Režisér pan Alexandr Vojta se před pár měsíci rozhodl v Debatním klubu (www.debatniklub.cz, formát: Dotazník) pokládat některým jím vybraným osobnostem, ale každému jednotlivě, soubor stejných otázek na téma vlast a vlastenectví.

Zde hlavní z nich: (1) „Je v dnešní době potřebné vlastenectví? Nemohl by stačit jen korektní vztah k zemi, ve které žijete?“ (2) „Byli, nebyli či jsou Češi nacionalističtí, šovinističtí a xenofobní?“ (3) „Bylo podle vás nutné některé historické skutečnosti dezinterpretovat tak, aby mohl v roce 1918 vzniknout národní, nikoliv národnostní československý stát, stát přesahující jazykové hranice českého národa?“ Odpovězme na ně, protože dokud pan Vojta nevyzpovídá všechny jím vybrané, nebudou televizní záznamy s jejich odpověďmi zveřejněny, aby dosud nevyzpovídaní si nemohli své názory přizpůsobit názorům již vyzpovídaných, tedy aby nemohli od sebe „opisovat“.

K otázce první, k potřebnosti vlastenectví. Patriotismus se může vztahovat jen k určité části státu, nikoliv ke státu celému – v českých poměrech je to vlastenectví slezské nebo moravské, protože český zemský patriotismus už dlouho neexistuje. Ne tedy k národu, což je dost rozšířený omyl zejména v českých podmínkách. Vlastenectví vztažené ke státu bývá výhodné, má-li dojít k ozbrojenému konfliktu. To je jedna věc. Jeho umělé vyvolávání, například propagandou, články a pořady v médiích zvyšuje v nestabilních společenstvích riziko vzniku války nebo pravděpodobnost násilí proti velkým sociálním skupinám. To je druhá věc. Z tohoto hlediska je dnes potenciálně nebezpečné vyvolávat vlastenectví vzpomínkami na ideu Velkého Srbska, na slavná období ruského (sovětského) impéria, na silnou otomanskou říši (asijské republiky oddělivší se od SSSR jsou s výjimkou Gruzie, Arménie a Tádžikistánu jsou turkofonní), nebo v ČR vlastenectvím posilovat obranné pudy obyvatelstva v souvislosti s přílivem migrantů do Evropy.