Nezabývejme se úrovní znalostí dotyčné novinářky, vyhnání Čechů ze Sudet je blud sdílený celou českou společností. Když se po více než sedm desetiletí v českých sdělovacích prostředcích, ve školách za vehementní podpory historiků a politiků lživě líčí, jak Němci po odstoupení pohraničí v roce 1938 odtud Čechy vyhnali, zanechá to nutně v myšlení Čechů stopy. Pokud si sami nezjednají pravdivé informace, věří, že vyhnáni byli, protože celonárodní diskurs k tomu dodnes neproběhl.

Skutečnost byla následující. Z říšskoněmecké ani ze sudetoněmecké strany nebylo plánováno ani organizováno vysídlení neněmeckého obyvatelstva z pohraničních území předaných Německu v říjnu 1938. Stěhování Čechů probíhalo spontánně. Československé centrální úřady od 1. 10. 1938 naléhavě žádaly své podřízené úřady v odstupovaných územích, aby zabránily stěhování civilního obyvatelstva do vnitrozemí. Důvody pro to byly dva: nepřipravenost československého státu najednou přijmout přestěhovalce z oněch území a dále snaha udržet v odstoupených národnostně silně smíšených uzemích české obyvatelstvo pro jeho účast v chystaném plebiscitu, který se nakonec nekonal.

Češi, kteří se do německého pohraničí během první republiky přistěhovali v souvislosti s počešťováním a se správními a hospodářskými zásahy směřujícími nepřímo taktéž k čechizaci sudetoněmecké obyvatelstva, věděli sami velmi dobře, že tam nebudou mít co pohledávat, když je tam československý stát a pod nátlakem počeštěné firmy už nebudou potřebovat a vydržovat. Přesto je podivuhodné, že z odhadem 743 tisíc Čechů v pohraničí jich tam po odstoupení Německu 513 až 600 tisíc zůstalo. Úředníci, státní zaměstnanci a vojáci byli přeloženi do vnitrozemí.

Veřejnou zakázku za první republiky mohly dostat jen firmy s většinových českým osazenstvem i v obcích, ve kterých nebyl třeba ani jediný Čech, nebo v nich Češi měli nevýznamný percentuální podíl! Nejdříve bylo nepsaným zvykem, pak se prováděcím zákonem zajistilo, že afiliace podniků v pohraničí musejí mít národností složení zaměstnanců stejné jako je národnostní složení obyvatel v obci sídla firmy. Pokud měla firma sídlo například v Praze, tak její afiliace v Chebu, Liberci nebo ve Varsdorfu musely mít alespoň 95 % českého osazenstva! To znamenalo místní německé zaměstnace propustit a nabrat Čechy.

Československý stát po mnichovské konferenci evakuoval (dobový termín) státní zaměstnance a úředníky sám. Zemědělci, kteří získali půdu navýsost nespravedlivými nacionalistickými machinacemi československé pozemkové reformy na úkor jinojazyčného místního obyvatelstva jen kvůli tomu, že byli Češi – často se chovali vůči místním německy hovořícím jako kolonizátoři vůči domorodému obyvatelstvu – věděli, že bez podpory státu nebudou zřejmě rádi viděni. Hodně Čechů raději opustilo svá bydliště preventivně: hlavně čeští nacionalisté, zejména členové obranných jednot, činovníci tělovýchovného spolku Sokol a většina bývalých legionářů.