Tomáš Krystlík: Oblíbená česká lež - „Odsun nám nařídili spojenci“…

17.07.2014 15:38 | Zprávy

…aneb „My nic, my muzikanti“. Řeč bude o postupimské konferenci (oficiální název: Konference tří mocností v Berlíně), která se konala od 17. 7. do 2. 8. 1945, tedy před 69 lety.

Tomáš Krystlík: Oblíbená česká lež - „Odsun nám nařídili spojenci“…
Foto: Redakce
Popisek: Vlevo poválečný odsun Němců, na pravo Židé v koncentračním táboře

Od té doby čeští politici a historici neustále podsouvají obyvatelstvu názor, že odsun německého obyvatelstva přikázali Československu spojenci postupimskou dohodou. Nic není vzdálenějšího pravdě, žádná postupimská smlouva, dohoda o odsunu nebo dokonce nařízení spojenců odsunout Němce neexistuje. Čeští historici se bojí proti tomuto nepravdivému výkladu vystoupit, nechtějí-li riskovat doživotní ostrakizaci v oboru, neboť jejich zaměstnavatelé, různé historiografické instituce jsou placeny ze státního rozpočtu. Postupimská konference nevyplodila nic, co by i jen vzdáleně připomínalo mezinárodní smlouvu, což je dokument s mezinárodně právními účinky, na jehož obsahu se dohodly smluvní strany (státy) coby subjekty mezinárodního práva a zavázaly se smluvené dodržovat. Mezinárodní smlouvy se pak ratifikují. Kromě mezinárodních smluv existují i čistě politická ujednání, jimž se strany rozhodly mezinárodněprávní účinky nepřiznat, což je případ postupimské nebo jaltské konference [Malenovský, Jiří: Mezinárodní právo veřejné, jeho obecná část a poměr k jiným právním systémům, zvláště k právu českému. Masarykova univerzita/Doplněk, Brno 2008].

Odsun Němců z ČSR nebyl spojenci předem ani poté, bez ohledu na nepravdy českých historiků, schválen, ani povolen – Beneš s plánem odsunu byl západními spojenci ještě v únoru 1945 odkázán na schválení odsunu mírovou konferencí – a už vůbec ne nařízen. SSSR však byl ochoten, začne-li československá strana s jejich vyháněním, přejímat vyhnané do sovětské okupační zóny. Spojenci v Postupimi jen v protokolu jednání konference a ve zprávě o Konferenci tří mocností v Berlíně „uznali, že odsun z ČSR, Polska a Maďarska má být dokončen“. Jinými slovy: vyhánění Němců bylo již započato bez jejich pokynu nebo schválení. V roce 1952 potvrdil náměstek ministra zahraničí USA Jack McFall po pečlivém studiu podkladů, že americká delegace v Postupimi nepodporovala odsun Němců a souhlasila s tímto řešením pouze kvůli tomu, aby „se Německo otevřelo těm, kterým hrozila deportace do vzdálených subpolárních oblastí Sovětského svazu, což by se rovnalo jejich vyhlazení“ [Churaň, Milan: Postupim a Československo. Mýtus a skutečnost. Libri, Praha 2006]. Jako indicie poslouží fakt, že v protokolu postupimské konference chybí zmínka o vyhánění jugoslávských Němců, kterým tento osud nehrozil, a naopak je tam zmíněno vyhánění z Maďarska, které ještě vůbec nezačalo.

Jak to, že většina evropských států Němce nevyháněla?

Čeští historici by měli vysvětlit fakt, proč Československo začalo vyhánět své Němce bez svolení spojenců a proč byli Němci vyháněni jen z Československa, Jugoslávie, Polska – v podstatě jen Němci z nově připojených německých území na západě, protože polští Němci z předválečného polského území většinou odešli na příkaz s ustupujícím Wehrmachtem a zbylé nebo navrátivší se Polsko snažilo repolonizovat – a asi jedna třetina Němců z Maďarska, kteří byli po konsensu maďarských politických stran odsunuti, aby uvolnili pracovní místa a ubytování pro očekávaný příliv Maďarů ze Slovenska a Sedmihradska, jinak Maďaři byli odhodláni si své Němce ponechat a prosadili si to i proti požadavku vyhnat všechny Němce sovětské okupační správy. Z ostatních zemí Evropy nebyli usedlí Němci vyháněni, pomineme-li necelé čtyři tisíce holandských Němců z celkového jejich počtu asi 170 000 v zemi a necelé čtyři desítky německých obyvatel z válečného přístavu Weil am Rhein připadlého po válce Francii. Alsasanům, Lotriňanům, německým Belgičanům, Jihotyrolanům (včetně za války vystěhovavším se z Itálie do říše) bylo vraceno beze všeho občanství, úřady Belgie, Francie, Itálie, Dánska, Nizozemí vystavovaly dokumenty osvědčující státní příslušnost i mužům vracejícím se ze zajetí v uniformách německých branných sil a SS. Dánové a Holanďané měli snahu své usedlé německé obyvatelstvo těsně po válce vystěhovat do Německa, ale britská okupační správa spravující přilehlé oblasti Německa snahám Nizozemí a Dánska nakonec dokázala zabránit; Holandsku dokonce pohrozila, že z Německa nechá vystěhovat všechny tam usedlé Holanďany. Rumunsko své Němce nevyhánělo, ale tomu, kdo zemi po válce opustil, bránilo v návratu [Pešek, Jiří, Tůma, Oldřich, Kittel, Manfred, Miller, Horst (eds.): Německé menšiny v právních normách 1938–1948. Československo ve srovnání s vybranými evropskými zeměmi. Ústav pro soudobé dějiny AV ČR, Praha 2006].

Tento článek je uzamčen

Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PL

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

autor: Názory, ParlamentniListy.cz

Mgr. Jiří Kobza byl položen dotaz

Jak to chodí uvnitř SPD?

Myslíte, že je vaše podle všeho mizerná docházka do sněmovny skutečně tím důvodem, proč vás SPD chtěla na kandidátce upozadit? Jaké jsou vlastně poměry ve straně? Já mám někdy dojem, že o všem rozhodují jen Okamura s Fialou a zbytek členů jsou spíš jen figurky na šachovnici. A dost možná, když pak n...

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:

Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Bohdan Babinec, Miroslav Josef Bezecný: Volby

9:44 Bohdan Babinec, Miroslav Josef Bezecný: Volby

Glosa k situaci v Sociální demokracii.