Tomáš Krystlík: Jak si Češi nedovedou vládnout, pendlerství jako příklad

08.04.2020 20:10

Existuje množství událostí a faktů, na kterých to lze demonstrovat, ale snadno to lze ukázat na opatřeních státu vůči pendlerství.

Tomáš Krystlík: Jak si Češi nedovedou vládnout, pendlerství jako příklad
Foto: Youtube.com
Popisek: Česko-německý spisovatel a žurnalista Tomáš Krystlík, autor množství článků a esejí, zaměřených na otázky československých dějin, česko-německých vztahů a vysídlení německého obyvatelstva ze Sudet po druhé světové válce

Ty následovaly v tomto sledu. Zaměstnaní do 50 km za hranicí v Německu a v Rakousku smějí, na rozdíl od běžných rezidentů ČR, kterým se to zakazuje, každý den přes hranice za prací. Nikdo z vlády ale nestanovil, jak to bude s pendlery, jejichž pracoviště, zejména v Sasku, se vlivem uzavření většiny přechodů vzdálí od hraničního přechodu dále než oněch povolených 50 km. To bylo přenecháno úvaze českých policajtů a vojáků na hranici. Během 48 h se původní rozhodnutí vlády změnilo s tím, že pracoviště pendlera může být až 100 km za hranicí, ale ani pak nebylo stanoveno, jak se má oněch 100 km pojmout - od otevřeného hraničního přechodu, od nejbližší hraniční čáry vzdušnou čarou nebo po silnici? Dalším opatřením české vlády po určitém čase bylo, že vzdálenost pracoviště od hranice není vůbec rozhodující a může být libovolná. Jaký to báječný důkaz o nanejvýš konzistentních a promyšlených krocích české vlády, že!

Nařízená povinnost nosit po celém státě všude mimo byt roušky, šátky, šály a podobně mělo celkem lehce předvídatelný vedlejší efekt. České obyvatelstvo to vzalo jako opatření, které účinně eliminuje (!) infekci COVID 19. Této představě se vláda nebránila, protože to byla přece její geniální myšlenka navíc stmelující celý národ! Celostátním nařízením povinnosti nosit zakrytý nos a ústa předstihla ČR všechny země světa! Následkem této mylné představy padl po relativně krátkém časovém údobí na české obyvatelstvo strach, že když v Rakousku a Německu nic takového nařízeno není, tak pendleři je určitě zabijí přivlečeným coronavirem zpoza hranic. Podpořeno to bylo i českou závistí typu, „když soused má kozu“, rozuměj: dobře placené zaměstnání za hranicí, „a já ji nemám, tak ať mu chcípne“, rozuměj: ať stát mu ono vydělávání z moci úřední zarazí. Krajští hejtmané se začali u vlády dožadovat zákazu pendlerství. Vláda, naslouchajíc hlasu lidu, se rozhodla s ním rázně zatočit a zdůvodnila to tím, že pendleři houfně zavlékají nákazu coronavirem z ciziny do ČR. Pravda to nebyla, protože Roman Prymula v DVTV 6. 4. řekl, že „se pár takových případů mezi pendlery vyskytlo“. Pár případů, nejednalo se tedy o nějaké významnější ohrožení!

V této souvislosti se musíme ptát. A co řidiči nákladní dopravy jezdící bez jakýchkoli omezení po celé EU – ti coronavir do ČR nezavlékají? To je přece přeci stejně geniální nebo hloupá představa (vyberte si ad libitum) jako vládou prosazený nesmysl, že restaurace budou zavřeny (tedy ne třeba otevřeny do 15 h, aby obyvatelstvo se dostalo alespoň jednou denně k teplému jídlu) a současně zůstanou závodní jídelny otevřeny. Ani pozdější kompletní uzavření všech stravovacích zařízení v Rakousku a Německu nepřinutilo českou vládu zavřít závodní jídelny. V nich se podle českých vládních myslitelů coronavir prostě nešíří a řidiči mezinárodní nákladní dopravy vir do Česka nezavlékají!

Pendlerství se technicky zarazilo vládním nařízením, že pendleři budou povinni pracovat v cizině tři neděle vcelku a po návratu se budou muset dva týdny zdržovat v karanténě. Němci a Rakušané se ale ozvali, premiér Bureš obratem změnil rozhodnutí a vláda se uvolila nepřekážet pendlerství, pokud jsou zaměstnáni ve zdravotnictví, záchranných složkách a v kritické infrastruktuře sousedních zemí. Česká vláda pendlerům 7. 4. navíc milostivě zkrátila povinný minimální pobyt v zahraničí ze tří na dva týdny, ale dvoutýdenní karanténu po příjezdu ponechala. Samé uvážené kroky české vlády konané zajisté s nejvyšším možným rozmyslem a hlavně podle zpracovaného krizového plánu!

Avšak ne každý z pendlerů se může se oddělit od rodiny na tři, nyní dva týdny, a po návratu setrvat další dva týdny v karanténě sice s rodinou, ale bez výdělku. Když nevycestuje za prací a neoddělí se nadlouho od rodiny, či se pak po dvou týdnech vrátí a je v karanténě, nedostane ani cent ba ani korunu, protože není nemocný ani nezaměstnaný! Zaměstnavatel ho nemůže ani propustit – musel by dodržet výpovědní lhůtu a mít k tomu důvod - za svou nepřítomnost v práci zaměstnanec vinu nenese. Navíc by v budoucnu musel zaměstnavatel německému nebo rakouskému pracovnímu úřadu pracně a zdlouhavě dokazovat, že nesehnal po dobu čtvrt roku žádného vhodného pracanta z řad místních, což je docela martyrium. Všechny tyto důsledky česká vláda určitě ve své moudrosti dlouho zvažovala, než se rozhodla, zejména, že tím připraví hodně rodin o obživu!

Tyto veletoče, navíc během relativně krátké doby, usvědčují českou vládu, že je jen souborem hlupáků nemajících žádný kloudný plán a že platí axiom, že Češi si nedovedou vládnout.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

reklama

autor: Tomáš Krystlík

reklama


Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

P. C. Roberts: Čeho se dotkl král Midas, měnilo se ve zlato

21:37 P. C. Roberts: Čeho se dotkl král Midas, měnilo se ve zlato

Ve druhé polovině století minulého a na počátku století jedenadvacátého se Demokraté ze strany refor…