Lze souhlasit s tvrzením pana Weigla, že Edvard Beneš byl „nepochybně jednou z nejvýznamnějších postav naší moderní historie“, otázkou je pouze, zda kladnou nebo zápornou.

Hned další tvrzení je mylné: Masaryk se „vznášel nad první republikou s jejími národnostními a sociálními problémy, skandály a závěrečným zhroucením a do dnešních dnů zůstává neotřesitelným ideálem naší státnosti“. Nevznášel, vládl pomocí rozsáhlé sítě hradních udavačů, na základě jejich informací nechával odstavovat levicovému Hradu nepohodlné osoby, vydírat je dokumenty z ukradeného vídeňského archivu ministerstva vnitra nebo je korumpovat z tajných hradních fondů a z tajných položek rozpočtu ministerstva zahraničí. Masaryk sám intenzivně intrikoval i zasahoval do probíhajících politických zákulisních machinací. Jedinou oblastí, do které coby prezident neměl odvahu zasáhnout, kde se tedy podle pana Weigla „vznášel“ nad problémy, byla národnostní otázka v československém státě. Kdo nevěří, ať si přečte Boj o Hrad od Antonína Klimka a Genezi Československa od Josefa Kalvody.