Brexit ovlivnilo několik věcí. Analýza věkového profilu hlasujících ukázala, že pro brexit hlasovali hlavně staří lidé, což má souvislost s tradičním britským protiněmectvím, byť s každou další generací slábne (proti brexitu byli hlavně mladí lidé do 25 let) a který existuje navzdory tomu, že královna Viktorie byla čistá Němka a manžel nynější královny Alžběty je Němec.

Britský resentiment proti Němcům drží sdělovací prostředky pod pokličkou. Posuďte sami, proč. Již 24. 8. 1895 se v londýnském týdeníku Saturday Review psalo: „Hlavní náš konkurent v obchodu a námořní přepravě není dnes Francie, nýbrž Německo. Ve válce s Německem bychom vyhráli vše a neztratili nic.“ Dva roky poté, 11. 9. 1897 stejné periodikum nezakrytě píše „Germaniam esse delendam“, což je parafráze latinského úsloví o Kartágu: „Německo musí být zničeno“. V roce 1905 první lord admirality John Fisher požaduje od krále Edwarda IV. sto tisíc vojáků, kteří by se měli vylodit na pomořanském pobřeží, aby odtud táhli na Berlín. Příjmy z německého exportu v roce 1910 dosáhly částky 1,045 miliardy britských liber, z britského jen o málo více: 1,075 miliardy, rozdíl tedy činil 3 % – to vše za pouhé necelé čtyři desetiletí existence německého státu! Britský ministr války Richard Burdon prohlásil 3. 8. 1911 o Německu: „Taková země a její lid mohou být vyřazeni ze soutěžení kulturního lidstva jen špionáží a násilím.“ Churchill v roce 1919 v interview pro London Times: „Začne-li Německo v příštích padesáti letech mezinárodně obchodovat, tak jsme válčili zbytečně.“ A nakonec z doby ne tak dávné: 16. 9. 1989 (!) psal britský Sunday Correspondent: „Nevstoupili jsme v roce 1939 do války, abychom Německo zachránili od Hitlera nebo židy před Osvětimí nebo kontinent před fašismem. Jako v roce 1914 jsme vstoupili do války z neméně ušlechtilého důvodu, že nemůžeme akceptovat německou nadvládu v Evropě.“

Silné postavení Německa v EU a antiněmctví bylo tedy jedním důvodem, proč Britové hlasovali pro brexit. Co na tom, že čelné německé postavení v EU je dáno hlavně výší odvodů do společné pokladny? Rozhodnutí elektorátu nebývají racionální. Paradoxní je, že po vystoupení Británie se vliv Německa v EU neoslabí, nýbrž nutně posílí. To si hlasovavší pro brexit již představit nedokázali.