupení Británie se vliv Německa v EU neoslabí, nýbrž nutně posílí. To si hlasovavší pro brexit již představit nedokázali.

Dalším důvodem pro výstup z EU byly obavy elektorátu z přílivu migrantů a z nákladů na jim vyplácené sociální dávky. Jenže ne migrantům ze zemí třetího světa, nýbrž přistěhovalcům ze zemí EU, což prozradily bezprostředně po referendu nenávistné útoky zaměřené zejména proti polským kulturním zařízením a prodejnám ve Velké Británii. Pro Evropu bylo velkým překvapením, kteří migranti vlastně příznivcům brexitu vadí.

Britský ministr financí již oznámil nezbytnost zvýšit daně, hrozí odtržení Skotska, Severního Irska, možná dokonce i Gibraltaru a Londýna. Na obzoru se možná rýsuje i geopolitické nebezpečí pro Evropu, pokud se britští politici budou i mimo EU cítit ohroženi domnělou nebo skutečnou nadvládou Německa v kontinentální Evropě. Británie se totiž může snažit najít spojence, který by jí pomohl onu převahu Německa eliminovat nebo ji zadržovat. A takovým partnerem se přímo nabízí být Ruská federace.

Se strategií eliminace vlivu Německa mají britské vlády zkušenosti a to nejen Chamberlainova, nýbrž hlavně Churchillova, která se snažila všemi prostředky vehnat USA do vzniklé evropské války a Německo do války s SSSR Churchill hlavně tím, že veřejnosti a USA záměrně zamlčel, že odmítl cca dvě desítky německých pro Británii schůdných návrhů na uzavření míru. Spojené státy se nesměly o Hitlerových mírových nabídkách nic dovědět, protože se dalo předvídat, že by Británii donutily za nabízených podmínek mírové smlouvy k jejímu podepsání. To Churchill nechtěl. Hodlal se zbavit německého vlivu v Evropě, zničit německý stát válečným konfliktem s SSSR a s USA.

Kromě toho by se odtržením Gibraltaru (96 % hlasů proti brexitu) mohla zlikvidovat hráz Západu proti možnému pronikání ruského válečného loďstva v době krize do Atlantiku, pokud by Rusko získalo někde na pobřeží Středozemního moře přístav pro válečné účely, například v Sýrii. Zde se vynořuje i další příčina, zatím ve formě hypotézy, že politici a politická uskupení požadující vystoupení země z EU byli financováni z Moskvy obdobně, jak se před nedávnem prokázalo u francouzské Front National Mariny Le Penové. Cílem je oslabit EU a Západ.

Většina obyvatel Česka je podle různých internetových anket pro obdobný výstup své země z EU. Ti, co si tak přejí, zapomínají však na několik „maličkostí“. Nechme zaznít nedávná slova Miloše Zemana z 29. 6. v Pelhřimově: „Evropskou unii určitě neopustí země, které dostávají dotace. To by byli blázni. Česká republika dostává zhruba 200 miliard dotací, což je pětina státního rozpočtu. Ti, kteří do evropského rozpočtu doplácejí, se trhnout mohou.“ V tom má prezident naprostou pravdu. Všem, kteří si přejí, aby ČR vystoupila z EU, je nutné též připomenout, že Velká Británie brexit, byť se ztrátami, zřejmě ekonomicky přežije, kdežto ČR by se pravděpodobně hospodářsky zhroutila. Do EU směřuje kolem 85 % českého vývozu. Dotace z EU významně převyšují české odvody do EU. Téměř jisté zvýšení daňového zatížení by konkurenceschopnosti vyváženého českého zboží určitě neprospělo. I kdyby nebyla mezi ČR a EU nastolena cla, tak loňské zkušenosti z namátkových kontrol osob na rakousko–bavorské hranici ukázaly, že při přepravě přes takovou hranici dochází k významnému zpoždění. Že by čeští subdodavatelé dílů pro západoevropské výrobce aut za stavu, kdy automobilky mají skladové zásoby jen na několik minut výroby, byli i pak se svými díly spolehlivě včas na místě, je iluzorní. Ne, že by se to nedalo splnit, ale vzrostly by přepravní náklady vlivem prostojů na hranicích zakalkulovaných do cen, které by se promítly i do ceny exportovaného zboží. Z Česka by se postupně, vlivem administrativního ztížení exportu i importu, vytratily i montovny a nic jiného pořádného, tj. v EU kvalitativně a současně cenově konkurenceschopného, tedy prodejného, Češi vyrábět neumějí. Kdo s tím nesouhlasí, nechť si zodpoví otázku, proč se v Česku tolik finálních výrobků se montuje z dovážených dílů a nevyrábí se naopak z většiny dílů domácích. Příklad: Škoda Auto. Hodně českých subdodavatelů odpadlo buď pro nedodržování kvality, nebo dodacích termínů. Dokonce Češi nejsou dnes schopni obstát ani v pěstování brambor, v produkci vepřového masa, což bylo pověstnou doménou zemědělství českých zemí.

Pokud čeští politici nebudou mít rozum, může se stát, že ČR EU opustí a to ze stejného důvodu jako Britové: kvůli českému resentimentu vůči Němcům. Česká protiněmecká nenávist, případně strach z jejich možné nadvlády, je ještě starší než britská. O nevraživosti česky mluvících vůči německy mluvícím v českých zemích jako první referoval Bernard Bolzano v roce 1816. Božena Němcová v roce 1850 napsala, že Němci českých zemí by měli být vyhnáni za hranice, kam patří, aby se nemohli obohacovat na úkor Čechů. V úřední zprávě z Prahy z ledna 1851 ministru vnitra Alexanderu von Bach se popisovalo: „Rok 1848 způsobil, že se z mnoha jinak hodných a rozumných lidí stali blázni… Fixní idea těchto nemocných spočívá v tom, že Češi jsou vlastně opravdovými pány a vlastníky země; Němci naproti tomu pouze přivandrovalci, vetřelci a kolonisté, kteří se musí ve všem přizpůsobit a podrobit původním obyvatelům, tedy pánům v zemi; rovnoprávnost mezi Čechy a Němci nemůže tedy vůbec existovat, neboť Němci nemají vůbec žádná svoje vlastní práva… Jestliže se Němci Čechům nepodrobí, pak se musí vyhnat pryč ze země a pobít, neboť jen Češi sami mohou a smějí vládnout v této zemi.“

Za přibližně jedno století se Čechům přání vyplnilo: českoslovenští Němci byli Čechy o veškerý majetek okradeni a vyhnáni. Resentiment proti Němcům promítající se do nenávisti proti německé kancléřce a do obav ze ztráty národní samostatnosti pod německým panstvím je dosud v české společnosti, soudě podle výsledků anket, silněji zastoupen než v britské, takže by stačilo jen uplatnit populismus a s trochou charismatu zaútočit na pudy českého elektorátu. Vystoupení ČR z EU by pak vmžiku bylo spolehlivě zaručeno.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

autor: PV

Bety.cz - magazín nejen pro mámy - horoskopy, recepty, diskuse, soutěže

Bety.cz TESTOVÁNÍ - Testujte s námi nové produkty či služby a o své názory a doporučení se podělte s ostatními čtenářkami Bety.cz.

Prostřeno.cz - recepty on-line - vaření, recepty, gastronomie

reklama
Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Štěpán Křeček: Saudi Aramco se blíží k hodnotě dvou bilionů dolarů

14:57 Štěpán Křeček: Saudi Aramco se blíží k hodnotě dvou bilionů dolarů

„Vzhledem k aktuálnímu vývoji na trzích se hodnota ropné společnosti Saudi Aramco pohybuje kolem úro…